Foto: tryo

Kytarista a zpěvák Šimon Podrazil, basistka Lucka Čejková a bubeník Hynek Čejka. To je brněnské tryo. Kapela se začala výrazněji projevovat na brněnské alternativní rockové scéně během roku 2018, kdy vydali EP Bedroom Jive, rok poté vydali EP s názvem Karl. Nyní vydali singl presence a chystají album sustainable gardening.  

„Jejich práce s dynamickými a výrazovými změnami byly skutečně vyzrálé, stejně tak instrumentální výkony, hlavně pak kytaristy a zpěváka Šimona Podrazila. Na jedné straně melodičnost a barvy Oasis nebo třeba i Doors, na straně druhé drtivý nářez a post-rockové postupy. A to v ostrých a nečekaných střizích, což udržuje v jejich vícevrstevnaté autorské hudbě napětí,“ napsal Jan Hocek do Jazzportu 16.12. 2019. Jak se vám tohle poslouchá? Souhlasíte s tím a pokud ne, tak jak byste definovali vaši hudbu?

Šimon: Já si myslím, že v něčem to sedí, mě vždycky baví, když naši hudbu někdo přirovnává k jiné hudbě a obecně k dalším kapelám, protože to tam prostě často já sám neslyším. Mě to přirovnávání baví. Jestli to sedí, tak to těžko říct. My si děláme srandu ze všeho co je post, ale vlastně jsme taky trošku post, takže asi tak. 

Jak byste vaši hudbu definovali pár slovy, nějaký post indie rock?

Šimon: Progresive guitar music! Chtěl si tři slova, takže je to jasný.

Lucie: Já jsem teď na podzim objevila kapelu Flaming Lips a i když si nemyslím, že zníme jako Flaming lips, tak se mi líbilo, jak tu svoji hudbu definovali. Takže za mě bych to označila jako nějaké neopsychedelické indie. Vlastně bych řekla, že i když ta hudba si není vůbec podobná, tak ta nálada z ní může být podobná, konkrétně z alba Yoshimi Battles the Pink Robots. 

S tímhle se pojí trošku citlivé téma recenzí hudby a hodnocení interpretů. Říká se, že hudba se nedá hodnotit, ale jenom poslouchat. Jaké máte zkušenosti s recenzemi a reakcemi na vaši hudbu a naštval vás vyloženě někdy nějaký komentář, či recenze?

Lucie: Jediná recenze, která mě naštve, je ta, ze které mám pocit, že si na tom recenzent nedal moc záležet, nebo je to taková ta recenze z povinnosti. My jsme se s tímto vyloženě nesetkali, ale dokážu si představit, že by mi to nemuselo být vyloženě příjemné. Jinak samozřejmě hudba by se hodnotit měla, od toho máme oblíbené a neoblíbené kapely. Já jsem vždycky ráda, když si někdo poslechne naši hudbu a řekneme nám konstruktivní zpětnou vazbu. Nejhorší je, když ti někdo řekne na tvoji hudbu, že je to dobrý, protože to ti nic neřekne a mnohem lepší je negativní recenze, než nic neříkající komentář.

Šimon: Já mám recenze rád, když něco konkrétního říkají. Třeba ta recenze z Jazzportu byla dobrá, protože jasně to, co hrajeme, definuje a popisuje, co jsme zač. Ale já tohle beru hodně s rezervou. Občas si třeba řekneš, že nevíš, jestli to ten člověk vůbec dobře poslouchal.

Myslíte si, že záměr umělce se stává všeobecnou nedotknutelnou pravdou nebo je cokoliv, co umělec vytvoří, napadnutelné z hlediska kvality či konceptu jako takového?

Lucie: Tak tady máme v kapele principiální rozpor. Já si myslím, že hudba je všech a neexistuje na ni správný výklad. Kuproti tomu Šimon funguje s tou autoritou umělce, a ten má právo na svrchovanou interpretaci té své tvorby.

Hynek: Já se přikláním spíše na stranu Lucky.

Šimon: Tak já si myslím, že na to každý může mít názor jaký chce, ale ještě záleží, jestli má pravdu… Já si z tohoto dělám trošku srandu, ale poslouchám třeba spoustu hudby, která se mi jako taková nelíbí, ale na druhou stranu mám respekt k tomu, že tím lidi něco sdělují a já to třeba jenom nedokážu ocenit nebo pochopit.

Jaká bude deska sustainable gardening? Zůstane ve starých kolejích nebo se můžeme těšit na něco nového?

Hynek: Já bych řekl, že to prošlo takovým přirozeným vývojem, nedokážu říct, jestli je to jiný, nebo nějakým způsobem nový, ale já tam hraju na xylofon.

Šimon: Karl byl hodně lo-fi, ten způsob, jak jsme album nahrávali, byl spíše takový punkový. Sustainable gardening je více promyšlená deska a snažili jsme se taky trošku o jiný zvuk. Je tam více nástrojů, více zvuků. Způsob nahrávání je přirozenější, jednotlivé zvuky se navzájem mnohem více respektují a už jsme se tam nesnažili vkládat určité prvky za každou cenu jenom proto, že jsme je tam chtěli.

Kde jste desku nahrávali?

Lucie: Ve studiu Palba v Olomouci. Tam jsme nahrávali i Karla.

Šimon: Nahrávali jsme společně s muzikantem Davidem Pšenčíkem z Acute Dose. A když jsme do toho studia šli, tak jsme už chtěli, aby to vyznělo jinak a snad i lépe než Karl. 

Foto: tryo

Myslíte si že nová deska je vyspělejší? A máte tendenci hudbu spíše čistit a zjednodušovat a nebo naopak?

Lucie: Obsahově je podle mě vyspělejší, já zní mám určitě takový pocit, ale tou formou je podle mě jednodušší. Hlavně, aby pak živá produkce byla co nejvěrnější nahrávce.

Šimon: Mně právě zase přijde, že je tam mnohem víc zvuků a linek, než v Karlovi. Občas tam tančím po pedal boardu více, než je nutný, ale na druhou stranu si uvědomuji, že na minulé desce bylo spoustu kontrastů a změn, což jsme v sustainable gardening omezili. Písničky jsou celkově přímočařejší. Ale jinak se liší písničku od písničky. Některé věci jsou zase více progresivnější. Hlavně teda první polovina alba.

Proč sustainable gardening?

Hynek: Poprvé jsme na tohle slovní spojení narazili v rozhovoru s Kanye Westem, který mluvil o ideálním modelu měst a zmiňoval se právě o sustainable gardening. Pak jsme o tom dál přemýšleli a hledali jsme další hlubší významy. Postupně se to uchytilo.

Šimon: My jsme si z toho nejdřív dělali srandu, ale pak jsme o tom začali přemýšlet z různých dalších úhlů, zjistili jsme, že ve spoustě našich písniček na albu se objevuje právě tématika nejen nějaké eko stránky, ale hlavně jakési seberůstové stránky. To, že by na sebe měl být člověk taky trošku hodnej a úplně nespěchat s tím, jak bude růst. Doufejme, že bude pro mě osobně sustainable i třeba po půl roce, protože to se mi zatím nepodařilo, abych byl s nějakou nahrávkou z dlouhodobého hlediska spokojenej.

Kde nabíráte inspiraci a z jakých témat čerpáte?

Lucka: Texty píše hlavně Šimon, já občas něco taky napíšu. Pro mě jsou to hlavně chvilkový okamžiky a pocity, z nichž mě napadne třeba jenom krátká fráze, na které se to třeba celé postaví. Ale jinak, co se týče hudební inspirace, my posloucháme každej trošku něco jiného, takže jak se to pak spojí, je to zajímavý mix všeho možného. 

Šimon: Já třeba poslouchám hudbu od alternativního country a indie rocku až po jazz fusion. Takže inspirace je hodně široká. Často se stane, že donesu třeba něco hodně do stylu country, ale když tam potom Hynek dá nějaký beat, tak se to posune zase trošku jinam… a to je takový ten mix, kterým jsme ve finále my.

A když to vezmeme třeba ještě z té tematické roviny ve vaší hudbě?

Šimon: Ony jsou to většinou příběhy. Buď nějaký, který někde slyšíš, nebo to sám člověk prožije. Pro mě nejsilnější písničky vznikly třeba během 15 minut, kdy jsem dostal náladu, kterou už třeba nikdy mít nebudu. Občas sedím v temným bytě a mám potřebu vyjádřit nějakou uzkost, radost nebo strach. Věci, které mi dlouho leží v hlavě. A z toho většinou nápady vylezou. Teď máme třeba novou písničku na albu, která je napsaná podle příběhu z knížky. Takže cesty mohou být různé. 

Pro mě je kultura v Brně taková komunita tak trochu sama pro sebe, všichni se navzájem znají a navzájem se ovlivňují. A to mi na tom přijde skvělý, že je to takový živý.

Nebojíte se, že o inspiraci přijdete, narazíte na to dno studny?

Lucie: Já mám tu výhodu, že texty píšu dost nahodile. Jinak to stojí hlavně na Šimonovi. Mně se inspirace vynořuje sama. Je to asi hodně o tom, jaké má člověk období a co na něj působí, a to je obecně v tom životě tak nějak neustále nahoru dolů. Ale že bych byla někdy tak šťastná, že bych psala jenom veselý texty nebo přišla o veškerou inspiraci, to se mi asi nikdy nestane. 

Šimon: Já se ztráty inspirace bojím neustále, protože ji neustále ztrácím a nacházím. Obvykle mám nejvíc inspirace, když nemám čas a všechnu ji ztratím, když mám zrovna čas sedět u kytary a psát písničky. Většinou, když mám čas tvořit, tak té inspirace moc nemám. Je to dost nahodilé. Často píšu ve chvíli, kdy to všechno kolem potřebuju ze sebe dostat, nebo naopak potřebuju uniknout z reality.

Takže tvoříte hlavně ve smutku?

Šimon: Pro mě bylo vždycky jednodušší napsat píseň o nějakých negativních věcech. Když jsem šťastnej, tak spíš chodím někde po venku a bavím se. Když mám depku, tak spíš myslím na nějaký sebevyjádření.

Jaký byl pro Vás rok 2020 a co chytáte pro rok následující? Můžeme se kromě alba těšit třeba na nějaký on-line koncert? Chystáte i přes okolnosti turné k novému albu?

Hynek: Rok 2020 byl ve znamení nového alba, takže jsme měli aspoň dost času na nahrávání, když se moc hrát živě nemohlo.

Lucie: Turné k albu jsme odložili na neurčito. A co se týče online koncertů, tak mám pocit, že ten prostor je tím už tak přesycenej a nemá to ani moc smysl.

Foto: tryo

Kde se vám nejlépe hraje? Preferujete spíše kluby, nebo festivaly a open air koncerty?

Šimon: Kluby.

Hynek: Určitě kluby!

A proč?

Lucie: Já bych řekla, že naše hudba funguje lépe v uzavřených prostorách. Obecně nám více sluší asi klubová scéna.

Máte nějaký oblíbený hudební klub, kam se těšíte? Kde nejraději hrajete tady v Brně?

Šimon: Kabinet MÚZ, ten nám vydává i novou desku. Nebo Music Lab, cítil jsem se tam vždycky dobře a byl tam vždy fajn zvuk.

Lucie: Kabinet je výbornej v tom, že si tam zajdeš nakoupit desky, dát něco na jídlo a večer na koncert. Tohle je strašně dobrý. Ale mimo Brno mám třeba ráda Prostor v Boskovicích. Bajkazyl je taky dobrej.

Dlouhodobě spolupracujete s výtvarníkem Vojtou Zemanem, který v rámci projektu v_hlavě dělá pop artové umění. Dělal vám i výtvarný materiál ke Karlovi a sustainable gardening. Co vám na spolupráci s Vojtou vyhovuje, snažíte se o nějaký ucelený vizuální podpis?

Lucie: Mám ráda umělce, kteří vnímají svoji tvorbu jako nějakou komplexní identitu. Když hudbu děláme s Vojtou, tak to má nějaký soustavný vývoj a dynamiku. Je to další člověk, se kterým ty věci probíráme, a který tomu dává další rozměr.

Hynek: Je to takovej náš skrytej čtvrtej člen.

Lucie: A skrytej jenom proto že bydlí na Klepačově!

Foto: tryo

Jak moc je situace pro alternativní indie rockovou scénu v česku nakloněna? Mají posluchači zájem? A jak se k vám staví vydavatelství a promotéři?

Šimon: Kapel je tady v Brně možná až moc, co se týče tohoto stylu.

Lucie: Nabídka možná převyšuje poptávku.

Šimon: Je samozřejmě strašně těžký se v tom množství prosadit. Někdo víc křičí a tak jde hodně vidět, ale ještě to neznamená, že bude lepší, než někdo jiný. 

A jaký je o vás zájem ze strany dramaturgů a promotérů?

Šimon: To strašně záleží na konkrétním případu. My hrajeme hlavně v klubech nám blízkých. Obecně hledáme místa, kde nám je dramaturgie spíše nakloněná a o to je to jednodušší.

Cabinet Records Vám bude vydávat novou desku  sustainable gardening, jak jste se k nim dostali?

