Pohled na východní část ulice Hlinky od hradu Špilberk. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Rozsáhlé středověké vinné sklepy i honosné vily z přelomu 19. a 20. století. Areál výstaviště i moderní tramvajové depo. Hlinky jsou průsečíkem zajímavé historie, hodnotné architektury a rušného života, jsou baštou vína, piva, místem plným kontrastů. Objevte s námi jejich minulost a současnost.

Odpoledne na Hlinkách. Většinou jimi člověk spěchá za nějakým konkrétním cílem, málokdy si tuto ulici projde jen tak. Přitom je na ní spousta zajímavých míst, která při zběžném pohledu nemusíte odhalit či docenit. Nakoukněte s námi do Reissigovy vily, nechte si poradit, kam se zastavit na kávu či pro dobré víno… Poznejte Hlinky.

Výstavišti neuniknete. Zatímco po pravé ruce (pokud jdete po Hlinkách směrem od Mendlova náměstí) se střídají vily, vinotéky, obchody, bytové a kancelářské domy, po ruce levé máte po většinu cesty areál brněnského výstaviště, jeden z nejzajímavějších prostorů ve městě. Detailně jsme se mu věnovali v rubrice Flashback našeho říjnového vydání.

Jedinečný most. Až do roku 1965 jezdila šalina z Mendláku ulicí Hlinky kolem pivovaru. Železobetonový most od architekta Františka Kočího, po kterém jezdí od přeložení tratě do Veletržní dodnes, je unikátní nejen svým zakřivením, ale také proměnnou šířkou nosníku a značným úhlem stoupání.

Autor neznámý. Historizující vila Wilhelma Leopolda Wägnera z druhé poloviny 19. století patří k výrazným architektonickým prvkům poutajícím pohled od západního konce ulice Hlinky. Autor této neobydlené a nevyužívané vily patřící v současné době k areálu školy je dodnes neznámý.

První moderní rakouský dům. Tímto přízviskem se pyšní Reissigova vila, stavba od Leopolda Bauera z let 1901–1902, kterou si u architekta objednal brněnský právník Karl Reissig. Budova je svou architektonickou významností přirovnávána k vile Tugendhat, od 50. let v ní sídlí Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, který se snaží vilu udržovat v původním provedení.

Kde se koupou šaliny? Moderní pisárecké tramvajové depo DPMB od studia dkarchitekti přezdívané „cedník“ tvoří kontrast s vilovou zástavbou ulice. Stavba v roce 2020 získala několik ocenění, její hliníková fasáda pohlcuje hluk projíždějících tramvají, uvnitř se provádí servis i mytí vozů.

Z okýnka. V Bistro Cafe & Menu naproti šalinové zastávce u hlavního vstupu na výstaviště vám připraví výbornou kávu, můžete se tu zastavit také na něco dobrého k jídlu. Bistro zatím funguje jako okénko se zahrádkou, v příštím roce by tu však měla vzniknout plnohodnotná restaurace.

Jak mají ten korkový strop. Na tradici Hlinek jako ulice plné vína navazuje (mimo jiné) Moravská banka vín. Opravdu bohatý výběr vína z Moravy, Čech i zahraničí, nedaleko i sklípek vhodný k degustacím a dalším akcím a také strop obsypaný korky z lahví dokazují, že tady teče víno proudem.

Superník. Skupinka lidí uždibujících perník na chodníku nás upozornila na malý obchůdek, ve kterém se právem dveře netrhnou. Perníky tu vznikají a jsou zdobeny přímo před vašima očima, sami jsme několik z nich ochutnali a rádi se sem vrátíme pro další, kdykoli budeme mít cestu kolem.

Na oběd „k dopravákům“. Kam zajít na Hlinkách na vydatný oběd? Naším tipem je Jídelna Hlinky v areálu DPMB. Nezdobí ji žádné poutače, možná ji tedy budete chvíli hledat, ale žádný strach – veřejnost je v ní vítána. Hezky postaru tác a příbor do ruky, u pultu pak dostanete poctivou porci polévky a hlavního jídla za velmi dobrou cenu.

Výstavišti neuniknete. Zatímco po pravé ruce (pokud jdete po Hlinkách směrem od Mendlova náměstí) se střídají vily, vinotéky, obchody, bytové a kancelářské domy,
po ruce levé máte po většinu cesty areál brněnského výstaviště, jeden z nejzajímavějších prostorů ve městě. Detailně jsme se mu věnovali v rubrice Flashback našeho říjnového vydání.

Jedinečný most. Až do roku 1965 jezdila šalina z Mendláku ulicí Hlinky kolem pivovaru. Železobetonový most od architekta Františka Kočího, po kterém jezdí od přeložení tratě do Veletržní dodnes, je unikátní nejen svým zakřivením, ale také proměnnou šířkou nosníku a značným úhlem stoupání.

Autor neznámý. Historizující vila Wilhelma Leopolda Wägnera z druhé poloviny 19. století patří k výrazným architektonickým prvkům poutajícím pohled od západního konce ulice Hlinky. Autor této neobydlené a nevyužívané vily patřící v současné době k areálu školy je dodnes neznámý.

První moderní rakouský dům. Tímto přízviskem se pyšní Reissigova vila, stavba od Leopolda Bauera z let 1901–1902, kterou si u architekta objednal brněnský právník Karl Reissig. Budova je svou architektonickou významností přirovnávána k vile Tugendhat, od 50. let v ní sídlí Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, který se snaží vilu udržovat v původním provedení.

Kde se koupou šaliny? Moderní pisárecké tramvajové depo DPMB od studia dkarchitekti přezdívané „cedník“ tvoří kontrast s vilovou zástavbou ulice. Stavba v roce 2020 získala několik ocenění, její hliníková fasáda pohlcuje hluk projíždějících tramvají, uvnitř se provádí servis i mytí vozů.

Z okýnka. V Bistro Cafe & Menu naproti šalinové zastávce u hlavního vstupu na výstaviště vám připraví výbornou kávu, můžete se tu zastavit také na něco dobrého k jídlu. Bistro zatím funguje jako okénko se zahrádkou, v příštím roce by tu však měla vzniknout plnohodnotná restaurace.

Jak mají ten korkový strop. Na tradici Hlinek jako ulice plné vína navazuje (mimo jiné) Moravská banka vín. Opravdu bohatý výběr vína z Moravy, Čech i zahraničí, nedaleko i sklípek vhodný k degustacím a dalším akcím a také strop obsypaný korky z lahví dokazují, že tady teče víno proudem.

Superník. Skupinka lidí uždibujících perník na chodníku nás upozornila na malý obchůdek, ve kterém se právem dveře netrhnou. Perníky tu vznikají a jsou zdobeny přímo před vašima očima, sami jsme několik z nich ochutnali a rádi se sem vrátíme pro další, kdykoli budeme mít cestu kolem.

Na oběd „k dopravákům“. Kam zajít na Hlinkách na vydatný oběd? Naším tipem je Jídelna Hlinky v areálu DPMB. Nezdobí ji žádné poutače, možná ji tedy budete chvíli hledat, ale žádný strach – veřejnost je v ní vítána. Hezky postaru tác a příbor do ruky, u pultu pak dostanete poctivou porci polévky a hlavního jídla za velmi dobrou cenu.

Proč jsou Hlinky Hlinky?

Ulice za svůj dnešní název vděčí jílovité půdě, na které v první polovině 18. století vznikla. Hliněná cesta, po níž obchodníci ze Starého Brna jezdili do Pisárek, Žabovřesk či Kamenného Mlýna, se stala oficiální silnicí pravděpodobně v roce 1737 a dostala jméno Lehmstätte, tedy „hliněné místo“. Právě kvůli tomu, že vedla do Pisárek (německy Schreibwald), byla v roce 1867 přejmenována na Schreibwaldstrasse. Za první světové války krátce nesla název Kaiser-Karl I.-Strasse, od roku 1918 do roku 1946 (s protektorátní přestávkou, kdy se jako mnoho dalších brněnských ulic vrátila k původnímu německému Lehmstätte) se jmenovala V hlinkách. Od roku 1946 až dodnes pak konečně tak, jak ji známe dnes. Hlinky.

Tam všude bylo víno

Ačkoli dnes by to při pohledu na Brno málokoho napadlo, ve středověku bylo město baštou vinařství. Rozsáhlé vinice byste našli pod hradem Špilberk, na Kraví hoře, Červeném kopci, na Žlutém kopci i Starém Brně. Hlinky se tak mohou právě díky vinicím na Žlutém kopci pyšnit velmi rozsáhlým (a dodnes zachovalým) podsklepením, téměř pod každým domem se tu nachází mohutné sklepní prostory, v nichž se v minulosti vyrábělo a skladovalo víno. V průběhu 18. století, kdy zástavba Hlinek vznikala, byla dnešní ulice Lipová ještě pouhou obslužnou polní cestou mezi vinohrady. Pivovar Starobrno, jenž vznikl na východní straně ulice v místě bývalé cihelny v roce 1872, se zase zasluhuje o to, že si víno ulici neuzmulo jen pro sebe, ale své historicky pevné místo zde má i pivo.

Parní tramvaj před budovou pivovaru na Hlinkách, pohlednice pochází z období 1896–1900. Foto: Jiří Morávek a kol.: 120 let městské hromadné dopravy v Brně

Paláce, vily, byty

Hlinky jsou však i ulicí lákající na své severní straně vilovou zástavbou, která tu vznikala na přelomu 19. a 20. století. Výrazným prvkem této zástavby jsou dva domy od rakouského architekta Leopolda Bauera, Reissigova vila, v níž od 50. let funguje Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, a Hechtova vila, nynější sídlo Generálního konzulátu Ruské federace. Nejedná se však o jediné zajímavé stavby, za pozornost určitě stojí také palác a rodinné domy Löw-Beerových, palác E. Kafky, kde dnes najdete lékařské služby, a další. V loňském roce se radnímu Brna-středu Michalu Doleželovi podařilo objevit funkcionalistický byt se zachovalým interiérem z 30. let minulého století, městská část ho plánuje využít pro pořádání komorních kulturních akcí a zařadit jej do prohlídkových okruhů zaměřených na funkcionalismus.

Filip Živný

editor KAM v Brně

Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne

Staré Brno

Starák, Oltec, kdysi zřejmě osada u brodu přes řeku Svratku, později válkami několikrát zničené předměstí, nyní městská čtvrť s pomalu mizejícími pavlačovými domy, rušnou dopravou i pomalým životem. Co se dělo, děje a bude dít na Starém Brně?

Hlinky

Rozsáhlé středověké vinné sklepy i honosné vily z přelomu 19. a 20. století. Areál výstaviště i moderní tramvajové depo. Hlinky jsou průsečíkem zajímavé historie, hodnotné architektury a rušného života, jsou baštou vína, piva, místem plným kontrastů. Objevte s námi jejich minulost a současnost.

Červený kopec

V Brně je jen málo zajímavějších míst než Červený kopec. Během jednoho dne tady můžete zažít kulturu, adrenalinový sport, klid přírody, ruch bohémského světa i opuštěnost chátrající minulosti. Jste ve městě, nejste ve městě? Nezbývá než doufat, že si lokalita udrží svou unikátnost navzdory plánované výstavbě.

Hády

Na svazích kopce Hády v severovýchodní části Brna byste kdysi našli pastviny, vinice i ovocné sady. Vápenec na stavbu domů se tu v malém měřítku těžil již ve středověku, ve 20. století se však tvář jednoho z přírodovědecky nejpestřejších území jižní Moravy kvůli těžbě drasticky proměnila. Dnes sem chodíme na výlety a místní příroda chytá druhý dech. Vplujte s námi do historie i současnosti Hádů!

Šlápni na to, Brno!

Cyklistika tvoří v mnoha evropských městech významné procento celkové dopravy po centru a okolí. Ne tak v Brně. Větší využití kol k cestám do práce by přitom ulevilo nejen životnímu prostředí, ale také dopravním uzlům ucpaným častými kolonami. Kdy nám tedy přestane v tomto ohledu padat řetěz?