„Pokud se najdou zájemci, kteří budou chtít na Špilberku pořádat výstavu opravdu současného umění, street-artového umění, mají u mě dveře otevřené,“ láká nové vystavovatele Zbyněk Šolc. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Vzniknou za vilou Tugendhat nové Lužánky? Povede na Špilberk lanovka? A jak přiblížit instituci, jako je Muzeum města Brna, mladé generaci? S jeho ředitelem Zbyňkem Šolcem jsme si povídali o Brně, umění, architektuře i plánech do budoucna.

Celý rozhovor si můžete poslechnout ve formě podcastu níže nebo na platformách: YouTubeSpotify, Google Podcasts i Podbean.

Ve funkci ředitele Muzea města Brna jste tři měsíce – jak to zatím jde, daří se vám už plnit nějaké z cílů, které jste si vytyčil?

Zrovna v sobotu to bylo 100 dní, takže funkce „nového“ ředitele je už v tuto chvíli asi za mnou. Jsou to sice pomalé krůčky, ale myslím, že se cíle daří plnit. Několikrát se podařilo více otevřít hrad Špilberk i vilu Tugendhat pro návštěvníky. To bylo jedna z věcí, jež jsme chtěli – zvýšit návštěvnost a umožnit většímu počtu lidí, aby se do těchto objektů podívali. Kolegové začali jinak přemýšlet o výstavách, jejich přípravě a prezentaci. Marketing je třeba plánovat už při vytváření výstavy, což se nám daří pomalu zavádět. Teď je potřeba mířit na cíle větší, dlouhodobější, náročnější.

To jsou tedy například které?

Především změnit vnímání muzea. Špilberk má u brněnské veřejnosti různé konotace. Nejde o nějaké staré rigidní muzeum, ale o hrad, který plně žije. Sice patří pod Muzeum města Brna a sám je také kulturní památkou, ale obsah je veskrze moderní. V létě se tu koná nějakých 150 kulturních akcí, což je obrovské množství – pro sebe jsem si hrad nazval nejmultižánrovější scénou v Brně. Odehrává se tu opravdu vše od letního kina přes filharmonii, technoparty, shakespearovské slavnosti až po koncerty různých kapel, čili to rozpětí je opravdu široké, není kulturní a hudební žánr, který bychom tu neměli.

Dá se třeba pořádání akcí ještě někam posouvat?

Určitě se dá rozšiřovat samotná sezóna, protože organizátoři koncertů využívají měsíce, které jsou nejpříhodnější – zhruba od poloviny června do konce srpna, v září už může být problém počasí. Ale mým cílem je rozšířit tento život hradu na celý rok, koncept jsem nazval 52 živých víkendů – už pro letošní rok bude na hradě ucelený adventní čtyřtýdenní program. A chceme jít ještě dál, akce na Velikonoce, rozšiřování programu v jarních a podzimních  měsících. Příští léto tu budeme mít italské dny navazující na významné výročí 200 let od uvěznění Silvia Pellica, pak jsou tu různé další akce, degustace, vinobraní, tematické víkendy… Hrad jako kulturní instituci jde tedy neustále někam posouvat. Pak máme samozřejmě hrad jako muzeum, hrad jako galerii, hrad jako edukační centrum. Příležitostí je spousta.

Jaké zajímavé výstavy teď chystáte?

Nejbližší z nich je výstava vánoční, soustředí se na děti a jmenuje se Hračky na hradě. Jedná se o hračky z našich vlastních depozitářů, abychom ukázali, co muzeum má a jaké krásy se tu nalézají. Pro veřejnost je otevřená od 25. listopadu a v souladu s adventním programem k ní budou přidány pro základní a mateřské školy (dá-li covidová situace) dílny a dopolední aktivity.

Četl jsem o úvahách, že by na Špilberk vedla lanovka. Je doprava podle vás tím nejzásadnějším problémem, který je potřeba vyřešit?

