V zajetí démonů 3: Na Ďáblův příkaz by mělo dorazit do českých kin již v červnu. Foto: archiv distributora
Od podzimu až do 24. května letošního roku byl pozastaven provoz kin. Kultura živá a společně prožívaná byla v extrémním útlumu a přežívala jen ve virtuálním prostoru. Přijímaná nařízení neumožňují eruptivní, ale jen opatrné oživení společenského života.
Po celou existenci kinematografie se vyhlíží smrt kin. Jde o leitmotiv, který se objevuje s železnou pravidelností. Pokud kina dosud nezanikla, je to vítězství všech – filmařů, distributorů, kinařů a diváků, kteří řeší, za jakých okolností kino zůstává a zůstane vyhledávanou diváckou zábavou.
Pokládají se otázky – jaký program je atraktivní? Jak moc je důležitý divácký komfort, technická vybavenost, dostupnost a přístupnost? Či jak publikum proměňuje své divácké návyky a vkus?
Jde o obměny generační (bonmot teoretika Jana Kučery, že „kinematografie je sport mladých“, stále nezevšedněl) nebo neméně silně souvisí s politickou atmosférou, ekonomickou ne/stabilitou a širší kulturní politikou?
Kina i diváci se po vynucené pauze vracejí ke staronovým otázkám. Má smysl spoléhat se na většinový vkus některé z internetových databází a řídit se např. tipy „nové“, v květnu spuštěné československé filmové databáze?
Stojí za vidění jedině novinky (Tiché místo: Část II) nebo i filmy již uvedené a prověřené přes VOD (Duše) či dostupné skrz alternativní distribuci? Co zvolit – artový film (Země nomádů) českou komedii (Prvok, Šampón, Tečka a Karel) či „rychlou a zběsilou“ žánrovku?
Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne
