„Pandemie je momentálně mezníkem bez pointy, byť to ve srovnání se španělskou chřipkou před sto lety vypadá spíš na happy end,“ říká Marek Vlha. Foto: Jan Melvil Publishing
Pandemie covidu-19 bude jednou pro „velké dějiny“ podobným milníkem jako obě světové války nebo sametová revoluce. Ale už teď nám může o ní a jejích průvodních jevech mnohé prozradit literatura.
Pandemie je momentálně mezníkem bez pointy, byť to ve srovnání se španělskou chřipkou před sto lety vypadá spíš na happy end. Bleskový vývoj účinných vakcín proti covidu-19 se zřejmě zařadí mezi nejvýznamnější výdobytky. Izraelský novinář Nadav Ejal vystihl podstatu věci v jedné větě: „Příroda nám předhodila exponenciální problém a my jsme poprvé v historii zareagovali exponenciální vědeckou odpovědí.“
Ejal tuhle úvahu napsal v úvodu pro české vydání své knihy Vzpoura proti globalizaci, kterou jsme vydali v nakladatelství Jan Melvil Publishing. Ejalův text o podobách a motivech odporu vůči globálnímu řádu nás nadchl. Nechce totiž lacině kritizovat, ale pronikat pod povrch. Ať už jde o islamistické teroristy, neonacisty, paradoxy boje proti klimatické změně, anarchismus, trumpismus či pokrytectví liberálů. Lze si z toho odnést hodně. Při uvažování nad politickou mapou České republiky mě například znepokojuje další z Ejalových postřehů: K politickému extremismu netíhnou nejchudší vrstvy, ale střední třída ztrácející své jistoty.
Přidám ještě jednu knižní asociaci. U každého nového dílu telenovely „Česko hledá ministra zdravotnictví“ se mi vybaví kniha Rozvrat: Jak se národy vyrovnávají s krizemi od Jareda Diamonda. Proslulý antropolog tu na základě dramatických příkladů popisuje faktory, které předurčují vyústění národních krizí. Schválně si zkuste podle Diamondových pravidel oznámkovat dnešní Českou republiku. Nebo se s jeho pomocí zamyslet nad rolí „vůdců“, jako jsou ministři a premiéři.
K této úvaze podněcuje i jeden z mých (nedávno doplněných) čtenářských restů, Fouché Stefana Zweiga. Jen pozor. Zweigův fascinující portrét ministra policie tahajícího za nitky revoluční a napoleonské Francie není vždycky přesný a Fouchého roli krapet přeceňuje. Až zase přijde na pořad dne ministerská šaráda, zkuste si vzpomenout, že i největší diktátoři se vždycky pohybovali v mezích možného. Ale taky na to, že kavalerie v podobě „exponenciální vědecké odpovědi“ je už na cestě.
Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne
