Změny, které (možná) přijdou
Ustrnulý (někdo by mohl říci přímo neexistující) urbanistický rozvoj Starého Brna měla oživit kompletní rekonstrukce Mendlova náměstí dle vítězného návrhu dua Palaščák a Poláš, ta je však momentálně odložena na neurčito. Alespoň dílčích změn, připravujících dle návrhu studia Chybik+Kristof náměstí na chystané oslavy 200 let od narození Gregora Johanna Mendela, doznává právě nyní. Nekonečný příběh také připomíná projekt Mendel Plaza, dle kterého má v opuštěném prostoru po továrně Kras mezi Křížovou, Bělidly, Rybářskou a Veletržní vyrůst pět moderních bytových domů. Započetí stavby se však již od roku 2017 neustále odsouvá. Jak přesně se Staré Brno bude v příštích letech měnit, nevíme, doufejme však, že místo dalších vznikajících proluk a prazvláštních domů (místní se ještě stále neoklepali z Anenských teras) se dočkáme nějakého uceleného plánu na obnovu této zajímavou historií dýchající čtvrti.
Jak staré je Staré Brno?
Oblast kolem Mendlova náměstí byla „starým Brnem“ nazývána již při budování městského opevnění ve 13. století. Archeologické nálezy v místě dnešních Pisárek dokládají osídlení už v 6. století našeho letopočtu, historikové se domnívají, že brod přes řeku Svratku v místech pozdějšího Kamenného mostu spojujícího ulice Poříčí a Vídeňská sloužil od pradávna cestujícím obchodníkům, a tvořil tak ze vznikající osady významnou obchodní křižovatku. Jistě dnes víme, že již v 11. století stála na dnešním klášterním dvoře raně románská rotunda (nejstarší nalezená stavba v Brně!) a později kostelík Panny Marie, kolem kterého začal ve století 14. na popud Elišky Rejčky vznikat klášter a monumentální bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Původně cisterciánský klášter byl později Josefem II. zrušen a předán augustiniánům. V roce 1867 se zdejším opatem stal Gregor Johann Mendel, přírodovědec, zakladatel genetiky, objevitel základních zákonů dědičnosti a dodnes jeden z mezinárodně nejznámějších Brňanů. Dnešní nádvoří kláštera je Mendelovi věnováno, stejně jako jeho muzeum, které v areálu naleznete.
Kláštery, špitály, mlýny a události válečné
Podobu Starého Brna od počátku ovlivňovala voda – nejvíce pak řeka Svratka se svým ramenem přeměněným později na dnes již neexistující Svratecký náhon. Ovšem bylo tu i několik menších potůčků, jejichž přesnou polohou si dnes už nemůžeme být jisti, a nejméně dva velké mlýny. Jeden stál v dolní části Mendlova náměstí, druhý (později Lamplův) v místě dnešních lázní na Kopečné ulici. Už v polovině 13. století existoval v dolní části Pekařské ulice světský špitál, který založil měšťan Rudger, jenž se později přidal k řádu johanitů, a ze špitálu se stal velký dvorec s hospodářstvím a klášterem – tzv. křižovnická komenda. Jak vidno, cisterciánský klášter nebyl zdaleka jediným klášterem na Starém Brně. Vedle křižovnické komendy se nacházel klášter královny Elišky Přemyslovny s kostelíkem svaté Anny, v roce 1747 přibyl klášter Milosrdných bratří a o dva roky později klášter Alžbětinek na Kamenné ulici.
Starého Brna se také (pochopitelně v negativním slova smyslu) dotkly události husitských válek, kdy bylo Staré Brno husity vypáleno, i války třicetileté, při níž byla zničena velká část místních polí, vinic i mnohé usedlosti. Již od 17. století se konšelé Starého Brna mermomocí snažili získat pro předměstí statut města, díky čemuž by kolem něj mohly být zbudovány hradby. Celý spor skončil až roku 1768, kdy Marie Terezie Starému Brnu statut města definitivně odmítla.
Od 18. století dodnes
Od 18. století už naštěstí Staré Brno nikdy nepostihla tak důkladná destrukce jako v dobách husitských válek, v té době byly tedy položeny základy čtvrti, na nichž víceméně stojí dodnes. Začala se tu kromě klášterů rozvíjet i kultura, vznikaly školy, lázně, byly očíslovány domy. Ve století následujícím pak do podoby Starého Brna citelně zasáhl rozvoj průmyslu a vznik několika nejen textilních továren na jeho území – například fabrika Laurence Kutschery vyráběla velmi oblíbený ovocný ocet. Na z dnešního pohledu nejcitelnější změnu si však Staré Brno počkalo až do první poloviny století 20. – máme samozřejmě na mysli vznik výstaviště. O jeho historii se můžete dočíst v rubrice Flashback našeho loňského říjnového vydání. Areál výstaviště byl poničen za 2. světové války, stejně jako škola na nároží Hlinek, kde při bombardování zemřelo 40 dětí, Fuchsovy lázně na Mendlově náměstí a mnoho dalších budov na Starém Brně. Léta poválečná se nesla v duchu velmi pomalé obnovy, větší přestavbu přinesl až konec let 50. a začátek 60. let spolu s mezinárodními veletrhy. Byly nově vytvořeny celé ulice (Výstavní, Veletržní, Křížová), Mendlovo náměstí se proměnilo v dopravní uzel, kterým zůstalo dodnes (právě probíhající rekonstrukce má z náměstí udělat o něco příjemnější prostor), a Staré Brno přišlo o klasicistní Starobrněnskou radnici, lázně a biograf, kavárnu Oltec, hotel Švýcarský dvůr i Svratecký náhon, jenž byl zasypán.
Na závěr už jen pár slov o tom, co vše vlastně dnes rozumíme Starým Brnem. Ačkoli původně šlo o velmi malý prostor kolem dnešního Mendlova náměstí, historicky se vymezení často měnilo a v současnosti si ke Starému Brnu můžeme přimyslet i několik ulic, které již do jeho katastrálního území nepatří. Hranice vede na severu ulicí Pellicovou, Tvrdého, pak se západní stranou spouští dolů, kde rozpůlí Hlinky a doputuje až ke Svratce. Řeku svou jižní částí kopíruje, aby po Nových sadech a Husově ulici na své východní straně zase vystoupala kolem Pekařské zpátky k Pellicově.
