Co Jan Grolich říká na brněnskou gastronomickou scénu, jaký je jeho oblíbený festival a s čím se potýkal v prvním roce svého hejtmanství? Foto: Pocket media / Ivo Dvořák

Rok je ve funkci hejtmana Jihomoravského kraje. Předtím deset let působil coby starosta obce Velatice kousek od Brna. Jaký byl přechod z komunální politiky do krajské? Proč se na jižní Moravě líbí filmařům i turistům? A jak kraj pomůže strádajícím pořadatelům kulturních akcí? S Janem Grolichem jsme se bavili o kultuře, gastronomii i setkání s papežem.

Celý rozhovor si můžete poslechnout ve formě podcastu níže nebo na platformách: YouTubeSpotify, Google Podcasts i Podbean.

O vás je známo, že máte blízko ke kultuře, věnoval jste se divadlu, které jste hrál i jako starosta obce Velatice. Hrajete i jako hejtman?

Co jsem hejtmanem, tak jsem jednou nebo dvakrát dělal stand-up vystoupení. Ale s partou, se kterou děláme improvizační divadlo, jsem za tu dobu snad žádné představení nestihl. Už jsem měl několik termínů domluvených, ale vždycky do toho přišlo něco opravdu důležitého, takže jsem to musel odříct. 

Ochotnické divadlo je hodně o diskuzi mezi členy, hledání kreativních řešení… a dokážu si představit, že politika je v tomto ohledu podobnou disciplínou. Zužitkujete divadelní zkušenosti při své práci?

Začínal jsem hrát se skupinou lidí ze sousední obce, s jedním kamarádem se nám ale úplně nelíbilo, jak to tam bylo vedené, tak jsme založili divadlo vlastní a začali jej dělat po svém, čímž se ta rozdílnost v názorech vyřešila. Ale poslední léta se věnuji hlavně improvizačnímu divadlu, a to tedy využívám neustále. I teď, když s vámi mluvím.

Když už jsme u divadla – které brněnské (nebo třeba i mimobrněnské) scény navštěvujete, jaká tvorba je vám blízká?

Komediomat byla velká inspirace, to mě vždy bavilo, a proto jsme také zkoušeli něco podobného.

Uměl byste třeba doporučit nějaké ochotníky, které by široké publikum nemuselo úplně znát?

Spíš bych byl schopen doporučit jednotlivé představení a projekty – hodně spolupracujeme s lidmi z divadla Stodola, například jejich Nemrtvá nevěsta nebo muzikál Rebelové byly hodně povedené věci, myslím, že šlo o představení na úrovni.

Divadla zažívají kvůli epidemické situaci i vládním opatřením těžkou dobu. Stejně tak kluby, pořadatelé koncertů… Jak těmto institucím a lidem pomáhá nebo může pomoci kraj?

Zrovna teď je čerstvě na stole podpora pro ty největší akce, které se tu už nějakým způsobem etablovaly, budeme ji v zastupitelstvu schvalovat v polovině prosince. Dohodli jsme se s pořadateli, že uzavřeme memorandum na konkrétní částku na tři roky (tedy do konce tohoto volebního období) – jasné peníze, které dostanou, aby tak mohli konkrétně plánovat. Když budget budou vědět předem a na sto procent, hodně jim to pomůže, dříve se částka každý rok dohadovala. Zatím jsou všichni, s nimiž jsem mluvil, za tuto podporu rádi, není ale bohužel možné poskytnout ji úplně každé akci, jež se tu koná. Zaměřili jsme se tedy na ty největší a na akce nové, například Pop Messe nebo TrutnOFF BrnoON, aby mohly růst a měly jistotu v začátku.

Máte nějaký oblíbený festival, k němuž vás pojí osobní vztah?

Jsem odkojený na Colours of Ostrava, to je fesťák, na kterém jsem byl nejvíckrát. Proto jsem rád, že i Brno má ambici, aby tady vzniknul podobný druh festivalu, myslím, že si to město zaslouží.

Jihomoravský kraj a Brno jsou i místem, kde se čím dál více líbí filmařům. Čím to je?

Možná je to tím, že kraj s městem vytvořil filmový nadační fond a přispíváme na to, tím je vytvořena jasná pobídka. Nemyslím si, že to tak mají všechny kraje. Pak tu vznikají věci typu Bobule či Vinaři, které nikde jinde nenatočíte, kultura kolem vína a folkloru sem prostě patří. Tento trend budeme určitě dál podporovat.

Existuje nějaký plán, jak filmový nadační fond rozvíjet do příštích let?

Je to otázka peněz – když je jich více, dá se podpořit více projektů. Přiznám se, že nejsem ve struktuře fondu osobně, takže nevím, jak probíhají debaty, komu přispět a komu ne, ale za mě by podpora měla určitě téct nejen do Brna, ale do celého regionu. Protože právě filmy z prostředí jižní Moravy velmi pomáhají zdejšímu turistickému ruchu, což bylo zřejmé i v době covidu, kdy sem i přes zavřené atrakce stále proudilo plno návštěvníků.

„Důležité pro mě je nikdy se nedostat do stavu, kdy bych potřeboval politickou funkci k tomu, abych uživil rodinu,“ říká hejtman Jan Grolich. Foto: Pocket media / Ivo Dvořák

Jaké bylo setkání s papežem Františkem? Médii proběhla zpráva, že jste byl ve Vatikánu a papeži jste při generální audienci předal kříž vyrobený z trámů při požáru poničeného kostela v Moravské Nové Vsi, dalších pět křížů papež požehnal a putovaly do zasažených obcí. Mě by zajímalo, jak to setkání probíhalo, jaký to byl zážitek?

Nebyla to vyloženě soukromá audience, ale setkání ve velkém stále, kde byly dva nebo tři tisíce lidí. Díky panu velvyslanci jsme se dostali do prvního sektoru, s lidmi z něj se pak papež potkává osobně. Je možné podat mu ruku, prohodit pár slov, předat mu dar nebo si něco nechat posvětit, čehož jsme využili. Musím říct, že první část akce s proslovy, které probíhají v italštině, jsem kvůli tomu, že italsky neumím, až tak moc nevnímal, neprožíval. Ale když papež sestupuje ze schodů a blíží k vám, má to svoje kouzlo, byl to zážitek. Zase díky našemu velvyslanci jsme navíc po audienci měli příležitost podívat se do vatikánských zahrad a baziliky, kam se člověk běžně nedostane.

Musel jste dodržovat nějaký protokol? Jako například kdybyste se měl setkat s královskou rodinou? Dával vám někdo nějaká pravidla, jak papeže oslovovat?

Až přímo na místě. Když se podíváte na fotky, vypadá trochu bizarně, že papež stojí a všichni ostatní kolem sedí. To je z bezpečnostních důvodů, aby měla ochranka přehled. Setkání samotné je opravdu krátké, dostali jsme navíc od pana velvyslance radu, ať mluví kolega, který umí italsky – papež totiž v krátkém sledu hovoří s několika stovkami lidí, a ačkoli umí další jazyky, je pro něj snazší, když je řeč jednotná.

Když jsme se dotkli tornáda a jeho následků, v čem řešení takovéto přírodní katastrofy ovlivnilo vaši práci, má nějaké dlouhodobé efekty na činnost kraje zavedení nějakých nových mechanismů usnadňujících reakci na podobné situace?

Vyhodnocení ještě probíhá – stručně jsme si řekli, čeho by se mělo týkat, spolupracují na něm především hasiči s neziskovými organizacemi, které na místě působily. Když se stane takováto katastrofa, potřebujeme humanitární skupiny, jež umí její následky řešit a sjednocovat pomocné práce, jedna neziskovka to sama nezvládne. Zásadní je, aby co nejdříve po takové události začal fungovat systém, po červnovém tornádu to trvalo pár dní, než se zasahující organizace jakž takž sjednotily. Je třeba také pracovat s dobrovolníky a organizovat je, budovat záchytná parkoviště… Naše vyhodnocení by se mělo dostat i do ostatních krajů, které jej mohou využít, kdyby to bylo potřeba.

Dohodli jsme se s pořadateli akcí, že uzavřeme memorandum na konkrétní částku na tři roky (tedy do konce tohoto volebního období) – jasné peníze, které dostanou, aby tak mohli konkrétně plánovat.

