V letech 1915–1919 stál dřevěný rytíř Wehrmann na náměstí Svobody. Za protektorátu byla opravená socha vystavena na Moravském náměstí, poté na nádvoří Nové radnice, po druhé světové válce definitivně zničena. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák/Muzeum města Brna
Kde byl dřevěný rytíř Wehrmann a proč přišel o hlavu? Co dělá Josef II. na zahradě psychiatrické léčebny? A kam se poděly pomníky komunistických pohlavárů? Nejen o sochách zmizelých či přesunutých, ale také o těch, které Brnu (zatím) chybí.
Jak se Gottwald stal mimem
Před Bílým domem, přesně v místech, kde byste dnes našli sochu Jiřího Marka nazvanou Mim, stál dříve někdo úplně jiný. Klement Gottwald z tohoto stanoviště vyhlížel do okolí od roku 1983, v roce 1990 byl převezen do depozitáře Muzea města Brna.
Ztratil Vladimír Iljič v Brně hlavu?
Pomník s bronzovou bustou Lenina byl před takzvaný „rohlík“, tedy budovu brněnské vojenské akademie (dnes Univerzita obrany), umístěn v 70. letech minulého století. Dílo, místními nazývané „zasypaný stavitel“ či „Lenin v šouší“, bylo odstraněno po revoluci, Leninova hlava se nachází v depozitáři Muzea města Brna.
Koňafa na druhý pokus
V soutěži o jezdeckou sochu Jošta Moravského na téma odvaha (vhodnost tohoto spojení nyní nehodnoťme) v roce 2009 zvítězil návrh Maria Kotrby. Městu se však, trochu ironicky, zdál příliš odvážný. V nové soutěži tedy vyhrál Jošt Jaroslava Róny. Podobný návrh rytíře na koni s neobvykle dlouhýma nohama předložil Róna o něco dříve Jihlavě, kde však město kvůli ceně sochu odmítlo.
No nazdar, hodiny
Úvahy „co by kdyby“ jsou většinou bezpředmětné, v případě známých a kontroverzních brněnských soch však člověka přímo svádí. Hodinový stroj od autorské dvojice Oldřich Rujbr a Petr Kameník na náměstí Svobody vzbudil svého času mnoho nejrůznějších ohlasů (a přirovnání). Jen těsně za ním se ve vypsané soutěži umístily návrhy (zleva) Stefana Milkova, Michala Gabriela a Pavla Filgase.
Vážíme si spravedlnosti?
Spravedlnost je těžká, ale křehká, kteréžto sdělení má nést socha od Maria Kotrby na Moravském náměstí, místními v žertu nazývaná „exekutor odnáší pračku“ nebo „náčelník z Přeletu nad kukaččím hnízdem“. Na druhém místě v soutěži uskutečněné v roce 2008 skončil návrh Petry Jackmannové. Po letech jistě zajímavé srovnání a úvaha, jak mohl dnes již s vítězným návrhem zažitý Moravák vypadat, kdyby se misky vah naklonily trochu jinak.
Čáp uletět nestihl
Oblíbená šest a půl metru vysoká socha čápa od Libora Havlíčka stála v parku u Pekařské ulice od roku 1999 až do roku 2016 (stavební povolení přitom měla jen do roku 2004). Kvůli rozhodnutí stavebního úřadu o špatném technickém stavu byla nakonec, ke smutku místních i autora, zbourána. Foto: Michal Klajban
Merkur se neSkácel
Na náměstí Svobody, před zaniklým kostelem sv. Mikuláše, stávala až do roku 1967 Merkurova kašna. Nebyla však zbořena společně s kostelem – v současné době ji najdete, ač nefunkční, na Biskupském dvoře. Její místo na Svoboďáku dnes zaujímá Skácelova kašna, obkroužená verši brněnského básníka.
Žili jsme pro radost
Pomník Julia Fučíka s citátem „Žili jsme pro radost, pro radost šli jsme do boje“, dříve na křižovatce Lesnické a Jugoslávské, kde vydržel od roku 1965 až do roku 1990, dnes stojí v areálu firmy REMET, spol. s r. o., na Vídeňské ulici. Foto: Archiv města Brna
S Hybešem to šlo z kopce
Josef Hybeš, organizátor dělnického hnutí na Moravě, měl v Brně hned dva pomníky – v Lužánkách u ulice Lidické a v Židenicích na Bílé hoře. Jak z parku, tak z kopce po sametové revoluci zmizel. Foto: Archiv města Brna
Odstraněny z nenávisti
Jednou z nejvýraznějších brněnských zmizelých soch byl dřevěný rytíř Wehrmann, který stál za první světové války na náměstí Svobody. Brňané rytíři, jakožto symbolu rakouské nadvlády, v předvečer vzniku republiky urazili hlavu. Monumentální pomník Josefa II., který se tyčil až do roku 1919 před dnes již 75 let neexistujícím Německým domem na Moravském náměstí, je zase roztroušen po různých místech v Brně. Samotná socha císaře stojí v zahradě psychiatrické léčebny v Černovicích – panovník se totiž zasadil o důstojnější léčbu psychicky nemocných. Postavu Gottwalda či hlavu Lenina, které před sametovou revolucí „zdobily“ Brno, bychom zase nalezli v depozitáři Muzea města Brna, pomník Josefa Hybeše z Lidické byl rozebrán na materiál. „Proč jsou některé sochy odmítány a odstraňovány? Je v tom jenom politika či ideologie? Nebo je příčinou umělecké přesvědčení? Zdá se mi ale, že mnohdy ti, co nadávají na sochy, jsou nespokojeni spíš sami se sebou. To patrně platilo i pro sochu Vladimíra Drápala Venuše, která byla v 80. letech od budovy JAMU odsunuta do parku k muzeu Anthropos. Prý urážela ženy,“ přemítá Radek Horáček, vedoucí autorského kolektivu stojícího za publikací Sochařské Brno 1989–2019, jejíž druhé doplněné vydání se právě připravuje.
Venuše Vladimíra Drápala, o které v textu výše mluví Radek Horáček, a jež byla od budovy JAMU krátce po svém odhalení v 80. letech přemístěna do parku k Anthroposu. Foto: Jaromír Hejl
I žárovka má sochu… kdy se dočkají brněnské ženy?
Iniciativa I žárovka má sochu, kterou založila spisovatelka Kateřina Tučková spolu s literární historičkou Evou Klíčovou a fotografkou Sylvou Ficovou, upozorňuje na zarážející nedostatek ženských soch v brněnském veřejném prostoru a navrhuje osobnosti, jež by si podobnou poctu zasloužily. „V ulicích rozhodně chybí primárně socha Elišky Rejčky, která Brno svého času významně pozvedla například realizací mnoha staveb, jež dodnes tvoří tvář města, nebo svou širokou charitativní a donátorskou činností,“ vysvětlila Tučková. Dalšími ženami v hledáčku iniciativy jsou například držitelka Nobelovy ceny míru Bertha von Suttner nebo světoznámá operní pěvkyně Maria Jeritza Jedličková. „Vzhledem k tomu, že v Brně stojí přes 70 soch mužských, myslím, že i těch 11 hrdinek, které jsme veřejnosti přiblížily v rámci projektu, by si je zasloužilo – i proto, aby děvčata, studentky, mladé ženy měly na očích motivující vzory,“ doplnila Tučková.
Adéla Elbel jako ambasadorka projektu I žárovka má sochu představuje královnu Elišku Rejčku. Další videa projektu naleznete na youtube kanále Meeting Brno.
Sochy pro Brno
Dobrou zprávou jistě je, že rada města Brna v rámci pokračování projektu Sochy pro Brno odsouhlasila právě sochu Elišky Rejčky na Mendelově náměstí a sochu bl. Marie Restituty Kafkové v po ní pojmenovaném husovickém parku. Dalšími osobnostmi, tentokrát mužskými, na tomto seznamu jsou například Bohuslav Fuchs (nároží České a Veselé ulice) nebo Friedrich Wannieck (areál Vaňkovka). Jaroslav Hamža, historik umění a vedoucí oddělení kulturních služeb města Brna, soudí, že dluhem v Brně je také památník věnovaný odporu proti komunistickému totalitnímu režimu v letech 1948–1989. „Také by stálo za úvahu pokusit se výjimečně pořídit formou přímého nákupu již hotové dílo některého z renomovaných zahraničních autorů, u kterých se nedá předpokládat účast v lokálních soutěžích,“ říká Hamža. Nápadů na různé pomníky a další výtvarná díla v brněnském veřejném prostoru je samozřejmě mnoho, které z nich se dočkají ztvárnění, ukáže budoucnost. „S památníky osobností není třeba spěchat, vždyť právě čas nejlépe prověřuje význam jednotlivců. Jednou bude vhodné připomenout nějakým výtvarným dílem výtvarného umělce Dalibora Chatrného,“ míní Radek Horáček.
Pomník Adolfa Loose od O. Moryse a J. Sedláka je spolu se sochou Martina Středy zatím nejaktuálnější realizací projektu Sochy pro Brno. Foto: Michaela Dvořáková
Kde končí kašna a začíná socha?
Merkurova kašna (původně na náměstí Svobody, teď nefunkční v Biskupském dvoře), Parnas na Zelném trhu… příkladů spojení kašen a soch je v Brně několik. Město v současné době připravuje architektonicko-výtvarnou soutěž o vodní prvek na Dominikánském náměstí. Není první. Na jaře loňského roku ve stejné soutěži zvítězil návrh Radima Horáka, jednoduchá kruhová kašna s motivem ryb odkazujícím na rybí trh, který se na náměstí historicky nacházel. Někteří radní však místo projektu vybraného odbornou porotou prosazovali zlatého anděla či kašnu v podobě „sprchy“, tedy návrhy z druhého a třetího místa. K dohodě nedošlo, nákladná soutěž tak vyšla naprázdno. Jak dopadne další? A přidá vítězný návrh (pokud to tedy ovšem nebude vítěz, který neexistuje) další příspěvek k neotřelé sochařské výzdobě Brna? A na závěr ještě jednu otázku, kterou by si mělo položit nejen město a akademická obec, ale všichni, kdo se zajímají o dění ve veřejném prostoru. Je systém rozhodující o sochách a dalších výtvarných dílech v ulicích Brna nastaven správně?
Vítězný návrh Radima Horáka z loňského jara.
Návrh odkazoval k rybímu trhu, který se na náměstí historicky nacházel.
Návrh kašny od Stefana Miklova (tzv. anděl), za který bojovali někteří z radních.
Ve hře byl i tento návrh O. Moryse, O. Bělici a V. Kielara.
