Převoz prvního Vánočního stromu republiky z Bílovic do Brna/spisovatel Rudolf Těsnohlídek. Foto: archiv obce Bílovice nad Svitavou/Městské muzeum a knihovna Čáslav
Velké vánoční stromy zdobí v posledních letech/desetiletích mnoho náměstí a náměstíček v republice. Často u nich nalezneme i pokladničku, do které mohou kolemjdoucí vhodit příspěvek potřebným. Kde a kdy se tato tradice zrodila? V Brně, je tomu už téměř sto let. Celá historie souvisí se spisovatelem Rudolfem Těsnohlídkem a dítětem odloženým v bílovických lesích. Ponořte se s námi do příběhu Vánočního stromu republiky.
První Vánoční strom republiky byl cíleně vztyčen v místech, kde za první světové války stála dřevěná socha rytíře Wehrmanna vnímaná Brňany jako symbol rakousko-uherského patriotismu a vlastního útlaku. Těsnohlídek chtěl tento symbol nahradit „symbolem obecné, nesobecké lásky“, a tak „omýt místo hanby dobrými skutky“.
Těsnohlídkem a jeho přáteli zachráněná Liduška se dostala do adoptivní rodiny, v Brně se vyučila prodavačkou a před 2. světovou válkou se odstěhovala do Prahy. Vyšlo o ní několik článků, vystupovala i v dokumentu Lidé a jezulátko z roku 1969.
Vánoční strom republiky předal v roce 1924 veřejnosti starosta dr. Bedřich Macků. Tento rodák z Tišnova působil jako profesor na České vysoké škole technické v Brně a na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, na jejímž vzniku se podílel. Starostou města byl v letech 1920–1925, v roce 1947 získal in memoriam titul čestného občana Brna.

Položení základního kamene Dětského domova Dagmar navazovalo na rozsvícení pátého Vánočního stromu republiky v roce 1928. Budova dle návrhu Bohuslava Fuchse, jež mohla vyrůst díky nápadu a iniciativě Rudolfa Těsnohlídka, dodnes nese jeho pamětní desku. Foto: BAM

„Jdeme-li třídou Masarykovou, vynoří se najednou před námi jasný maják lásky a milosrdenství. Přicházíme-li Rašínovou, světlý strom vyrůstá nad září lamp obloukových a přečetných světel menších, jež podobají se rozkvetlým květům.“ Slova Rudolfa Těsnohlídka z roku 1924 vystihují také pohled na poslední předválečný strom v roce 1938.
Letos vánoční strom na náměstí Svobody z Bílovic nad Svitavou doputoval v sobotu 20. listopadu, je to 13 metrů vysoká jedle a její rozsvěcení tentokrát kvůli zhoršující se epidemii koronaviru neprovázela akce pro veřejnost.
Zvyk stavět vánoční strom na veřejném prostranství za dobročinným účelem má své kořeny v zámoří. V roce 1912 byla na Madison Square v New Yorku vztyčena jedle osvětlená elektrickými svíčkami. V Evropě patří prvenství Kodani, kde se první veřejný strom rozzářil v roce 1914. Ve 20. letech se zvyk rozšířil po celé Evropě.

Těsnohlídek a Liduška

U nás vzešla tato nová tradice, jak odhalujeme v samotném úvodu článku, právě z Brna. Jak k tomu došlo? 23. prosince 1919 našel spisovatel Rudolf Těsnohlídek během procházky se svými přáteli v bílovickém lese odloženou holčičku. Malá Liduška byla na poslední chvíli zachráněna a odevzdána do péče adoptivní rodiny. Pod vlivem této události se Těsnohlídek pokusil po vzoru dánských vánočních stromů, pod nimiž se shromažďovaly prostředky pro osiřelé děti, prosadit podobnou ušlechtilou akci i u nás. V článku Lidových novin z 23. 12. 1933 s názvem Strom republiky popisuje genezi této myšlenky jeden z přátel, s nimiž Těsnohlídek našel opuštěné dítě: „Těsnohlídka ta příhoda hrozně dojala. Dojala ho, chodil, říkal, že tady je nějaká nespravedlnost, že pro ty děti by se mělo něco udělat, aby nemusily být pokládány na mráz. Potom povídal, že ten strom, pod kterým to dítě leželo, byl krásně urostlý a naznačil, že by jej bylo možno postavit jako vánoční strom na náměstí v Brně, jak to dělají na severu.“ O jakkoli dojemný zážitek však šlo, podobné odložení dítěte nebylo v té době bohužel ničím ojedinělým (kronikář Bílovic událost ani nezaznamenal) – zpopularizování případu a jeho přetavení v symbol, který známe dodnes, výrazně pomohlo Těsnohlídkovo podání a jeho žurnalistická zdatnost.

Rudolf Těsnohlídek
Vánoční strom republiky

Strome, strome, nebohý strome,
ptáčat a veverek bývalý dome!
Odcházíš od nás, kde jsi žil?
Opouštíš svoje mateřské stráně,
bratry své zelené, bojácné laně.
Kde je tvé dnešní cesty cíl?
Za koho život jsi položil,
strome našich lesů?

Za lidmi půjdeš. Uprostřed města
skončí se tvoje poslední cesta.
Kolébku tvou zde zavěje sníh.
Vstaneš tam, ožiješ, rozkveteš světlem,
po prvé uvidíš, co je to betlém,
bídu tam uslyšíš, co šťastný smích
jak pták se ti usadí ve větvích,
strome našich lesů.

Avšak až ubohých zvednou se dlaně,
abys je obdařil, rci jim, že za ně
život svůj rád ty ’s položil.
Tvá velká, vlídná, tichá náruč
bít lidská srdce láskou nauč
a každému dát štěstí díl.
To je tvé dnešní cesty cíl,
strome našich lesů!

Sbírkou za vystavěním dětského domova

Akci s vánočním stromem naplánoval spisovatel do všech podrobností. Vybral místo pro postavení stromu, pojmenoval akci zavazujícím názvem, zavedl pravidelnou vánoční výměnu pozdravů mezi Brnem a Kodaní a navrhl konkrétní účel sbírek, totiž vybudování dětského domova. 14. prosince 1924 se první charitativní Vánoční strom republiky rozzářil na brněnském náměstí Svobody. Jedle vysoká 19 m byla poražena v bílovických lesích. Tamní mládež ji ozdobila květy a prapory a celá obec se s ní rozloučila na slavnosti 7. 12., k té příležitosti uspořádané. Po ní vůz s jedlí tažený dvojspřežím vyrazil na cestu do Brna. Strom nepocházel vždy z Bílovic, ale třeba z Kuřimi nebo Líšně. Odevzdání stromu veřejnosti na náměstí Svobody probíhalo každý rok s proslovy, recitacemi a hudební produkcí. V roce 1927 už bylo vysíláno i rozhlasem.
Brněnský Vánoční strom republiky navázal na dánský příklad také v jiném ohledu. V roce 1925 měl připomenout Markétu Přemyslovnu, královnu Dagmar Dánskou (1186–1213), známou v historii svou dobrotivostí. Výtěžek dobročinných sbírek byl věnován na stavbu Dětského domova Dagmar. V roce 1928 se ke slavnosti postavení vánočního stromu v Brně připojilo položení základního kamene k stavbě domova v Žabovřeskách, který byl o rok později otevřen. Sám Těsnohlídek se výsledků své práce již nedočkal, v lednu 1928 totiž spáchal sebevraždu.

Sbírky pod stromem republiky na výstavbu Dětského domova Dagmar:
1924: 69 892 Kč
1925: 40 954 Kč
1926: 46 639 Kč
1927: 58 323 Kč
1928: 71 387 Kč
Celkem: 287 195 Kč

29 vánočních stromů

Důležitý byl charitativní smysl veřejného vánočního stromu, s nímž vstoupil do obecného povědomí. V roce 1924 k němu lidé přinášeli dary peněžní, věcné, ba i potravinové: cukr, čokoládu, mouku, cikorku, ořechy, brambory, šátky, čepice, košile, kabátky, pláštěnky, punčošky nebo hračky. Kolemjdoucí Brňané na něm už zdaleka museli vidět červené srdce opletené trnovým věncem. Každý trn znamenal jedno nezaopatřené dítě a kdykoli sbírka vstoupila do nového dne, objevil se na trnu lísteček, vizitka pro jedno obdarované dítě. O stavu sbírky, včetně jmen větších darů, informovaly pravidelně Lidové noviny. V roce 1925 stály už stromy na 29 místech republiky. Strom pro všechny představuje sociální moment, pomáhá zapomenout na nedokonalosti společnosti, poutá k sobě lidi žijící na jejím okraji, symbolizuje pomoc, spoluúčast a štědrost. Právě ta spojuje naši současnost se středověkou tradicí.

Tip na výlet: nová rozhledna U Lidušky v Bílovicích nad Svitavou, pojmenovaná podle Těsnohlídkem nalezeného odloženého děvčátka. Foto: Grill Martin
Události, které zahýbaly s tradicí

Tradice byla přerušena za protektorátu, kdy ji v jistém smyslu nahradila akce s úplně jiným podtextem – Winterhilfe, sbírka na německé vojáky na frontě. Po osvobození Československa byla tradice Vánoční stromů republiky opět obnovena. Vybíralo se pod nimi na „děti, pozůstalé po obětech perzekuce a války a pro děti, jimž válka vzala zdraví“. Po komunistickém převratu byly Vánoční stromy republiky nadlouho zrušeny, protože jich už údajně nebylo zapotřebí – chudých lidí ve spravedlivé společnosti nebylo. Nakrátko byla tradice obnovena v letech 1968–1971, kdy se pod stromy sbíraly finance na SOS dětské vesničky, které měly být alternativou k dětským domovům. Na náměstí se vánoční stromy se svým původním charitativním posláním definitivně navrátily až po sametové revoluci. Spolu s boomem vánočních trhů na brněnských náměstích v posledním desetiletí je i rozsvěcení vánočního stromu na náměstí Svobody vždy očekávanou a hojně navštěvovanou akcí – tedy až do loňského roku, kdy (stejně jako i letos) byli pořadatelé nuceni kvůli pandemii koronaviru slavnostní veřejné rozsvěcení zrušit. Akci symbolizující počátek Vánoc v Brně si tak, doufejme, budeme zase moci užít příští rok.

Článek vznikl s využitím publikací Brněnské Vánoce od TIC Brno a Rudolf Těsnohlídek a Vánoční strom republiky od Moravského zemského muzea.
Filip Živný

editor KAM v Brně

Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne

Vánoční strom republiky

Velké vánoční stromy zdobí v posledních letech/desetiletích mnoho náměstí a náměstíček v republice. Často u nich nalezneme i pokladničku, do které mohou kolemjdoucí vhodit příspěvek potřebným. Kde a kdy se tato tradice zrodila? V Brně, je tomu už téměř sto let. Celá historie souvisí se spisovatelem Rudolfem Těsnohlídkem a dítětem odloženým v bílovických lesích. Ponořte se s námi do příběhu Vánočního stromu republiky.

Příběh „brněnského metra“

Nepředstavujte si prosím metro v pravém slova smyslu. Projekt tzv. rychlé tramvaje, která v centru města zajede pod zem a výrazně tak ulehčí přetížené dopravě, byl výsledkem dopravně–inženýrského plánování v období 60.–80. let minulého století. Myšlenka je dodnes živá a spolu s chystaným rozvojem jižního centra a přesunem hlavního nádraží aktuálnější než kdy dříve. Bude ale brněnské podzemí brázdit tramvaj, nebo vlak?

Brněnské výstaviště

Debata o vzniku výstavního areálu začala v Brně kvůli jeho statutu průmyslové velmoci již před první světovou válkou. Ve dvacátých letech 20. století ji pak oživily velké úspěchy akce Brněnské výstavní trhy na sokolském stadionu na Kounicově, již v srpnu roku 1923 proto rozhodl Moravský zemský výbor o stavbě nového výstaviště.

Pisárecké úbočí očima Ernsta Wiesnera

Svoji největší vilovou realizaci, která je v současné době také jedinou přístupnou veřejnosti, navrhl Ernst Wiesner pro tříčlennou rodinu textilního továrníka Alfreda Stiassni. Ti v jejích zdech strávili necelých devět let. Stejně jako architekt byla i rodina nucena pro svůj židovský původ opustit Československo.

Ernst Wiesner

Je jednou z nejvýznamnějších osobností generace zakladatelů brněnské moderní architektury. Právě v meziválečném Brně dosahoval Wiesner svých největších úspěchů. Pod jeho rukama vznikala první puristická díla na území Československa, která připravovala půdu pro brněnský funkcionalismus. Jeho stavby patřily ve své době k nejlepším v Brně. Letos v červenci uplyne 50 let od jeho smrti.