V březnu tohoto roku vzbudil silné reakce úmysl současného vlastníka areálu bývalé Mosilany zbourat všechny původní budovy. Foto: Pocket media/Monika Hlaváčová

Areál bývalého textilního podniku Mosilana je neodmyslitelně spojen s brněnskou industriální historií. Které továrny mu předcházely, jaká je jeho historie a jak bude jeho příběh pokračovat? Mosilaně nyní hrozí zánik. Ale dokud se doufá, ještě se nezbouralo.

Průmyslová minulost Brna, stavící město především v 19. a první polovině 20. století do pozice textilní velmoci, je stále hmatatelná v mnoha jeho zákoutích, o čemž přesvědčují i průvodcovské trasy pořádané TIC BRNO. Následující řádky představují život Mosilany, reflektovaný v publikaci Brno INdustrial, a přidávají podrobnosti o aktuální hrozbě její demolice i názory těch, kterým záleží na architektonickém a kulturním dědictví Brna.

Členitý areál Mosilany vznikl postupem času spojením několika samostatných továren a dnes je ohraničen ulicemi Vlhkou, Křenovou, Špitálkou a železničním viaduktem. Jeho nejstarší částí, původně lemovanou tokem Ponávky a Svitavského náhonu, byly továrny bratří Strakoschů vystavěné v 50. letech 19. století. Pozdější majitelé Hlawatsch a Isbary nechali areál ve 20. letech 20. století výrazně přestavět, z této doby se do současnosti zachovala věž vodojemu.

Poválečná centralizace textilek

Osvobozovací boje v roce 1945 zanechaly řadu továren v troskách nebo vážně poničených. Některé továrny byly přebudovány pro válečnou výrobu. Němečtí nájemci či vlastníci továrny ve chvatu opustili a ty se snažily postavit rychle na nohy. Mezi první továrny, které se podařilo uvést do chodu, patřily Bratři Stiassni a Paul Neumark. Majetkoprávní kroky osvobozenecké vlády ne vždy zohledňovaly nároky původních majitelů, jimž byly podniky během války zabaveny – arizovány nacisty. V textilním průmyslu došlo k centralizaci a již 7. března 1946 byl zřízen n. p. Československé textilní závody, kam patřily také Moravskoslezské vlnařské závody se sídlem v Brně. Například firma Löw-Beerových tak zažila hned dvojí znárodnění během několika let – s nástupem nacismu jí byl přidělen nucený správce, protože šlo o židovský majetek, po válce pak byl podnik včleněn právě do Moravskoslezských vlnařských závodů.

Nejstarší částí areálu, původně lemovanou tokem Ponávky a Svitavského náhonu, byly továrny bratří Strakoschů vystavěné v 50. letech 19. století. Foto: archiv města Brna

Ocenění na mezinárodních výstavách

Dne 18. září 1948 se Moravskoslezské vlnařské závody přejmenovaly na Mosilanu a do jejího vlastnictví přešly další tři desítky firem z Brna a okolí. Po celá padesátá léta byly závody rušeny, přebírány, předávány, až se podoba Mosilany ustálila na složení 5 závodů: 01 – Brno, ul. Křenová, 02 – Brno, Radlas, 03 – Brno, Husovice, 04 – Alexovice, 05 – Žamberk. Mosilana se orientovala na tradiční výrobu zboží z mykané a česané příze, tkanin z česané příze na pánské obleky a dámské kostýmy. Dodávala i polovlněné tkaniny v kombinaci vlna/polyester. Její tkaniny získávaly ocenění na mezinárodních výstavách i soutěžích. Zabodovala na EXPO 58 v Bruselu. Státní zkušebna její výrobky hodnotila v kategorii „módní novinka“ či „výrobek luxusního provedení“. Po roce 1990 se mimobrněnské podniky osamostatnily a zbývající část byla privatizována. Došlo ke vzniku společnosti Nová Mosilana, a.s., stojící v koncernu Marzotto Group. Podnik se rozprostírá v budovách bývalého Vlnařského kombinátu v Černovicích a pokračuje v tradici brněnské textilní výroby. 

Vlněna, sestra Mosilany

Vlněna, přádelny a tkalcovny, n. p., vznikla poválečným rozdělením původní samostatné Mosilany. Specializovala se na tkaniny z mykané příze a na výrobu pletacích přízí pro domácí trh. Vyráběla také nábytkové tkaniny, stejnokrojové látky, pánské a dámské tkaniny. Její výrobky úspěšně soutěžily na výstavách. Dosáhly ocenění např. na Mezinárodním veletrhu spotřebního zboží, Jihočeských textilních výstavních trzích, na veletrhu Trenčín – město módy aj. Se zdokonalováním výroby umělých vláken se její sortiment rozšířil o druhy tkanin a pleteni ze směsí. Světový věhlas přinesl Vlněně její ateliér art protis v závodě 2 na ul. Tkalcovská. Konec výroby nastal až roku 1997, jedinou dochovanou budovou je Bochnerův palác, zbytek areálu podlehl demolici a dnes slouží nové administrativní a bytové zástavbě. Foto: Pocket media/Viola Hertelová

Za záchranu Mosilany

V březnu tohoto roku vzbudila silné reakce zpráva o úmyslech současného vlastníka areálu bývalé Mosilany, pražské společnosti Financial Consortium, s původními budovami. Ty měly jít k zemi, aby udělaly místo moderní obytné čtvrti. Proti tomuto záměru vystoupili zástupci nově vzniklého spolku Za Brno, kteří v otevřeném dopise vyzvali město, aby se postavilo proti demolici několika konkrétních objektů. Jejich výzvu za necelý týden podepsalo bezmála 70 osobností, jako je Arnošt Goldflam, Břetislav Rychlík, Kateřina Šedá, ale také špičky brněnské odborné a akademické scény, například Milena Flodrová, profesor Vladimír Šlapeta, zástupci  Technického muzea, Muzea města Brna a dalších institucí. Dopis na podporu zachování částí Mosilany napsali primátorce Markétě Vaňkové také dcera Fritze a Grety Tugendhatových, profesorka Daniela Hammer-Tugendhat a její muž profesor Ivo Hammer. Město v reakci na iniciativu započalo jednání s investorem a pozastavilo změnu územního plánu lokality, aby vznikl prostor k nalezení společného řešení. Zhruba v polovině dubna se do celé záležitosti vložil Národní památkový ústav.

Anketa: Měla by být Mosilana zachována? 

Mosilana je jednou z hlavních připomínek textilního průmyslu, který Brno proslavilo. Usilovně pracujeme na tom, aby se tyto brownfieldy nadechly novým životem, ale ne za každou cenu. Nyní jsme v této věci vyvolali jednání s investorem a nebudeme zatím pokračovat v předmětné změně územního plánu. Nová čtvrť může být podle mě moderní, ale zároveň si zachovat odkaz na svou bohatou industriální historii.

Filip Chvátal

brněnský radní pro územní plánování a rozvoj

Jsem pro zachování areálu (části) po odborné diskusi. Zástavba je pro místo typická a udává charakter lokalitě spojené s vlnařstvím. Mimo jiné tu pracovala textilka Max Kohn vlastněná rodinou Tugendhat. Stojí tu barevna od uznávaného architekta průmyslových staveb Bruna Bauera. Uzavřený areál dýchá minulostí, což umocňují vodní tok a letitá zeleň.

Petra Mertová

kurátorka Technického muzea v Brně – obory Textil a Řemesla

Jde o místo s impozantními industriálními stavbami a unikátní historickou pamětí. Mezi někdejšími fabrikami rodin Tugendhatových, Strakoschových nebo Hechtových totiž kráčely dějiny fenoménu, který byl kdysi hrdě přezdíván moravským Manchesterem a proslavil Brno doslova po celém světě. Takový odkaz by byl na západ od našich hranic ošetřován jako rodinný klenot, u nás však vítězí spíš lhostejnost a utilitární přístup.  

Kateřina Tučková

spisovatelka, historička umění

Důvod pro zachování Mosilany výstižně formulovalo naše Metodické centrum průmyslového dědictví v Ostravě: „Areál bývalé Mosilany je městem ve městě, charakteristickým různorodostí a industriální syrovostí. Po demolici Vlněny zůstává, pokud jde o dědictví brněnského vlnařství, posledním příkladem mnohovrstevnatého území, hodnotného historicky, architektonicky, typologicky i urbanisticky a se silným geniem loci. 

