Na odkaz Františka Ondřeje Poupěte navazuje projekt Pivovarský dům Poupě, který vrátí výrobu zlatavého moku zpátky do prostor bývalého městského pivovaru. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Kam přišel, tam zlepšoval kvalitu piva a zaváděl nové postupy. Bývá označován za zakladatele odborného pivovarnictví, ve své době se však nevyhnul kritice. Autor spisu Umění vařit pivo, který odtajnil do té doby úzkostlivě střežené řemeslo předávané z generace na generaci. František Ondřej Poupě svázal závěr svého plodného života s Brnem. Na jeho odkaz nyní navazuje nový pivovarský dům – a to přesně v místech, kde mistrova ruka kdysi udávala takt brněnskému pivovarnictví.

Poupě je autorem první české (ale německy psané) vědecké publikace pojednávající o výrobě piva nazvané Die Kunst des Bierbrauens – Umění vařit pivo. Tajemství výroby piva se do té doby předávalo z generace na generaci, od mistra k učni, od otce k synovi. Svou knihou do tohoto procesu Poupě zásadně zasáhl.

Při působení ve Slaném u hraběnky Clam-Martinicové rozvinul F. O. Poupě jako první sládek u nás užívání pivní váhy, předchůdce dnešního hustoměru. Jedná se o jeden z jeho nejvýznamnějších příspěvků k rozvoji odborného pivovarnictví. Foto: M. Strnad, MuMB

Ačkoli měl Poupě ze své funkce sládka bydlení zajištěno přímo v prostorách brněnského městského pivovaru, mohl si díky značnému jmění, na které si v Brně svou poctivou prací přišel, dovolit zakoupit (a své rodině po smrti odkázat) dům na nároží dnešní křižovatky Bratislavské ulice a Příkopu. Foto: pořízeno při povodních roku 1920, archiv Muzea města Brna.

Život největšího sládka ukončila vleklá plicní choroba v předvečer veleslavné bitvy tří císařů, dne 1. prosince 1805. Pohřben byl na městském hřbitově v prostoru dnešního Tyršova sadu. Jeho hrob není v současné době dohledán.

V roce 1985, kdy se v místech bývalého městského pivovaru stavěl tzv. Dům stavbařů, se uskutečnil i archeologický výzkum lokality. Tehdy byl celý pivovar mezi dvorkem a Dominikánskou ulicí zbourán (ponechána byla pouze uliční stěna) a uvnitř postaven zcela znovu.  

V současné době se do prostor, kde Poupě působil, opět vrací výroba piva. Pivovarský dům Poupě v budovách bývalého městského pivovaru na rohu Dominikánské ulice a Šilingrova náměstí si mimo plánované vybudování pivovaru s pivnicí klade za cíl navázat i na Poupěho edukační činnosti pořádáním přednášek, školení, kurzů a odborně řízených ochutnávek pro veřejnost.

Stát se sládkem

Když se František Ondřej Poupě v Českém Šternberku jako syn kováře v listopadu 1753 narodil, jeho kariéra byla vlastně již dána. Kmotrou se mu stala Alžběta, žena šternberského sládka Jana Spurného. Tato zdánlivá maličkost znamenala ve své době více, než by se z dnešního pohledu mohlo zdát – kmotrovství, označované také jako duchovní příbuzenství, byl závazek na celý život. A krev (ani pivo) není voda – osobnosti kmotrů a kmoter velice často udávaly směr, kterým se měl kmotřenec v budoucnu ubírat. Závěrem 60. let 18. století nastoupil mladý Poupě do učení v pivovaru ve Velké Bíteši, kde byl sládkem jeho bratr Jan. Ten byl sice o 13 let starší, ale osoba kmotry oba bratry spojovala natolik, že se vydali stejnou profesní cestou. Netřeba zde patrně blíže rozebírat další kariéru mladého Poupěte, jelikož již byly jeho životní osudy mnohokrát popsány. Z hlavních životopisců jmenujme zejména Antonína Bělohoubka (1878), Františka Chodounského (1886, 1891) či nejnověji Karla Kosaře (1995).

Působení v Brně

Roku 1798 vyhrál Poupě konkurz na obsazení místa sládka v městském pivovaru v Brně. Konečně se tak dostal do velkého pivovaru, kde mohl dokonale rozvinout své schopnosti a ukázat své pivovarské umění. Po působení ve Slaném předložil Poupě množství pochvalných vysvědčení, takže městská rada vzhledem k jeho pověsti dokonce upustila od výroby sladu a piva tzv. „na zkoušku“ a 18. června 1798 jmenoval brněnský magistrát Poupěte městským sládkem. Po dobu svého působení v Brně zvýšil Poupě výstav brněnského pivovaru z asi 16 000 hl na 28 000 hl. Své bohaté zkušenosti předával ostatním sládkům a na konci 18. století založil v Brně první pivovarskou školu na světě (která ale zanikla po jeho smrti). Své poznatky shrnul v několika publikacích, kde také vybízí k vyššímu vzdělávání pivovarníků.

Brněnský pivovar ve Starobrněnské ulici později v 19. století zanikl, jméno F. O. Poupěte je však dodnes vryto do paměti všech, kteří mají k pivovarskému oboru blízko. Foto: Archiv města Brna

Vynálezy a inovace

Sládek F. O. Poupě je v odborných kruzích znám zejména jako velký inovátor pivovarského oboru. Na svou dobu velmi progresivně zaváděl v pivovarnictví technologie, které měly sloužit pro dosažení stabilní kvality vyráběných piv (vlastní scezovací patent, použití teploměru, hustoměru). Právě pro jejich propagaci a pro poučení odborné veřejnosti sepsal svůj zásadní spis Umění vařit pivo. Poupě dosáhl velké úspory paliva ve svých vylepšených systémech topenišť pivovarských kotlů a sladovnických hvozdů, navíc na tu dobu velmi netypicky byl ochoten se o výsledky své práce podělit. První úsporný hvozd „na zakázku“ postavil za svého tachovského působení v pivovaru v Hořovicích, kde také místního sládka zasvětil do tajů vědeckého vaření piva, čímž vychoval svého prvního žáka a zahájil tak i pedagogickou dráhu, na kterou navázal později v Brně zřízením první pivovarnické školy na světě. Křivým nařčením svých současníků se musel sládek Poupě často bránit. Z dnešního pohledu však nutno dodat, že tyto nesnáze si způsobil do značné míry sám. Už jen název díla Kunst des Bierbrauens (česky překládáno jako Umění vařit pivo) přiléval vodu na mlýn kritikům. Pod stejným názvem vyšla totiž již roku 1771 kniha sládka Johanna Christiana Simona v Drážďanech. A jelikož oba autoři vycházeli z totožných pramenů, nelze se tedy divit, že Poupě musel od začátku čelit nařčení, že v jeho případě se jedná o dílo nepůvodní, tedy z dnešního pohledu o plagiát. Tuto skutečnost navíc zvýrazňuje fakt, že na rozdíl od svých současníků neuvádí Poupě v textu odkazy na použité zdroje, ze kterých vycházel, což následně vedlo i některé jeho životopisce k nesprávnému přisouzení některých vynálezů a myšlenek právě českému pivovarskému velikánovi.

Jedním z největších omylů v mistrově odborném působení však bylo mylné vyhodnocení významu spodního kvašení piva. To Poupě striktně odmítal, dokonce jej ve svém díle komentoval následujícími slovy: o spodních kvasnicích se nezmiňuji ani základně, jelikož věřím, že i tam kde jsou obvyklé, nemůže si je člověk dále ponechati, když se zkouškou se svrchními kvasnicemi přesvědčí. Co by řekli na názor sládka Poupěte třeba dnešní plzeňané, obyvatelé města jež dalo název nejrozšířenějšímu pivnímu druhu světa, založenému právě na principu spodního kvašení? 

Na působení nejslavnějšího českého sládka v Brně upomíná na nároží Starobrněnské ulice a Šilingrova náměstí bronzová busta. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Ze zprávy magistrátu o Poupěho konkurzu na post brněnského sládka: „Tento muž současně může přinést čistou pivní kulturu do země (na Moravu), stejně jako to dosud ukázal v Čechách, přispět ke zdraví pijáků piva, příjmům z majetku a také k rozmnožení daňových příjmů z nápojové daně.“

„Ctěný magistráte…“

Když se Poupě, již jako sládek se zkušenostmi z mnoha předchozích působišť, ucházel o post v Městském pivovaru v Brně (kde strávil posledních několik let života až do smrti v roce 1805), doprovodil žádost dopisem v tomto znění: „Ctěný magistráte, protože brněnský pivovar vyhlásil konkurz na místo sládka a níže podepsaný disponuje všemi potřebnými znalostmi, aby mohl k užitku stát v čele tohoto pivovaru, jak se oprávněně cítí, tak prosí, aby mu laskavě byl pivovar svěřen. Jeho (uchazečova) tištěná díla ukazují na znalosti v pivovarnictví, jeho známá vysvědčení ale ryzí praxi, kterou vykonával pod váženou ochranou na mnoha místech. Ve Slaném 17. května 1798, František Ondřej Poupě, sládek hraběnky Clam-Martinicové.“ Ve zprávě o průběhu konkursu je zmíněno, že ve shodě s názorem městské rady konstatuje pisatel textu „že výše jmenovaný sládek má dostat přednost před všemi ostatními uchazeči a právě v tomto muži, který svými znalostmi, praktickými přednostmi a morálními vlastnostmi patří na vrchol pivovarského řemesla, získává město Brno důležitou akvizici, která bude sloužit ke cti města.“

K povaze mistrově

Jak už to tak bývá, je i osobnost sládka Františka Ondřeje Poupěte do značné míry idealizována. Byť byl Poupě české národnosti, jeho stěžejní dílo vzniklo v jazyce německém a i další knihy, orientované zejména pedagogicky, psal v němčině. Knihu Počátkowé základného naučeni o wařeni piwa, vydanou roku 1801 v Olomouci, si nechal autor z německého originálu, vydaného ještě roku 1797 v Praze do českého jazyka přeložit. Ihned v úvodu však zmiňuje, že české vydání bylo značně opožděno, jelikož má základní starost o napravení brněnského pivovára nepřipouštěla, abych sám byl na se vzal přeloženi spisu svého. Poupě dal tedy dílo přeložit, avšak výsledek neodpovídal jeho představám. Ani druhý překladatel díla nebyl sládkovi vhod, musel se tedy, jak píše v úvodu knihy, práce překladatelské ujmout sám. Popis události související s vydáním Počátků nám naznačuje mnohé, a to sice že Poupě, byť sečtělý, vzdělaný a obecně uznávaný sládek, byl patrně urputné povahy, značně sebestředný a v prosazování své věci až nesnesitelný. Toto zjištění nám tak může vysvětlit četné problémy, které Poupě za svého života na svých působištích prožíval. Jmenujme jen rozpory s panským úřednictvem v Tachově, či následné velmi známé trable, které jej potkaly v Jinonicích. Literaturou bývají tyto vysvětleny vždy jednostranně ve prospěch sládka Poupěte, ale lze soudit, že za mnohé nesnáze mohla právě urputná povaha mistrova. Tomu dále může svědčit i obsáhlý spis vedený v brněnském městském archivu, zahrnující korespondenci sládka Poupěte s magistrátem, či stavební podoba ideálního pivovaru publikovaná v díle Umění vařit pivo, kde důležitou roli hraje interiérové okno ze sládkovy kanceláře přímo na varnu tak, aby sládek v každém okamžiku věděl, co právě pivovarská chasa činí.

František Ondřej Poupě. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Ve stopách Poupětových

Z manželského svazku Františka Ondřeje a jeho ženy Anny vzešlo pět dětí, avšak pouze jediný syn, nejmladší František, mohl následovat otcova řemesla. Žel v době Poupěho úmrtí, v předvečer bitvy u Slavkova, bylo mladému Františkovi teprve deset let, mistr mu tedy nestihl předat své vědomosti. Pivovarská dráha však mladého Františka (Xavera) neminula. Víme, že působil v letech 1828–1832 jako sládek v hradním pivovaru na Bítově a ještě předtím v Borové v Čechách. Poté působil jako inspektor panských pivovarů a lihovarů hraběte Esterházyho. Svoji kariéru i životní pouť ukončil roku 1857 v Jimramově. Poupěho následovníci v brněnském městském pivovaru již nikdy nedosáhli takových úspěchů jako sám mistr. Naopak bývala období, kdy se stížnosti na kvalitu brněnského piva jen rojily. Pivovar, kdysi největší na Moravě, sevřený městskými hradbami, již nebyl schopen konkurovat rychle se rozrůstajícím průmyslovým provozům, které představovaly tvrdou konkurenci. Roku 1862 byla sespílána poslední várka a vybavení podniku bylo rozprodáno. Trvalo téměř 160 let, než nastala příznivá doba pro založení nového provozu a obnovení pivovarské tradice v místě. A nový podnik – malý pivovar se specializací pro výrobu svrchně kvašených piv – ponese právě název F. O. Poupěte. Mezi jeho následovníky se tak nyní v rámci projektu Pivovarský dům Poupě zařadí i zkušený sládek Ladislav Němeček. Nezbývá než přát pivovarské Dej Bůh štěstí!

Petr Holub

Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne

Pisárecké úbočí očima Ernsta Wiesnera

Svoji největší vilovou realizaci, která je v současné době také jedinou přístupnou veřejnosti, navrhl Ernst Wiesner pro tříčlennou rodinu textilního továrníka Alfreda Stiassni. Ti v jejích zdech strávili necelých devět let. Stejně jako architekt byla i rodina nucena pro svůj židovský původ opustit Československo.

Ernst Wiesner

Je jednou z nejvýznamnějších osobností generace zakladatelů brněnské moderní architektury. Právě v meziválečném Brně dosahoval Wiesner svých největších úspěchů. Pod jeho rukama vznikala první puristická díla na území Československa, která připravovala půdu pro brněnský funkcionalismus. Jeho stavby patřily ve své době k nejlepším v Brně. Letos v červenci uplyne 50 let od jeho smrti.

Geniální sládek František Ondřej Poupě

Kam přišel, tam zlepšoval kvalitu piva a zaváděl nové postupy. Bývá označován za zakladatele odborného pivovarnictví, ve své době se však nevyhnul kritice. Autor spisu Umění vařit pivo, který odtajnil do té doby úzkostlivě střežené řemeslo předávané z generace na generaci.

Přežije Mosilana?

Areál bývalého textilního podniku Mosilana je neodmyslitelně spojen s brněnskou industriální historií. Které továrny mu předcházely, jaká je jeho historie a jak bude jeho příběh pokračovat? Mosilaně nyní hrozí zánik. Ale dokud se doufá, ještě se nezbouralo.

Příběh brněnské nádražní pošty

Pošta v Brně prokazatelně existuje už od 16. století. Která byla první, jaká je minulost poštovního úřadu u hlavního nádraží a kolik budov vystřídal? Objevte spolu s námi příběhy míst, kterými procházely dějiny.