Kraj je také zřizovatelem několika kulturních institucí, jako je například Galerie výtvarného umění v Hodoníně nebo Muzeum Brněnska. Chystá se v nejbližší době zakládání nějakých nových organizací pod křídly kraje nebo ve spolupráci s ním? Budování nových galerií, muzeí?

Troufnu si říct, že ne. Jsou tu nějaké myšlenky, na kterých se možná v budoucnu budeme podílet, ale je to běh na dlouhou trať. Například pokud vznikne plánované Dokumentační centrum holokaustu na Moravě, kraj a město budou muset na provozu určitě participovat. Existují i další projekty, které zatím spí, například nový Archeopark Cezavy mezi Blučinou a Židlochovicemi, u nějž figuruje soukromý investor a zatím jsme nenašli vhodný právní rámec.

Je při epidemii a přírodních katastrofách, které první rok vašeho mandátu provází, vůbec dostatek prostoru na to věnovat se například kultuře, boji s klimatickou změnou, který jste i v kampani hodně akcentoval, a dalším oblastem? Z médií se člověk moc nedozví, co se vlastně v kraji mimo covid děje.

Krizové věci, které řešíme, jsou samozřejmě mediálně zajímavější a je jim věnováno mnohem víc prostoru. Také nám berou spoustu času. Ale jsou tu radní, kteří třeba tornádo nemuseli řešit a věnovali se své běžné agendě, takže věci se v rámci ní hýbaly dále. Co se týče životního prostředí, tam se nám podařilo už loni u sestavování rozpočtu (který jsme kvůli daňovým změnám a covidu nazvali Hra o přežití) navýšit dotace na zadržování vody v krajině. Právě jsme vyhlásili soutěž na ocenění nejlepších projektů v této oblasti, chceme ji vyhodnotit na začátku nového roku, aby mohly jít příkladem dalším. Popularizace je důležitá, zvláště mezi starosty. Podporujeme fázi přípravy území, vytváření strategie, studie, projektové dokumentace, realizaci i následnou údržbu, žadatel tak od nás na každý krok projektu může dostat peníze.

Jak byste pro člověka, který nemá žádné zkušenosti s působením v politice, srovnal práci starosty obce Velatice, která má nějakých 750 obyvatel, a práci hejtmana Jihomoravského kraje?

Pro mě to byl šok hlavně v těch prvních dnech a týdnech. Když pro obec potřebujete koupit pozemek, jdete za majiteli osobně, domluvíte se, vypracujete smlouvu, materiály do zastupitelstva, zajistíte podpis, jdete na katastr… Tady formou usnesení v radě rozhodneme, že koupíme nějaký pozemek pod silnicí, a já pro to jenom zvednu ruku. Když potřebuji něco řešit, úkoly předám kompetentním lidem, kteří na úřadě pracují. První dny jsem si tedy musel zvyknout na to, že z mého pohledu nic nedělám. Jen čtu materiály, zadávám úkoly, chodím na jednání a ve finále podepíšu text, který za mě někdo nachystá. Je to zkrátka něco o dost jiného. 

A co vás baví víc?

Při práci hejtmana mi trochu chybí právě kontakt s projekty. Když to přeženu ad absurdum – rozhodnu, že se něco postaví, a pak tam přijdu poklepat základní kámen, přestřihnout pásku. To není úplně ono. Když se dělala stavba na obci, znal jsem tam každou cihlu, každý drát. Už jsem přemýšlel, jak uzpůsobit svůj program tak, abych se mohl na rozestavěné věci občas jet podívat, být více informovaný. Kolem tornáda jsem musel být dennodenně v terénu a jakkoli bizarně to zní, bavilo mě to. Být mezi lidmi místo mezi papíry.

Točíte různá videa, jste aktivní na sociálních sítích… Máte nějakou strategii, jak práci kraje občanům více přibližovat, zprostředkovávat? Lidé často neví, jak se liší komunální a krajská politika.

Snažíme se na sociálních sítích komunikovat tak, aby to lidi bavilo a měli důvod je sledovat. Asi nikdy nebudeme přidávat extra dlouhé vysvětlující příspěvky či videa například o tom, jak funguje krajské zdravotnictví. Myslím, že lidé spíš sledují konkrétního člověka než instituci, a pokud dám na sociálních sítích vědět o tom, co se rozhodlo v radě, a stručně vypíchnu hlavní body, dostanou tak důležité informace a více je vstřebají.

Ta otázka mě napadla, když jsem při přípravě na rozhovor našel pořad RAP NEWS vašeho alter ega MC Woccyho. Jestli nebudou třeba nějaké rapované zprávy přímo od hejtmana?

To MC alter ego ve mně pořád někde je, ale myslím, že ho úplně vytahovat nebudu.

Tak, rapujících politiků už bylo…

No právě. Já to nedělal jako politik, jako nějakou kampaň. To už tady bylo několikrát a přišlo by mi to laciné. Grolich je jinej, takže musí jít jinou cestou.

„Důležité pro mě je nikdy se nedostat do stavu, kdy bych potřeboval politickou funkci k tomu, abych uživil rodinu,“ říká hejtman Jan Grolich. Foto: Pocket media / Ivo Dvořák

 

KAM v Brně? Kdybych Brno neznal, kam byste mě poslal, co byste mi doporučil?

Máme tady velmi zajímavou gastroscénu, spoustu zajímavých podniků, kde se dá strávit čas. Jsou tu ikony – Lidi z baru – a jejich projekty. Zajít si na Zelňák k Būcheckovi nebo do Eggo Food Truck & Bistro… Manželka má kavárnu Piknik box v Björnsonově sadu, kde je to přes zimu trošku složitější, ale i tak, napadne sníh a hned je tam plno. Podobné zázemí teď vybudovali v Bzzzukotu v Židenicích. Brno má snad každý rok nějaký takový nový projekt a já jsem rád, že přežívají, že fungují. Myslím, že člověk, který sem přijede na víkend, nemá šanci projít všechna zajímavá místa.

Co vám naopak v Brně chybí? A teď nemyslím jen po stránce kulturní nebo gastronomické, ale i práci s veřejným prostorem, dopravu… V čem je z vašeho pohledu nejpalčivěji cítit potřeba změny?

Když to vezmeme takto zeširoka, tak za mě obchvat Brna. Ale to z důvodu, aby se městem dalo projet, ne do něj přijet, takže možná trochu zvláštní příklad. Když se zaměříme na trávení volného času, tak je to využití prostoru kolem řeky, jenž vždy může přinést velké benefity typu náplavka, projekty na to existují. Budu rád, pokud se Brnu podaří do budoucna zužitkovat fakt, že máme uprostřed města řeku, zatím se s tím urbanisticky nepracuje.

Co říkáte na přesun hlavního nádraží a vysoutěžený projekt?

Byl jsem v komisi soutěže, bohužel jsem se kvůli tornádu nemohl zúčastnit finálního jednání. Ale bylo pro mě velmi zajímavé sledovat zblízka, jak přemýšlí velcí architekti. Postoupily čtyři projekty, mně se tři líbily víc a jeden míň. A vtipné bylo, že vyhrál ten, který se mi líbil nejmíň. Jenže já tomu nerozumím, jsem laik a je vždy dobré slyšet, jak se o tom baví experti na dopravu a architekti jako takoví, kteří v návrhu vidí věci, jaké si já nepředstavím. Je to obrovský projekt, který se musí dotáhnout, Brnu to strašně prospěje. My se tu bavíme o přesouvání nádraží, ale přesouváme ho o nějakých 800 metrů dál, ne na periferii, v rámci fungování města je to pořád v centru. Myslím tedy, že varianta je správná a město posune o kus dál, pokud se zrealizuje.

KAM na jižní Moravě? Po dobu kampaně a jako hejtman jste navštívil mnoho jihomoravských měst, obcí, co vás třeba zaujalo, překvapilo?

Takových míst jsem, zvláště v rámci kampaně, objevil spoustu. Vždy jsou nějak spojeny s gastrem, protože to mě zajímá a baví. Dvorek Bořetice – super kavárna, kam chodí hodně lidí, Sonnentor v Čejkovicích, čokoládovna Herufek v Čejči, kde se můžete podívat i do výroby, to vše jsou velmi zajímavé projekty a jsem rád, že vznikají i mimo Brno.

Jak byste cizinci představil jižní Moravu?

Vzal bych ho do sklípku a myslím, že by to pochopil. Ideálně ať je u toho i cimbálka. To je jižní Morava. Když to vezmu z byznysového hlediska, je tu spoustu hi-tech firem, které dělají špičkové věci, což pomáhá zvedání životní úrovně nejen v Brně, ale i v jeho okolí.

Dokážete si představit, že se v politice budete pohybovat až do důchodu? Nebo se vidíte úplně někde jinde?

Nedokážu si představit, že bych dělal politiku až do důchodu, ale nevylučuji ani, že se po čase přesunu do vyšší politiky. Ještě nedávno jsem říkal, že ne, pak jsem přestal. Protože kdyby mi před jedenácti lety, když jsem začal dělat starostu, někdo řekl, že budu v roce 2020 hejtmanem, vysměju se mu. Čili teď nevylučuji, že se to může stát. Ale důležité pro mě je nikdy se nedostat do stavu, kdy bych potřeboval politickou funkci k tomu, abych uživil rodinu. Teď vím, že kdyby mě na nejbližším zastupitelstvu odvolali, uživím se jinak.

Věnoval byste se právu?

Myslím, že k advokacii bych se vrátit nechtěl. Věnoval bych se asi vlastnímu podnikatelskému záměru. Nebo bych vyslyšel nabídku z nějaké zajímavé firmy. Zatím na to nemyslím.

Jan Grolich vystudoval práva na Masarykově univerzitě, od roku 2010 byl starostou obce Velatice, od roku 2016 je zastupitelem Jihomoravského kraje a v roce 2020 byl zvolen jeho hejtmanem. Ve volném čase se věnuje improvizačnímu divadlu a stand-up komedii. 

Filip Živný

editor KAM v Brně

Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne

Zkušenosti z improvizačního divadla v politice využívám neustále, říká hejtman Jan Grolich

Rok je ve funkci hejtmana Jihomoravského kraje. Předtím deset let působil coby starosta obce Velatice kousek od Brna. Jaký byl přechod z komunální politiky do krajské? Proč se na jižní Moravě líbí filmařům i turistům? A jak kraj pomůže strádajícím pořadatelům kulturních akcí? S Janem Grolichem jsme se bavili o kultuře, gastronomii i setkání s papežem.

Základem je otevřená mysl, nechci být stará konzerva, říká ředitel Muzea města Brna Zbyněk Šolc

Vzniknou za vilou Tugendhat nové Lužánky? Povede na Špilberk lanovka? A jak přiblížit instituci, jako je Muzeum města Brna, mladé generaci? S jeho ředitelem Zbyňkem Šolcem jsme si povídali o Brně, umění, architektuře i plánech do budoucna.

Na Brně mě baví, že je multižánrové, říká Hana Holišová

Jaký byl podzimní návrat na divadelní prkna? Jak se pěti hercům zkouší dvě role? A je těžší lidi rozesmát, nebo dojmout? S herečkou a zpěvačkou Hanou Holišovou jsme si povídali o muzikálu Pretty Woman, vystupování s big bandem i metalovou kapelou, o hledání rovnováhy… a samozřejmě o Brně!

Do Prahy se jeďte podívat, do Brna bydlet, říká nadšený učitel angličtiny Broňa

Každý se může naučit anglicky. Alespoň podle Bronislava Sobotky, nadšeného učitele angličtiny z Brna. Broňu znáte z jeho oblíbeného YouTube kanálu, v srpnu vyšla jeho kniha Zamilujte se do angličtiny. Jak se z „trouby na jazyky“ stane učitel na letní škole na Oxfordu? Rozhovor o studiích, českém školství, motivaci a síle správného přístupu.

Hrdinové Marťanských lodí mají společnou žízeň po životě, říká Martin Kyšperský

Film Marťanské lodě, natáčený v Brně a v Norsku, má premiéru 9. září, do kin vtrhne o týden později. Hlavních rolí se chopili Eliška Křenková a Martin Kyšperský, který v autobiografickém příběhu hraje sám sebe. S brněnským hudebníkem a hercem jsme si povídali nejen o filmu samotném, ale i o poslední desce kapely Květy, spolupráci s Lenkou Dusilovou a inspiraci v brněnských zákoutích.