Šimon: Může za to Martin Kozublík, který nám zprostředkovával digitální realeas minulé desky Karl. Takže jsme o sobě už věděli. A jednou jsem takhle potkal Martina v šalině v Brně a dostal jsem od něj nabídku jestli bychom nechtěli vydat desku. Což se docela hodilo, protože přesně v tu dobu jsme hledali vydavatelství, které by sustainable gardening vydat chtělo. Takže se to prostě dobře sešlo, v podstatě jsme se domluvili během tří minut v šalině. Je to jako kdyby ses pět let neukázal doma a pak potkáš tu svoji mámu a ona se tě zeptá, jestli nechceš přijít domů. Martin byl ta máma, která řekla „přijďte“.

Takže Cabinet Recods teď hledá?

Šimon: No, to úplně nevím, ale pro nás to byla ideální situace a jsme za to rádi. Pro nás nebyl důvod se rozmýšlet, jestli ano nebo ne.

Plánujete třeba i nějaké sólové projekty?

Lucie: Teď děláme formát takových krátkých písniček na instagram, který tvořím s Hynkem. Nějaký Hynkův beat s nahranou mojí basou. Taková věc, kterou se teď bavím.

Šimon: Já teď dělám s mým kamarádem Ivem Lorencem projekt, který je úplně odlišný od toho, co děláme s Tryem. A vzhledem k tomu, že spolu teď i bydlíme, tak budeme mít na zkoušení asi času spoustu.

Co uděláte, až skončí pandemická omezení?

Hynek: Půjdeme se ožrat.

Lucie: A při té příležitosti pokřtíme tu desku.

Šimon: Přesně, půjdu se strašně sejmout do hospody. Možná to bude to poslední co v životě udělám, ale bude to stát za to.

Co byste vypíchli z brněnské hudební scény a jak byste brněnskou kulturu obecně definovali?

Lucie: Pro mě je kultura v Brně taková komunita tak trochu sama pro sebe, všichni se navzájem znají a navzájem se ovlivňují. A to mi na tom přijde skvělý, že je to takový živý. Když jsem byla třeba v Estonsku, tak jsem byla zklamaná z toho, že to tam není stejný v tomhle jako v tom Brně v té kultuře. Je to tady strašně všechno propojený a dynamický a to je fajn.

Šimon: Tak je to nejlepší scéna v zemi. O tom žádná.

A jaké kapely byste v Brně vypíchli?

Šimon: Beps’n’Johnnies, Sinks nebo třeba Akita in you je skvělá.

Hynek: Třeba rapper Facult, který taky vydal desku pod Cabinet Records. To bylo zase něco jiného, a proto mě to bavilo.

Co byste popřáli vaší kapele do roku 2021?

Hynek: Koncerty.

Šimon: Aby Sustainable Gardening bylo sustainable co nejdéle.

Hynek: Aby se o tom dozvěděl Kanye West a uzavřel se kruh.

Lucie: Přesně, hlavně to je náš cíl!

Převzato z časopisu KAM v Brně shop.pocketmedia.cz/predplatne

Na špercích mě baví osobní přesah, říká Jonáš Novák z Gold atelieru

Co vedlo Jonáše Nováka pokračovat v rodinné tradici? Jaké šperky, které vznikají v dílně Gold atelieru, jsou mu nejbližší? A je možné si u nich zakoupit šperk i přímo? To všechno se dozvíte v krátkém rozhovoru.

Podyjí je překrásné, říká kastelán zámku Vranov nad Dyjí Radek Ryšavý

Jaké novinky se chystají na vranovském zámku? Kterou perličku z historie zámku považuje kastelán Radek Ryšavý za nejzajímavější? A kam v okolí zámku by pozval čtenáře na výlet? Dozvíte se v krátkém rozhovoru.

Brno je akord Hmaj6 (5b) v ekvivalentu Fm7(4)/H, říká kytarista Martin Kostaš

Kdyby bylo Brno akord, který by bylo a proč? Kde kytaristu Martina Kostaše přes léto uslyšíme či uvidíme? A které počiny z brněnské hudební scény by doporučil našim čtenářům k poslechu?

Jsem rád, že centrum v létě žije kulturou, říká starosta Brna-střed Vojtěch Mencl

Co znamená léto v centru Brna pro starostu Brna-střed Vojtěcha Mencla? Bazén, rybník, hotel nebo chalupa? Čemu dává přednost? A co chystá Brno-střed na druhý půlrok 2021? To vše se dočtete v krátkém rozhovoru.

Jsme divadlem určité umělecké harmonie, říká Petr Gazdík

V čem je brněnské divadlo specifické? Kde herce Petra Gazdíka můžeme přes léto vidět? A co mu v poslední době udělalo největší radost?