Jeho význam podtrhuje také spojení s rodinou Tugendhat. Moderní Brno, jak je město nazýváno, by se jím bez textilního průmyslu nestalo. Bohužel odpovídající respekt k průmyslovému dědictví, ze kterého tyto hodnoty vzešly, zatím v rovině legislativní ochrany schází.“

Aleš Homola

odbor evidence, dokumentace a IS brněnského NPÚ

Tradice Brna jako moravského Manchesteru zmizela a s ní často i heroická gründerská výstavba 19. století. Je jasné, že mnoho objektů je zchátralých a určených původně k účelům, které již nejsou využitelné. Přesto pro připomenutí genia loci je dobré smysluplné části zachovat, a zatraktivnit tak novou výstavbu o původní stopy.

Tomáš Rusín

architekt, Atelier RAW

Ano. Je to poslední z továrních areálů vznikajících od 19. století, které ještě před několika lety tvořily souvislý pás táhnoucí se východními a jižními předměstími Brna. Brno má neuvěřitelnou schopnost zbavovat se potenciálních lákadel pro turisty. Když v šedesátých letech začaly v Evropě získávat popularitu zbylé předměstské čtvrti se starými měšťanskými domy (Spittelberg ve Vídni, Bruggy), zbouralo se centrum Starého Brna. Když se na přelomu století začaly historické průmyslové areály (Londýn, Berlín, Hamburg) měnit na centra kultury, hospůdek a drobného obchodu, tak se v Brně začnou bourat. Brno by se mělo naučit chovat rozumněji.

Robert Janás

vedoucí Oddělení dějin umění Muzea města Brna

Průmyslový areál kulturní památkou?

Brněnské pracoviště Národního památkového ústavu se pokusilo najít řešení a podalo Ministerstvu kultury návrh na prohlášení nejcennějších částí areálu za kulturní památku. „Pokud by k prohlášení za kulturní památku došlo, stavby areálu Mosilany, které by se staly kulturní památkou, by byly uchráněny před hrozící fyzickou likvidací a byl by zahájen proces hledání jejich nového využití, stavební obnovy a případné funkční konverze,“ vysvětlil Aleš Homola, vedoucí odboru evidence, dokumentace a IS brněnského pracoviště NPÚ. K prohlášení za kulturní památku dochází na základě správního řízení, které vede Ministerstvo kultury. „Délka tohoto řízení je proměnlivá, daná samozřejmě zákonnými lhůtami, ale také rozsahem a komplikovaností navržené věci, postoji vlastníka a jeho případnými odvoláními v rámci procesního řízení atd,“ upřesnil Homola s tím, že návrhové řízení zpravidla trvá několik měsíců.   

Filip Živný

s využitím publikace Brno INdustrial

Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne

Přežije Mosilana?

Areál bývalého textilního podniku Mosilana je neodmyslitelně spojen s brněnskou industriální historií. Které továrny mu předcházely, jaká je jeho historie a jak bude jeho příběh pokračovat? Mosilaně nyní hrozí zánik. Ale dokud se doufá, ještě se nezbouralo.

Příběh brněnské nádražní pošty

Pošta v Brně prokazatelně existuje už od 16. století. Která byla první, jaká je minulost poštovního úřadu u hlavního nádraží a kolik budov vystřídal? Objevte spolu s námi příběhy míst, kterými procházely dějiny.

Nejznámější Brňák 20. století neuměl česky a zemřel hlady: Kurt Gödel

Znáte Kurta Gödela? „Nevím, neslyšel jsem.“ Takhle by nejspíš dopadla anketa v dnešních brněnských ulicích. Navzdory tomu je Gödel možná ve světě nejznámější Brňák, mezi matematiky a fyziky 20. století jistě. Z anglických zdrojů se můžeme dozvědět, že to byl „samotářský génius, jehož věty o neúplnosti a důkazy konzistence teorie množin patří k nejslavnějším výsledkům matematiky dvacátého století“. Proč ho tedy většina z nás nezná?

Hotel Avion

Funkcionalistický hotel o šířce pouhých 8 metrů a tvořící už více než 90 let jednu z nepřehlédnutelných dominant České ulice patří k vrcholným dílům architekta Bohuslava Fuchse. Jaký je příběh této unikátní brněnské stavby? A otevře se po více než deseti letech znovu veřejnosti?

Německý dům

Postavený v soudružnosti, zbořený v nenávisti, připomínaný ve smíření a zkoumaný v naději. To je dosavadní příběh Německého domu, budovy, která již 75 let nestojí na Moravském náměstí. Ale tak úplně z něj nezmizela.