Nejzásadnější téma to určitě není, ale bolavé určitě je. Lanovka se tomu říká z historických důvodů, v mých představách je to spíše kolejová dráha, tak jako na Petříně, v Budapešti nebo Lublani. Když člověk na hradě tráví čas, vidí to obrovské množství dopravy, jež sem přijíždí. A park je tím pádem zvláště v létě, kdy je tu například koncert pro dva a půl tisíce lidí, pod velkou zátěží. Spousta lidí sem i přes zákaz vjezdu přijedou osobním autem nebo taxíkem. Jsem přesvědčen, že i v běžný den bude návštěvnost hradu vyšší, pokud bariéra převýšení 70 metrů odpadne a přijdou sem tím pádem i lidé, kteří by z těchto důvodů nedorazili. Pokud lanovka nebude, určitě tím neskončí  život, ale myslím, že by to byla krásná atrakce i pro město. Přece jen, stoupat nad kostelní věže a kochat se tím výhledem, co cesta nahoru nabízí, stojí za to. A zejména noční výhledy málokdo zná a jsou nádherné a jde vidět město v jiném kontextu.

Aleš Svoboda, znalec brněnského podzemí, v rozhovoru pro KAM v Brně řekl zajímavou myšlenku – totiž že by šla využít nedokončená tramvajová štola pod Špilberkem a po propojení se studnou by lidé mohli výtahem právě skrze studnu vystoupat přímo na nádvoří hradu. Co říkáte na tento nápad?

O tom nápadu vím, určitě je to jedna z cest, jak hrad zpřístupnit širší struktuře návštěvníků, lidem s různými pohybovými omezeními i těm, kterým se do kopce prostě nechce. Ale z turistického pohledu se mi zdá kolejová dráha daleko atraktivnější, bylo by asi hezčí se nad Brno „povznést“ kabinkou /šalinou, než projet štolou a vyjet v centru hradu. Ale když z nějakých důvodů nepůjde možnost A, může jít možnost B. Nebo se dá vymyslet možnost C.

Se Zbyňkem Šolcem jsme si povídali přímo na hradě Špilberk, rozhovor si můžete poslechnout jako podcast na našich YouTube, Spotify a Google kanálech. Foto: Pocket media/ Ivo Dvořák

Působil jste jako vedoucí Národního centra divadla a tance ve Valticích (fungujícího pod Národním památkovým ústavem). Co vám toto angažmá dalo pro současnou práci v Muzeu města Brna?

Památkový ústav je stejně jako Muzeum města Brna příspěvková organizace, čili zákonný rámec, ve kterém se člověk pohybuje, je stejný. Do funkce ředitele muzea jsem tedy přicházel plně vybaven znalostí velmi obdobné organizace s podobnými principy fungování. Druhá výhoda byla, že se nám s panem doktorem Svobodou podařilo ve Valticích výrazně zvýšit návštěvnost právě otevřeností, chutí nabízet prostory pro aktivity jiných subjektů – spolupráce s třetími osobami je něco, co bude, doufám, na hradě fungovat úplně stejně. Dát příležitost každému, kdo chce, ať se ukáže, jestli je jeho projekt smysluplný, nebo ne. Základem je otevřená mysl, pak uvidíme, co lidé chtějí, nebo nechtějí. Už teď mám zkušenost, že začínám být v určitých věcech trochu konzervativní, a musím pochválit kolegy ve vile Tugendhat, kteří přicházejí s inspirativními nápady, jak vilu využívat. Nechci být starou konzervou, naopak bych rád dával příležitost i nápadům, se kterými úplně nesouzním. Aby naše objekty ožily a každý si tu našel své. A také zapojit kreativní průmysl do přípravy expozic a výstav nebo úplně nových projektů.

Jak to vypadá s Měnínskou bránou?

Bohužel dospěla po padesáti letech užívání do tak havarijního technického stavu, že musela být uzavřena. Město Brno v říjnu schválilo přípravu investičního záměru, bude se vybírat projektant, který navrhne obnovu Měnínské brány. Zatím je opravena zvenku, střechy, fasády… Ale je třeba se podívat dovnitř, v nejhorším stavu je kanalizace a výtah. A když už se půjde do těchto velkých zásahů, vymění se i elektroinstalace a vytvoří se moderní expozice.

Jaký nádech byste této expozici chtěl dát?

Měnínská brána je poslední částí brněnského opevnění, genius loci městských hradeb je tedy tím, čemu by měl objekt sloužit. Reflexe jejich historie, výstavby i zbourání a následného umožnění rozvoje města. Na ochozu brány v její střední části by byl prostor pro roční výstavy, které by se pravidelně obměňovaly a obohacovaly stálou expozici. Dobývání Brna, obrana Brna, vojenské artefakty, těch témat je spousta.

Co nás v nejbližších měsících čeká ve vile Tugendhat?

Vila Tugendhat je zaplaťpánbůh velmi noblesně opravena (její oprava dokonce dosáhla na různá významná ocenění), ze stavebního hlediska tedy, doufejme, nic. Mým tlakem na kolegy z vily je pořádat mimořádné prohlídky, snažit se ji otevírat veřejnosti více než doteď. Omezení návštěvnosti je dané kapacitou domu, ale dá se určitě pracovat s jeho okolím. Zatím jsme v módu otevírání zahrady zdarma při státních svátcích, aby se tak spojila se zahradou vily Löw-Beer do jednoho prostoru, jako to kdysi v období stejných majitelů bylo.

Které další architektonické perly má podle vás Brno, které stavby vás baví?

Brno jich má mnoho. Proto je architektonicky známé. Jedna z perel, která mě bavit určitě bude, je Arnoldova vila, kterou Muzeum města Brna dostalo do správy. A již mí předchůdci připravili velký projekt na její celkovou obnovu. Máme tedy s kolegy příležitost tuto budovu opravit tak, aby se dostala na mapu města a začala být novým turistickým cílem.

V tom případě by propojení zahrad vil (Tugendhat, Löw-Beer, Arnoldova) mohlo být ještě velkorysejší… 

Je to v plánu, všechny tři zahrady propojit v jeden užitný celek, aby tak vznikl kontrast s Lužánkami. Ty  jsou také městským parkem, ale velmi zatíženým různými aktivitami, sportem, koncerty… Vnitroblok bude zřejmě vždy omezenější, o to však klidnější, prostor, kde by všechny tři vily v symbióze nabízely kulturní a architektonický zážitek, zahrady pak relaxační zázemí. Navíc vedle Arnoldovy vily je ve veřejném vlastnictví ještě velký pozemek patřící Akademii věd, který by se mohl také zpřístupnit a přidat k tomuto veřejnosti otevřenému vnitrobloku. Jen doufám, že obyvatelé okolních domů si to budou užívat a ne naopak. 

Pro sebe jsem si hrad nazval nejmultižánrovější scénou v Brně. Odehrává se tu opravdu vše od letního kina přes filharmonii, technoparty, shakespearovské slavnosti až po koncerty různých kapel, čili to rozpětí je opravdu široké, není kulturní a hudební žánr, který bychom tu neměli.

Probrali jsme činnost muzea v rámci jednotlivých objektů. Co aktivity mimo tyto budovy, plánujete nějaké další akce či působení ve veřejném prostoru?

Velmi podporuji, aby Muzeum města Brna co nejšířeji spolupracovalo s jinými muzei a městskými institucemi. Teď například v Židenicích proběhla výstava o zdejším fotbalovém klubu, kterou jsme připravili – myslím, že to je cesta, jak překonat kopec a donést muzeum do míst, kde o něj lidé mají zájem, kde si je muzeum najde (nebo oni najdou muzeum). Druhý z aktuálních projektů je spolupráce se společností Starez, jež nově otevřela galerii sportu v hale Vodova, kde má muzeum některé své sbírkové předměty a je autorem celé expozice. Zanedlouho se chystám do našeho partnerského města Lipska, do konce roku se také chystám do vídeňského městského muzea, abych se seznámil s místními řediteli a navázal spolupráci na mezinárodních projektech. Abychom tak mohli Brno vozit ven.

Jak přitáhnout na Špilberk mladou generaci?

Je to o diskuzi, hledání cest a zájmů mladé generace. Pokud se najdou zájemci, kteří tu budou chtít pořádat výstavu opravdu současného umění, street-artového umění, mají u mě dveře otevřené. Klíč je v tom hledat inspiraci kdekoli, nebýt zahleděni jen do našich sbírkových předmětů, dávat prostor brněnským umělcům, i těm začínajícím.

Plánujete nějaké upgrady on-line aktivit muzea?

Určitě. V tuto chvíli probíhá úprava webu vily Tugendhat, v příštím roce pak chystáme upgrade webu spilberk.cz, který se z historických důvodů zatím používá pro celé muzeum, ale do budoucna bychom chtěli změnit komunikační trasy tak, aby bylo jasné, co je Muzeum města Brna, co je Špilberk, co je vila Tugendhat… V muzeálním světě je velký spor o to, jestli přenášet výstavy do digitálního prostoru – ačkoli se na Monu Lisu rádi podíváme v rámci digitální prohlídky Louvru, nakonec chceme všichni vidět hlavně ten originál. Ale cesty je určitě třeba hledat, covid nám ukázal limity toho, co nám může život přinést.

Foto: Pocket media/Ivo Dvořák
Kam v Brně? Dejme tomu, že neznám Brno, přijel jsem sem na víkend. Kam byste mě poslal?

Jako ředitel Muzea města Brna vám mohu samozřejmě doporučit hrad Špilberk. Kromě toho, že je to krásná procházka v každém ročním období, výhledy z hradu vám ukážou Brno a celé jeho okolí jako na dlani. Do vily Tugendhat se asi nedostanete jen tak „narychlo“, ale alespoň prohlídka její zahrady určitě stojí za to.

Co byste doporučil z místní gastronomie?

Všem bych doporučil restauraci Castellana Trattoria, protože majitel Sergio je opravdu skvělý člověk a čas od času tam i sám skvěle vaří. Je to opravdu kvalitní italská kuchyně, která je vždy spojena s kvalitním gastronomickým zážitkem. A italská vína, která tam člověk může degustovat, jsou vždy dobrá.

V Brně je výtvarné umění na každém kroku. Které umělecké dílo ve veřejném prostoru města máte nejraději?

Mám hluboký osobní vztah k Joštovi na Moravském náměstí, kdysi jsem byl u zrodu technického řešení díla. Tato socha mě tedy baví nejvíc.

Zbyněk Šolc působil jako předseda Správní rady neziskové organizace na podporu středoškolského vzdělávání, vedoucí Národního centra divadla a tance ve Valticích a jako místostarosta Králova Pole. Ve funkci ředitele Muzea města Brna je od 1. srpna letošního roku.

Filip Živný

editor KAM v Brně

Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne

Zkušenosti z improvizačního divadla v politice využívám neustále, říká hejtman Jan Grolich

Rok je ve funkci hejtmana Jihomoravského kraje. Předtím deset let působil coby starosta obce Velatice kousek od Brna. Jaký byl přechod z komunální politiky do krajské? Proč se na jižní Moravě líbí filmařům i turistům? A jak kraj pomůže strádajícím pořadatelům kulturních akcí? S Janem Grolichem jsme se bavili o kultuře, gastronomii i setkání s papežem.

Základem je otevřená mysl, nechci být stará konzerva, říká ředitel Muzea města Brna Zbyněk Šolc

Vzniknou za vilou Tugendhat nové Lužánky? Povede na Špilberk lanovka? A jak přiblížit instituci, jako je Muzeum města Brna, mladé generaci? S jeho ředitelem Zbyňkem Šolcem jsme si povídali o Brně, umění, architektuře i plánech do budoucna.

Na Brně mě baví, že je multižánrové, říká Hana Holišová

Jaký byl podzimní návrat na divadelní prkna? Jak se pěti hercům zkouší dvě role? A je těžší lidi rozesmát, nebo dojmout? S herečkou a zpěvačkou Hanou Holišovou jsme si povídali o muzikálu Pretty Woman, vystupování s big bandem i metalovou kapelou, o hledání rovnováhy… a samozřejmě o Brně!

Do Prahy se jeďte podívat, do Brna bydlet, říká nadšený učitel angličtiny Broňa

Každý se může naučit anglicky. Alespoň podle Bronislava Sobotky, nadšeného učitele angličtiny z Brna. Broňu znáte z jeho oblíbeného YouTube kanálu, v srpnu vyšla jeho kniha Zamilujte se do angličtiny. Jak se z „trouby na jazyky“ stane učitel na letní škole na Oxfordu? Rozhovor o studiích, českém školství, motivaci a síle správného přístupu.

Hrdinové Marťanských lodí mají společnou žízeň po životě, říká Martin Kyšperský

Film Marťanské lodě, natáčený v Brně a v Norsku, má premiéru 9. září, do kin vtrhne o týden později. Hlavních rolí se chopili Eliška Křenková a Martin Kyšperský, který v autobiografickém příběhu hraje sám sebe. S brněnským hudebníkem a hercem jsme si povídali nejen o filmu samotném, ale i o poslední desce kapely Květy, spolupráci s Lenkou Dusilovou a inspiraci v brněnských zákoutích.