Areál brněnského výstaviště v roce 1928, kdy jej slavnostně otevřela monumentální Výstava soudobé kultury v Československu.

Debata o vzniku výstavního areálu začala v Brně kvůli jeho statutu průmyslové velmoci již před první světovou válkou. Ve dvacátých letech 20. století ji pak oživily velké úspěchy akce Brněnské výstavní trhy na sokolském stadionu na Kounicově, již v srpnu roku 1923 proto rozhodl Moravský zemský výbor o stavbě nového výstaviště.

Nejstarší stavbou v areálu výstaviště je Bauerův zámeček – byl postaven na začátku 19. století a patřil do areálu cukrovaru velkopodnikatele Mořice Bauera. Jeho vnuk Viktor byl nucen pozemky prodat kvůli stavbě výstavního areálu, zámeček si ale ponechal a v roce 1923 nechal provést úpravy interiérů dle návrhu Adolfa Loose.

Pavilon A, ikona brněnského výstaviště, je významnou památkou moderní architektury z roku 1928 sloužící přitom stále svému původnímu účelu. Rekonstrukce v letech 1978–81 byla jedním z prvních případů obnovy funkcionalistické památky v tehdejším Československu.

Dochovaná 45 metrů vysoká vyhlídková věž pavilonu G se zavěšenou fasádou představuje na dobu svého vzniku (1928) mimořádné technické řešení. Při rekonstrukci v roce 1996 nahradily původní boční křídla pavilonu dvě moderní velkoprostorové haly. Za tuto rekonstrukci obdržel architekt Rudiš cenu Grand Prix Obce architektů.

Při příležitosti Výstavy soudobé kultury v Československu v roce 1928 vznikl i již neexistující pavilon Člověk a jeho rod s výstavou prof. Karla Absolona znázorňující život lovců pod Pavlovskými vrchy, s exponáty vzniku a vývoje předchůdce člověka a paleolitických kultur i rekonstrukcí mamuta v životní velikosti. Výstava v pavilonu zůstala až do roku 1945, kdy jej vyrabovali a rozkradli vojáci Rudé armády.

Pavilon Z byl zbudován v letech 1958–1959 k příležitosti přípravy 1. mezinárodního strojírenského veletrhu, přičemž se stal novou urbanistickou dominantou výstavního areálu. Ve své době šlo o největší stavbu svého druhu v Evropě a ocelová kupole přestřešující rozpon 92 m dodnes fascinuje návštěvníky. Pavilon je pod ochranou památkové péče.

Budova funkcionalistického divadla je jedinou stavbou v areálu, která kvůli svému technickému stavu nemůže sloužit veřejnosti a zatím čeká na rekonstrukci. V minulosti tu hostovala řada osobností divadelní a hudební scény, dnes o oživení a obnovu budovy usiluje ve spolupráci s BVV a městem spolek Divadlo na výstavišti.

Nejvhodnějším pozemkem byl vyhodnocen z hlediska polohy k městu, okolního prostředí, tvaru a možnosti dalšího rozvoje pozemek tzv. Bauerovy rampy v Pisárkách (ačkoli ve hře byl nějakou dobu i prostor nedaleko Králova Pole). Ještě roku 1923 se uskutečnila architektonická soutěž na urbanistické řešení areálu, ve které zvítězil návrh pražského architekta Josefa Kalouse počítající s dvěma hlavními osami vybíhajícími z obou stran dnešního pavilonu A. Při samotné realizaci, která započala roku 1927 a trvala pouhých 14 měsíců, pověřila nově založená Výstavní společnost konečným rozvržením výstaviště architekta Emila Králíka, který měl za úkol uvést komplex do provozu.

Soudobá kultura v Československu

Po zdárném dokončení hektické výstavby se brněnské výstaviště 26. 5. 1928 otevřelo návštěvníkům monumentální Výstavou soudobé kultury v Československu, jež měla ukázat národu a světu úroveň mladého státu. Úkolem pro vystavovatele bylo zdokumentování pokroku, který zaznamenala československá republika v širokém spektru oborů. Výstava soudobé kultury byla rozdělena do 8 výstavních částí, které tvořily 26 výstavních oborů, vystavovalo se celkem v 70 pavilonech o výstavní ploše 30 000 m2. Akce měla zcela zásadní význam pro budoucnost brněnského výstavnictví – povýšila jej z jeho omezené regionální úrovně do kategorie celostátního významu. Spolu s hospodářskou krizí ve 30. letech však přišel útlum slibně rozjetého výstavního života v Brně. Situace se s mírnými pozitivními výkyvy horšila až do roku 1938, kdy byl celý areál postupně zabrán pro potřeby armády.

Kdo to uklidí?

Ačkoli po konci druhé světové války v roce 1945 bylo Brno v žalostném stavu, průmyslové podniky rychle obnovovaly výrobu. V době, kdy již celý brněnský průmysl pracoval na hospodářských úkolech Gottwaldovy dvouletky, se na brněnském výstavišti teprve začínalo s odklízením sutin a válečných škod. Deset tisíc Brňanů odpracovalo na vyklízení pavilonů a volných prostor výstaviště přes 50 000 brigádnických hodin, z areálu byly odvezeny stovky tun vyvážek a jen do června 1948 bylo na opravách proinvestováno sedm milionů korun. V září 1948 tak mohlo brněnské výstaviště zažít svoji první poválečnou akci, i když to nebyla akce právě výstavní. Jednalo se o živé vysílání pořadu Česko-polský večer, který vysílal Československý rozhlas z prostor výstaviště a jehož se zúčastnilo více než 8 000 lidí.

Němečtí vojáci pochodující po výstavišti. Areál obsazený pro potřeby armády doznal zvláště na konci války zásadních škod.

Výstavní ticho, válečný ryk i odvrácená zkáza

V letech 1939–1948 se na brněnském výstavišti z důvodu válečných let a značného poškození výstavního areálu nekonaly žádné veletrhy a výstavy. Vojenská výroba a sklady umístěné v areálu se stávaly častým cílem spojeneckých náletů a svou úlohu v destrukci sehrál i boj o město v závěrečném období války, který se odehrával i v pisáreckém údolí. Mnohé pavilony vyhořely, z některých zbyly jen trosky, výstaviště bylo z velké části zničeno. I proto bylo v poválečném Brně rozhodnuto o demolici zbytků areálu. Naštěstí se s tímto rozhodnutím otálelo tak dlouho, až se jej podařilo odvrátit. Po únorovém převratu roku 1948 přešlo výstaviště pod správu komunálního podniku Lázně města Brna a místo svého původního účelu se měnilo spíše ve skladiště a provozovny. Tento stav změnila až druhá polovina 50. let, kdy tři veleúspěšné Výstavy československého strojírenství s několika miliony návštěvníků zajistily nejen obnovu pavilonů či výstavbu nových, ale také předurčily Brno jako místo konání mezinárodního veletrhu.

Se stavbou multifunkční haly za 3,3 miliardy korun by se mělo v areálu výstaviště začít již na jaře příštího roku. Foto: vizualizace A PLUS a Arch.Design

Ve východní části orientované směrem k městu vznikne v budoucnu také moderní eventová zóna, která najde využití mimo jiné při festivalových akcích nebo letních koncertech. Představitelé města a výstaviště chtějí v případě úspěchu kandidatury výstaviště zapojit také do akce Evropské hlavní město kultury v roce 2028, kdy bude oslavovat 100 let svého trvání.

Od Mezinárodního strojírenského veletrhu do současnosti

Další éru brněnského výstaviště započal první Mezinárodní strojírenský veletrh v roce 1959 – akce, jež od té doby pravidelně přiváděla do Brna vystavovatele z mnoha desítek zemí, znamenala příliv dalších státních i mezinárodních přehlídek a s nimi spojený vývoj výstavního areálu i významné zásahy do tváře celého města. Řešení městské dopravy, ubytovacích kapacit (dostavba hotelů International a Continental v 60. letech, vznik hotelu Voroněž v roce 1979) osvětlení ulic, dlažby, dostatku restaurací pro návštěvníky veletrhů, to vše ovlivnilo podobu Brna následujících několika desítek let. Hospodářská transformace republiky po roce 1989 byla příznivá i pro aktivity na výstavišti – rostl počet československých a později českých firem, které vstupovaly na zahraniční trhy nebo se potřebovaly uvést na český trh. Na rozdíl od řady jiných měst, kde v devadesátých letech výstaviště zanikla, se v Brně podařilo veletrhy udržet a výstaviště dál rozvíjet. Tím se město Brno, které je od roku 2016 výhradním vlastníkem společnosti Veletrhy Brno, a.s., zařadilo do elitní sítě evropských veletržních měst, která provozují mezinárodní výstavní areály v současnosti (např. Milán, Paříž, Barcelona, Lipsko, Stuttgart…).

Mistrovství světa v hokeji a lanovka na kampus

Jaké změny čekají výstaviště v nejbližší budoucnosti? Zásadní je projekt multifunkční haly, jež má vyrůst vedle pavilonu Z. Hala, s jejímž budováním se má začít v příštím roce, by měla pojmout něco přes 13 000 diváků a kromě hokeje, futsalu, krasobruslení, volejbalu, basketbalu a dalších sportů by se v ní měly odehrávat i kulturní akce jako koncerty, muzikálová představení nebo show na ledě. Místo jí (a parkovacím místům) musí uvolnit celkem 21 objektů, jde o staré sklady a garáže v majetku výstaviště a dopravního podniku. Stavba by měla být dokončena v roce 2024. Původní myšlenka, že by se v roce dostavění v nové hale hrály zápasy mistrovství světa v hokeji, je stále živá, podle brněnské primátorky Markéty Vaňkové to však již není meta, ke které by projekt cíleně směřoval – spíše by šlo o příjemný bonus, pokud se vše stihne podle plánu.

Článek vznikl s laskavou pomocí Lenky Štěpánkové a BVV. Zdroj dobových fotografií: Muzeum města Brna a archiv podniků BVV

Filip Živný

editor KAM v Brně

Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne

Vánoční strom republiky

Velké vánoční stromy zdobí v posledních letech/desetiletích mnoho náměstí a náměstíček v republice. Často u nich nalezneme i pokladničku, do které mohou kolemjdoucí vhodit příspěvek potřebným. Kde a kdy se tato tradice zrodila? V Brně, je tomu už téměř sto let. Celá historie souvisí se spisovatelem Rudolfem Těsnohlídkem a dítětem odloženým v bílovických lesích. Ponořte se s námi do příběhu Vánočního stromu republiky.

Příběh „brněnského metra“

Nepředstavujte si prosím metro v pravém slova smyslu. Projekt tzv. rychlé tramvaje, která v centru města zajede pod zem a výrazně tak ulehčí přetížené dopravě, byl výsledkem dopravně–inženýrského plánování v období 60.–80. let minulého století. Myšlenka je dodnes živá a spolu s chystaným rozvojem jižního centra a přesunem hlavního nádraží aktuálnější než kdy dříve. Bude ale brněnské podzemí brázdit tramvaj, nebo vlak?

Brněnské výstaviště

Debata o vzniku výstavního areálu začala v Brně kvůli jeho statutu průmyslové velmoci již před první světovou válkou. Ve dvacátých letech 20. století ji pak oživily velké úspěchy akce Brněnské výstavní trhy na sokolském stadionu na Kounicově, již v srpnu roku 1923 proto rozhodl Moravský zemský výbor o stavbě nového výstaviště.

Pisárecké úbočí očima Ernsta Wiesnera

Svoji největší vilovou realizaci, která je v současné době také jedinou přístupnou veřejnosti, navrhl Ernst Wiesner pro tříčlennou rodinu textilního továrníka Alfreda Stiassni. Ti v jejích zdech strávili necelých devět let. Stejně jako architekt byla i rodina nucena pro svůj židovský původ opustit Československo.

Ernst Wiesner

Je jednou z nejvýznamnějších osobností generace zakladatelů brněnské moderní architektury. Právě v meziválečném Brně dosahoval Wiesner svých největších úspěchů. Pod jeho rukama vznikala první puristická díla na území Československa, která připravovala půdu pro brněnský funkcionalismus. Jeho stavby patřily ve své době k nejlepším v Brně. Letos v červenci uplyne 50 let od jeho smrti.