Když jsem odcházel do Prahy, měl jsem pocit, že tam se dějou ty velký věci. Ale všichni mi pak říkali, že právě v Brně je to teď super, v Brně to žije. A měli pravdu,“ říká Petr Vídeňský. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Kdo bude v létě hrát na Jakubáku, kterými akcemi ožije Moravské náměstí či Kraví hora? Proč Brno zůstalo i přes pandemii kulturně nezdolné a jak se z původně neambiciózních triček stalo horké zboží? Povídali jsme si s designérem a promotérem eventů Petrem Vídeňským.

Celý rozhovor si můžete poslechnout ve formě podcastu níže nebo na platformách: YouTubeSpotify, Google Podcasts i Podbean.

Co se bude dít v létě? Na jaké akce nás pozveš?

Předně musím říct, že jsem rád, že to uzavření konečně povolilo, čísla se zmenšují, mizí a už máme pár akcí za sebou. V létě děláme v Brně festival Jakubák, projekt Brno živě: a letos se mírně dotkneme i mé srdcovky Vaňkovka Festu, který se už druhým rokem vzhledem ke všem omezením nekoná. Festival po sedmi letech vyrostl a na headlinery chodilo až pět tisíc lidí, a tak jsme se v květnu s vedením Vaňkovky rozhodli, že stejně jako ostatní velké festivaly přesuneme ročník 2021 na příští rok. Teď už ale víme, že v září dva koncerty pod Vaňkovka Festem budou. Po skoro roční odmlce jsme se taky rozhodli, že s akcí Stand-up jako Brno pojedeme i přes léto. Dělali jsme to tak i loni, kdy bylo vidět, že lidi mají hlad po svých oblíbených stand-upech, které několik měsíců neviděli.

Na jaká jména se můžeme těšit na Jakubáku a Brno živě:?

Budu to spojovat, jsou to všechno akce ve veřejném prostoru. Některý na Jakubáku, některý na Moravským náměstí… město taky teď obnovilo amfiteátr na Kraví hoře, kde úspěšně hraje Divadlo Bolka Polívky – domluvili jsme se, že tam přes léto uděláme dva koncerty. V půlce července tam bude Dan Bárta s En.druem, tedy v trochu netradiční poloze (lidi ho znají většinou s Illustratosphere nebo s J.A.R.). Ale jde o formát, který velmi dobře funguje. A v srpnu jsme pozvali slovenskýho jazzmana Petera Lipu. Já osobně se moc těším na další koncert Dana Bárty, tentokrát s kapelou Alice v rámci festivalu Brno živě:. S touto formací nevystupuje tak často, ale jednou za dva tři roky si udělají malý turné a musím říct, že pro mě tady má Dan Bárta tu nejlepší a nejpřirozenější polohu, kterou znám. Zahrají na Moravským náměstí prvního srpna. Ale bude toho samozřejmě daleko víc, třeba 7krát3 s živou kapelou u Jošta, Skyline, Gaia Mesiah, Laco Deczi, Hard to Frame… Koho to bude zajímat, najde všechny informace na www.brnozive.cz.

Je po technické stránce těžší udělat open-air akci než klubovku?

Žijeme ve střední Evropě, takže každá venkovní akce je zatížena pravidlem padesát na padesát – padesát procent, že bude pršet, padesát, že ne. Když děláš koncert na Flédě, tak je ti to jedno. Pod širým nebem je vždycky ta nejistota, ale zase to má svoje kouzlo.

Chystáš na léto nějaký akce mimo hudbu?

Ani ne. Jako firma jedeme ze 70 % procent hudební byznys/event management a přes léto chystáme asi 50 koncertů – za což jsme po roce nicnedělání velmi rádi. Další procenta naší firmy jsou v tom, že se okrajově dotýkáme designu. Máme na starosti veganský chain Forky’s, pro který děláme grafické věci. A na podzim chystáme Startup Wold Cup & Summit, mezinárodní šampionát startupů v Praze. Spolupracovali jsme na něm produkčně už minulý rok, kdy se musel přesouvat do on-linu, a byla to moc zajímavá práce. Jsou tam velké osobnosti, letos tam mimo jiné bude Steve Wozniak z Applu, na což se jako zapřisáhlý jabkař moc těším.

Myslíš, že ten uplynulý rok bude znamenat trvalé následky pro kulturu a kulturní akce?

Nevím, jestli jsem schopný to vyhodnotit. Následky určitě jsou, nebylo to jednoduchý pro nás, co kulturu děláme, pro zvukaře, pro bedňáky, pro umělce… Existují úžasní kreativní lidi, co se museli nechat zaměstnat u pásu v automobilce, aby uživili rodinu. Což může být nevšední a svým způsobem obohacující zkušenost, ale doufám, že umělci budou moci zase hrát, zvukaři zvučit. Určitě se kultura zvlnila, dostala spoustu ran a jsou lidi, kteří to neustáli a bohužel neustojí. A jestli se lidé z obýváků vrátí do divadel a klubů? Uvidíme. Když byl kdysi nástup elektronických knížek a říkalo se, že knížky zmizí, taky jsem si koupil čtečku a po dvou knížkách jsem se vrátil zase k papíru. Chuť zažívat reálný věci, ne jen ty virtuální, je silnější. Ale třeba na Startup Summitu, o kterém jsem mluvil, jsou následky jasný – byli jsme zvyklí to dělat off-line, přišlo 1 500 lidí. Udělali jsme to on-line, vidělo nás 50 000 lidí. Tak jsme si řekli, že akci budeme do budoucna dělat hybridně, nabídneme ji i on-line pro ty, kteří nemůžou přijít.

Co říkáš na on-line koncerty?

Nejsem úplně příznivcem on-line koncertů. Vlastně mě to sere. Přijde mi to sterilní. I v on-line koncertu, pokud má dobrý formát, se může stát něco zajímavýho, něco s přesahem. Ale když stojíš pod pódiem, cítíš ty vibrace, vedle tebe tančí krásná holka nebo někdo, kdo si to užívá, a ty sdílíš tyhle věci, tak pro mě je to nenahraditelný. Ale já jsem ročník ’76, třeba jsou mladší ročníky, který to mají jinak.

Petr Vídeňský má studio na Kraví hoře, podívat se za ním můžete třeba v rámci každoroční akce Open Studios Brno. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Děláš toho po Brně, co se týče kultury, dost. Jak často se ti stává, že dvě tvoje akce jdou proti sobě?

Občas se to stane. Ale myslím, že tyhle věci nejdou proti sobě, spíš jdou spolu. Když máš třeba jednu ulici a tam je pět hospod, tak jsou to sice konkurenti, ale dohromady přitáhnou daleko víc lidí. Princip Stodolní. Konkurence, soutěžení, to je dobrý, ale ve výsledku je podle mě chytrý to vnímat z té druhé stránky.

Koukáš u dramaturgie i na to, co dalšího se v ten termín v Brně děje, aby ti to třeba nesebralo cílovku?

Snažíme se. Někdy jsou věci, který nevymyslíš a neohlídáš, ale samozřejmě se ptáme. Letos v tom pomohlo město, snaží se akce mapovat. Když teď plánuju Brno živě:, uděláme si dramaturgický plán, jdeme s tím na město a tam už mají od klubů nebo dalších promotérů plán jejich akcí. Není to jen kvůli tomu, aby se to nebilo dramaturgicky, ale třeba taky hlukově.

Jak je těžký do Brna dostat světový jména? Hrál tady třeba Bob Dylan, Deep Purple… Je to jen záležitost rozpočtu nebo hraje roli třeba i to, že nejsme hlavní město?

Nemyslím si, že je to o velikosti města, jako spíš o šikovnosti promotéra. Sting měl hrát ve Slavkově. Sám nemůžu říct, že bych sem přivezl hvězdu takovýho formátu, ona to opravdu není jednoduchá disciplína. Jsou lidi, kterým se to povedlo. A klobouk dolů. Jde o systematickou práci, pomalu jdeš tím žebříčkem nahoru. Měl jsem tu čest být na jazzovým festivalu na Rhode Island kousek od New Yorku, úplně malinký městečko, ale hrají tam ty největší světový hvězdy, je to o nápadu, někdo to vymyslel, je tam genius loci a stala se z toho tradice. Taky záleží, jak umíš komunikovat se světovýma managementama – tak, jak jsou globalizovaný supermarkety, je globalizovaný i showbyznys a existují nadnárodní společnosti, který mají velký koncerty pod palcem. A pak jsou opravdu šikovní lidé, v Brně třeba pořadatelé JazzFestBrno, co přivezli megahvězdy, protože to dělají dlouho a dělají to dobře.

Nejsem úplně příznivcem on-line koncertů. Vlastně mě to sere. Přijde mi to sterilní. I v on-line koncertu, pokud má dobrý formát, se může stát něco s přesahem. Ale když stojíš pod pódiem, cítíš ty vibrace, vedle tebe tančí krásná holka nebo někdo, kdo si to užívá, a ty sdílíš tyhle věci, tak pro mě je to nenahraditelný.

Dokázal bys říct nejlepší koncert, na kterým jsi kdy byl?

Těch je strašně moc. Já mám taky ty nůžky vkusu hodně od sebe. Stevie Wonder v New Yorku… Sepultura v Praze… Úplně různý věci, ale krásný zážitky, moji srdcoví umělci. Ale miluju i překvapení. To mám rád třeba na Colours of Ostrava, snažím se předem všechno naposlouchat, protože tam pracuju, ale stejně mě každej rok aspoň jedna věc úplně odstřelí. Minulý rok se mi to stejný stalo tady v Alterně. V pocovidovým létě jsme dělali spoustu koncertů, lidi chodili, bylo to super… S Alternou jsme měli spolupráci, půjčovali jsme jim pódium na nějaký, jak Libor Dostál říkal, „jazzíček“. Šli jsme tam se ženou, a když jsme přicházeli k Alterně, zažili jsme úplně berlínský pocit – před klubem bylo asi 300 lidí a hrál tam takový příjemný drum&bass, česká kapela Hard to Frame, skvělý zvuk, krásně nasvícený, vůbec bych netipl, že to je česká produkce. Byl jsem úplně unešený, zůstali jsme tam do dvou do rána, koupil jsem si desku a nechal si ji podepsat.

Hraješ ty sám v nějaký kapele?

Kdysi jsem míval kapelu Mechanický pomeranč, Radium.nfo. A na kytaru hrál pár let v kapele Bullerbyne. Aktuálně máme kapelu Twin Soul Brothers, právě s Martinem Kochem z Mechanickýho pomeranče, Pogo nám hraje na bicí, pak máme mladšího basáka Hrdlu. Zkoušíme tady u mě v ateliéru jednou týdně, v lockdownu to pro nás byl krásný ventil. 7. 7. chystáme koncert s Insanií na Favále v rámci projektu Brno živě:. Těším se na to, konečně zas uděláme bordel.

Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Dalším zajímavým projektem, se kterým jsi spojený, jsou trika Porno jako Brno. Vidím je ve městě na čím dál víc lidech. Hodláte značku rozvíjet dál?

Proud energie, která z toho prýští, nám nedává na vybranou. Nápad hodil do éteru Lumír Kajnar, narozen v Ostravě, teď úspěšný pražský designér. Nápad graficky dotáhla Natalie Perkof, která má tady na Kraví hoře ateliér a dělá úžasný obrazy a se svým mužem Šimonem designový kufry. Když vytiskla prvních deset triček, má žena říkala, jak je to super (já si myslel, že je to spíš jen taková blbost). Ale má žena má v těchhle věcech většinou pravdu. Vzal jsem si tričko na sebe na akci na Jakubák a jen za první večer jsem měl asi třicet reakcí, že je skvělý a že ho lidi chtějí. Přes Adélu Elbel, která znala Lumíra Kajnara, jsem na něj získal číslo a volal mu, abychom to nějak urovnali skrz autorská práva, sepsali jsme licenční smlouvu a domluvili se, že to rozjedeme. Dnes, po roce, si troufám říct, že jsme dobří kamarádi.

Jak se trika dostávají do oběhu?

Na trička máme e-shop www.pornojakobrno.cz a minulé léto jsme je prodávali i na festivalech, byla také k dostání v TIC, na Brno Design Days a pražském Designbloku. Dávám je taky jako dárek umělcům, se kterýma spolupracujeme. Ale nejvíc mě baví, když si trika žijí vlastním životem – jako když se dva hráči Sparty původem někde od Brna baví v jejich internetové televizi, pak najednou shodí sparťanský mikiny a mají pod nima tyhle trika. Nebo Matěj Hollan, který mluví v DVTV o závislosti na pornu a má to triko na sobě. Zatím jsme to drželi velmi střídmě, ale na podzim plánujeme nějaký nový věci.

Ostrava má Stodolní, Praha má Náplavku a my máme Jakubák. Krásnej kostel, malinký náměstí, podniky si to tam vymazlily a pak se dohodly, že budou dělat kulturní program. To je milý.

Kdyby Brno bylo hudební žánr, jaký by bylo?

Jak jsem to vnímal v 90. letech, Brno mělo vždycky nálepku „alternativa“. Pavel Fajt. Dunaj. Všechno dobrý věci, ale bylo to celkově nějak přepálený, až mi to vadilo, že Brno se bere prostě jen jako alternativa. Je tu spousta jiných dobrých věcí. Co je Brno? Brno je porno. Brno jsou kavárny. Brno je živý město. Sedm let jsem žil v Praze, teď jsem zhruba sedm let zpátky. Když jsem odcházel do Prahy, měl jsem pocit, že tam se dějou ty velký věci. Ale všichni mi pak říkali, že právě v Brně je to teď super, v Brně to žije. A měli pravdu.

Bylo to vidět i během pandemie?

Když se loni uvolnilo léto, po prvním lockdownu, cítil jsem i od radnice a oficiálních struktur vstřícnou ruku, pomohli nám i finančně a společně se nám i s dalšími pořadateli povedlo udělat město živý, Vaňkovka nám zadarmo půjčila svoji stage… Do Brna se jezdilo až z Prahy – Kapitán Demo nebo Ventolin na Moraváku, to nebyl koncert na náměstí, to byl festival. A asi tři lidi mi nezávisle na sobě říkali, že berlínské noviny psali o Brnu jako o posledním živém kulturním městě v Evropě. Spolupracovala na tom Fléda, Metro Music Bar, Šelepka, Alterna, kluci z Faválu, Sono a mnoho dalších… Najednou jsme obcházeli konkurenty a táhli jsme všichni za jeden provaz. Letos tyhle spolupráce opakujeme, chystáme koncerty a těší mě, že minimálně léto bude určitě živé. Naděje umírá na podzim…

Otázka na závěr – kdybych teď přijel do Brna a chtěl ho poznat, na jaký místa bys mě poslal?

To je úplně jasný. Ostrava má Stodolní, Praha má Náplavku a my máme Jakubák. Krásnej kostel, malinký náměstí, podniky si to tam vymazlily a pak se dohodly, že budou dělat kulturní program. To je milý. I předtím to bylo boží, ale když je tam ještě ta přidaná hodnota živých akcí, to je něco. A hned vedle Jakubáku je Jošt, tam to žije úplně stejně a vypadá to krásně – kůň, kostel, voda, rekultivovaný náměstí plný lidí. To je na Brnu hezký, všude dojdeš za chvilku pěšky. Takže takhle: běž do centra a určitě se pobavíš a asi se i potkáme.

Petr Vídeňský je brněnský designér eventů. Stál u začátků klubu Fléda, je spojený s akcemi jako Vaňkovka Fest nebo Stand-up jako Brno, se svou společností vidensky.com pořádá či zajišťuje ročně desítky koncertů, módních přehlídek, výstav, firemních večírků a dalších událostí nejen v moravské metropoli.

Filip Živný

editor KAM v Brně

Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne

Podyjí je překrásné, říká kastelán zámku Vranov nad Dyjí Radek Ryšavý

Jaké novinky se chystají na vranovském zámku? Kterou perličku z historie zámku považuje kastelán Radek Ryšavý za nejzajímavější? A kam v okolí zámku by pozval čtenáře na výlet? Dozvíte se v krátkém rozhovoru.

Brno je akord Hmaj6 (5b) v ekvivalentu Fm7(4)/H, říká kytarista Martin Kostaš

Kdyby bylo Brno akord, který by bylo a proč? Kde kytaristu Martina Kostaše přes léto uslyšíme či uvidíme? A které počiny z brněnské hudební scény by doporučil našim čtenářům k poslechu?

Jsem rád, že centrum v létě žije kulturou, říká starosta Brna-střed Vojtěch Mencl

Co znamená léto v centru Brna pro starostu Brna-střed Vojtěcha Mencla? Bazén, rybník, hotel nebo chalupa? Čemu dává přednost? A co chystá Brno-střed na druhý půlrok 2021? To vše se dočtete v krátkém rozhovoru.

Jsme divadlem určité umělecké harmonie, říká Petr Gazdík

V čem je brněnské divadlo specifické? Kde herce Petra Gazdíka můžeme přes léto vidět? A co mu v poslední době udělalo největší radost?

Výzvy mi dělají radost, říká ředitelka Knihovny Jiřího Mahena Libuše Nivnická

Jaký program chystá Knihovna Jiřího Mahena na léto? Kteří autoři/knihy jsou pro ředitelku knihovny Libuši Nivnickou nejoblíbenější? A co jí v poslední době udělalo radost? Čtěte v krátkém rozhovoru.