Hororové prvky, přirovnávané některými recenzenty například k Městečku Twin Peaks, se v Před povodní mísí s českou lidovou slovesností a každodenním moderním životem, který také není tak spořádaný, jak se zdá. Foto: Marie Štefanidesová
Knihy napsané ženami často bývají označovány trochu pejorativní nálepkou „ženská literatura“. Pod takové označení se schová mnoho různých autorek s odlišným pohledem na svět i stylem psaní, což pak nedovoluje vyniknout talentovaným spisovatelkám, které si zaslouží pozornost samy o sobě.
Mezi takové autorky patří například oceňovaná Anna Bolavá. Nedávno vyšel její nový román Před povodní, poslední část volné trilogie odehrávající se ve fiktivním maloměstě jménem Řečovice. Zatímco její první část se soustředila na život osamělé sběračky bylin, v pokračování Ke dnu se dostává ke slovu detektivní zápletka a osudy dalších obyvatel Řečovic. V posledním díle se počet postav ještě o něco rozšíří, především se před námi ale začnou postupně otevírat děsivé hlubiny řeky, s níž toho má hlavní hrdinka Hana společného víc, než by chtěla.
Pokud máte tíživé atmosféry a lidského neštěstí dost, možná radši sáhnete po čtení s optimističtějším vyzněním. Třeba po knize Hrdinky od kolektivu autorek v čele s Renátou Fučíkovou a Kateřinou Tučkovou, která představuje významné, ačkoliv mnohdy zapomenuté české ženy. Jejich příběhy jsou zasazené do kontextu světové historie od nejstarších dob až po současnost a doplněné ilustracemi studentů designu a umění z plzeňské univerzity.
V knize Hrdinky se setkáte se známými osobnostmi typu Madeleine Albright nebo Božena Němcová, ale také se dozvíte spoustu zajímavého třeba o nositelce Nobelovy ceny Gertě Cori, o římské císařovně Barboře Celské a mnoha dalších.
Třeba jste ale spíš zatoužili užít si trochu zábavy a vydat se do ciziny. Pak vás potěší memoáry britské novinářky Dolly Alderton nazvané Vše, co vím o lásce. Jde o vtipné vyprávění o slastech a strastech dospívání v Anglii na začátku milénia, často přirovnávané k Deníku Bridget Jonesové pro další generace. Autorka nevynechá žádný trapas, žádnou divokou party ani milostnou eskapádu, a přestože se občas dotkne i temnějších témat jako porucha příjmu potravy, budete se při čtení většinou smát nebo nostalgicky vzpomínat na vlastní mládí. A dozvíte se, že nejdůležitější je mít rádi sami sebe – ačkoliv pár dobrých přátel taky není k zahození.
Tyto tři knihy, které mi zpříjemnily čekání na jaro, mají kromě pohlaví jejich autorek pramálo společného. Můžeme se s nimi ponořit do melancholie a zlověstných tajemství dřímajících pod povrchem českého městečka, dozvědět se zajímavosti z historie, které však jsou relevantní i dnes, nebo se prostě pobavit odlehčenými osobními historkami. Zapomeňme tedy na „ženské psaní“ a užijme si právě takovou četbu, na kterou máme chuť. Pokud něco o ženách píšících knihy platí obecně, je to právě fakt, že každá z nás je jedinečnou lidskou bytostí.
Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne
