V letech 1915–1919 stál dřevěný rytíř Wehrmann na náměstí Svobody. Za protektorátu byla opravená socha vystavena na Moravském náměstí, poté na nádvoří Nové radnice, po druhé světové válce definitivně zničena. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák/Muzeum města Brna

Kde byl dřevěný rytíř Wehrmann a proč přišel o hlavu? Co dělá Josef II. na zahradě psychiatrické léčebny? A kam se poděly pomníky komunistických pohlavárů? Nejen o sochách zmizelých či přesunutých, ale také o těch, které Brnu (zatím) chybí.

Jak se Gottwald stal mimem

Před Bílým domem, přesně v místech, kde byste dnes našli sochu Jiřího Marka nazvanou Mim, stál dříve někdo úplně jiný. Klement Gottwald z tohoto stanoviště vyhlížel do okolí od roku 1983, v roce 1990 byl převezen do depozitáře Muzea města Brna.

Ztratil Vladimír Iljič v Brně hlavu?

Pomník s bronzovou bustou Lenina byl před takzvaný „rohlík“, tedy budovu brněnské vojenské akademie (dnes Univerzita obrany), umístěn v 70. letech minulého století. Dílo, místními nazývané „zasypaný stavitel“ či „Lenin v šouší“, bylo odstraněno po revoluci, Leninova hlava se nachází v depozitáři Muzea města Brna.

Koňafa na druhý pokus

V soutěži o jezdeckou sochu Jošta Moravského na téma odvaha (vhodnost tohoto spojení nyní nehodnoťme) v roce 2009 zvítězil návrh Maria Kotrby. Městu se však, trochu ironicky, zdál příliš odvážný. V nové soutěži tedy vyhrál Jošt Jaroslava Róny. Podobný návrh rytíře na koni s neobvykle dlouhýma nohama předložil Róna o něco dříve Jihlavě, kde však město kvůli ceně sochu odmítlo.

No nazdar, hodiny

Úvahy „co by kdyby“ jsou většinou bezpředmětné, v případě známých a kontroverzních brněnských soch však člověka přímo svádí. Hodinový stroj od autorské dvojice Oldřich Rujbr a Petr Kameník na náměstí Svobody vzbudil svého času mnoho nejrůznějších ohlasů (a přirovnání). Jen těsně za ním se ve vypsané soutěži umístily návrhy (zleva) Stefana Milkova, Michala Gabriela a Pavla Filgase.

Vážíme si spravedlnosti?

Spravedlnost je těžká, ale křehká, kteréžto sdělení má nést socha od Maria Kotrby na Moravském náměstí, místními v žertu nazývaná „exekutor odnáší pračku“ nebo „náčelník z Přeletu nad kukaččím hnízdem“. Na druhém místě v soutěži uskutečněné v roce 2008 skončil návrh Petry Jackmannové. Po letech jistě zajímavé srovnání a úvaha, jak mohl dnes již s vítězným návrhem zažitý Moravák vypadat, kdyby se misky vah naklonily trochu jinak.  

Čáp uletět nestihl

Oblíbená šest a půl metru vysoká socha čápa od Libora Havlíčka stála v parku u Pekařské ulice od roku 1999 až do roku 2016 (stavební povolení přitom měla jen do roku 2004). Kvůli rozhodnutí stavebního úřadu o špatném technickém stavu byla nakonec, ke smutku místních i autora, zbourána. Foto: Michal Klajban

Merkur se neSkácel

Na náměstí Svobody, před zaniklým kostelem sv. Mikuláše, stávala až do roku 1967 Merkurova kašna. Nebyla však zbořena společně s kostelem – v současné době ji najdete, ač nefunkční, na Biskupském dvoře. Její místo na Svoboďáku dnes zaujímá Skácelova kašna, obkroužená verši brněnského básníka.

Žili jsme pro radost

Pomník Julia Fučíka s citátem „Žili jsme pro radost, pro radost šli jsme do boje“, dříve na křižovatce Lesnické a Jugoslávské, kde vydržel od roku 1965 až do roku 1990, dnes stojí v areálu firmy REMET, spol. s r. o., na Vídeňské ulici. Foto: Archiv města Brna

S Hybešem to šlo z kopce

Josef Hybeš, organizátor dělnického hnutí na Moravě, měl v Brně hned dva pomníky – v Lužánkách u ulice Lidické a v Židenicích na Bílé hoře. Jak z parku, tak z kopce po sametové revoluci zmizel. Foto: Archiv města Brna

Socha, která přece jen existuje

Pomník Josefa II. od Antona Breneka stál od roku 1892 před Německým domem na Moravském náměstí. Po první světové válce byl násilně stržen, socha zakopána, po druhé světové válce znovu objevena a v současné době je umístěna v parku u psychiatrické léčebny v Černovicích. Další dvě sochy z pomníku (nazvané Obchod a Tolerance) stojí v Lužánkách.

Pryč musel i starosta

Na přelomu 19. a 20. století zdobily park Koliště sochy rakouského spisovatele Franze Grillparzera a brněnského starosty Gustava Winterhollera. Jako symboly německého Brna byly však oba pomníky po roce 1918 odstraněny – Grillparzerův se na konci 30. let nakrátko vrátil, po roce 1945 však zmizel definitivně. Foto: Archiv města Brna

Rytíř plný hřebíků

Dřevěný rytíř Wehrmann stával za první světové války na náměstí Svobody. Lidé si mohli koupit hřeby, které následně do tohoto symbolu hrdinství rakousko-uherských vojsk zatloukli – peníze pak putovaly na válečné výdaje.

Buduj sochu, posílíš mír

Sousoší Komunisté, vztyčené v roce 1973 na Moravském náměstí, se skládalo ze sochy dělníka, kosmonauta a ženy držící družici. Nápis označující sídlo deníku Práce na budově přímo za pomníkem dal vzniknout dobovému vtipu: „Jak se pozná, že jsou to Komunisté? Stojí zády k Práci.“

Jak se Gottwald stal mimem

Před Bílým domem, přesně v místech, kde byste dnes našli sochu Jiřího Marka nazvanou Mim, stál dříve někdo úplně jiný. Klement Gottwald z tohoto stanoviště vyhlížel do okolí od roku 1983, v roce 1990 byl převezen do depozitáře Muzea města Brna.

Ztratil Vladimír Iljič v Brně hlavu?

Pomník s bronzovou bustou Lenina byl před takzvaný „rohlík“, tedy budovu brněnské vojenské akademie (dnes Univerzita obrany), umístěn v 70. letech minulého století. Dílo, místními nazývané „zasypaný stavitel“ či „Lenin v šouší“, bylo odstraněno po revoluci, Leninova hlava se nachází v depozitáři Muzea města Brna.

Koňafa na druhý pokus

V soutěži o jezdeckou sochu Jošta Moravského na téma odvaha (vhodnost tohoto spojení nyní nehodnoťme) v roce 2009 zvítězil návrh Maria Kotrby. Městu se však, trochu ironicky, zdál příliš odvážný. V nové soutěži tedy vyhrál Jošt Jaroslava Róny. Podobný návrh rytíře na koni s neobvykle dlouhýma nohama předložil Róna o něco dříve Jihlavě, kde však město kvůli ceně sochu odmítlo.

No nazdar, hodiny

Úvahy „co by kdyby“ jsou většinou bezpředmětné, v případě známých a kontroverzních brněnských soch však člověka přímo svádí. Hodinový stroj od autorské dvojice Oldřich Rujbr a Petr Kameník na náměstí Svobody vzbudil svého času mnoho nejrůznějších ohlasů (a přirovnání). Jen těsně za ním se ve vypsané soutěži umístily návrhy (zleva) Stefana Milkova, Michala Gabriela a Pavla Filgase.

Vážíme si spravedlnosti?

Spravedlnost je těžká, ale křehká, kteréžto sdělení má nést socha od Maria Kotrby na Moravském náměstí, místními v žertu nazývaná „exekutor odnáší pračku“ nebo „náčelník z Přeletu nad kukaččím hnízdem“. Na druhém místě v soutěži uskutečněné v roce 2008 skončil návrh Petry Jackmannové. Po letech jistě zajímavé srovnání a úvaha, jak mohl dnes již s vítězným návrhem zažitý Moravák vypadat, kdyby se misky vah naklonily trochu jinak.

Čáp uletět nestihl

Oblíbená šest a půl metru vysoká socha čápa od Libora Havlíčka stála v parku u Pekařské ulice od roku 1999 až do roku 2016 (stavební povolení přitom měla jen do roku 2004). Kvůli rozhodnutí stavebního úřadu o špatném technickém stavu byla nakonec, ke smutku místních i autora, zbourána. Foto: Michal Klajban

Merkur se neSkácel

Na náměstí Svobody, před zaniklým kostelem sv. Mikuláše, stávala až do roku 1967 Merkurova kašna. Nebyla však zbořena společně s kostelem – v současné době ji najdete, ač nefunkční, na Biskupském dvoře. Její místo na Svoboďáku dnes zaujímá Skácelova kašna, obkroužená verši brněnského básníka.

Žili jsme pro radost

Pomník Julia Fučíka s citátem „Žili jsme pro radost, pro radost šli jsme do boje“, dříve na křižovatce Lesnické a Jugoslávské, kde vydržel od roku 1965 až do roku 1990, dnes stojí v areálu firmy REMET, spol. s r. o., na Vídeňské ulici. Foto: Archiv města Brna

S Hybešem to šlo z kopce

Josef Hybeš, organizátor dělnického hnutí na Moravě, měl v Brně hned dva pomníky – v Lužánkách u ulice Lidické a v Židenicích na Bílé hoře. Jak z parku, tak z kopce po sametové revoluci zmizel. Foto: Archiv města Brna

Odstraněny z nenávisti

Jednou z nejvýraznějších brněnských zmizelých soch byl dřevěný rytíř Wehrmann, který stál za první světové války na náměstí Svobody. Brňané rytíři, jakožto symbolu rakouské nadvlády, v předvečer vzniku republiky urazili hlavu. Monumentální pomník Josefa II., který se tyčil až do roku 1919 před dnes již 75 let neexistujícím Německým domem na Moravském náměstí, je zase roztroušen po různých místech v Brně. Samotná socha císaře stojí v zahradě psychiatrické léčebny v Černovicích – panovník se totiž zasadil o důstojnější léčbu psychicky nemocných. Postavu Gottwalda či hlavu Lenina, které před sametovou revolucí „zdobily“ Brno, bychom zase nalezli v depozitáři Muzea města Brna, pomník Josefa Hybeše z Lidické byl rozebrán na materiál. „Proč jsou některé sochy odmítány a odstraňovány? Je v tom jenom politika či ideologie? Nebo je příčinou umělecké přesvědčení? Zdá se mi ale, že mnohdy ti, co nadávají na sochy, jsou nespokojeni spíš sami se sebou. To patrně platilo i pro sochu Vladimíra Drápala Venuše, která byla v 80. letech od budovy JAMU odsunuta do parku k muzeu Anthropos. Prý urážela ženy,“ přemítá Radek Horáček, vedoucí autorského kolektivu stojícího za publikací Sochařské Brno 1989–2019, jejíž druhé doplněné vydání se právě připravuje.

Venuše Vladimíra Drápala, o které v textu výše mluví Radek Horáček, a jež byla od budovy JAMU krátce po svém odhalení v 80. letech přemístěna do parku k Anthroposu. Foto: Jaromír Hejl

I žárovka má sochu… kdy se dočkají brněnské ženy?

Iniciativa I žárovka má sochu, kterou založila spisovatelka Kateřina Tučková spolu s literární historičkou Evou Klíčovou a fotografkou Sylvou Ficovou, upozorňuje na zarážející nedostatek ženských soch v brněnském veřejném prostoru a navrhuje osobnosti, jež by si podobnou poctu zasloužily. „V ulicích rozhodně chybí primárně socha Elišky Rejčky, která Brno svého času významně pozvedla například realizací mnoha staveb, jež dodnes tvoří tvář města, nebo svou širokou charitativní a donátorskou činností,“ vysvětlila Tučková. Dalšími ženami v hledáčku iniciativy jsou například držitelka Nobelovy ceny míru Bertha von Suttner nebo světoznámá operní pěvkyně Maria Jeritza Jedličková. „Vzhledem k tomu, že v Brně stojí přes 70 soch mužských, myslím, že i těch 11 hrdinek, které jsme veřejnosti přiblížily v rámci projektu, by si je zasloužilo – i proto, aby děvčata, studentky, mladé ženy měly na očích motivující vzory,“ doplnila Tučková.

Adéla Elbel jako ambasadorka projektu I žárovka má sochu představuje královnu Elišku Rejčku. Další videa projektu naleznete na youtube kanále Meeting Brno.

Sochy pro Brno

Dobrou zprávou jistě je, že rada města Brna v rámci pokračování projektu Sochy pro Brno odsouhlasila právě sochu Elišky Rejčky na Mendelově náměstí a sochu bl. Marie Restituty Kafkové v po ní pojmenovaném husovickém parku. Dalšími osobnostmi, tentokrát mužskými, na tomto seznamu jsou například Bohuslav Fuchs (nároží České a Veselé ulice) nebo Friedrich Wannieck (areál Vaňkovka). Jaroslav Hamža, historik umění a vedoucí oddělení kulturních služeb města Brna, soudí, že dluhem v Brně je také památník věnovaný odporu proti komunistickému totalitnímu režimu v letech 1948–1989. „Také by stálo za úvahu pokusit se výjimečně pořídit formou přímého nákupu již hotové dílo některého z renomovaných zahraničních autorů, u kterých se nedá předpokládat účast v lokálních soutěžích,“ říká Hamža. Nápadů na různé pomníky a další výtvarná díla v brněnském veřejném prostoru je samozřejmě mnoho, které z nich se dočkají ztvárnění, ukáže budoucnost. „S památníky osobností není třeba spěchat, vždyť právě čas nejlépe prověřuje význam jednotlivců. Jednou bude vhodné připomenout nějakým výtvarným dílem výtvarného umělce Dalibora Chatrného,“ míní Radek Horáček.

Pomník Adolfa Loose od O. Moryse a J. Sedláka je spolu se sochou Martina Středy zatím nejaktuálnější realizací projektu Sochy pro Brno. Foto: Michaela Dvořáková

Kde končí kašna a začíná socha?

Merkurova kašna (původně na náměstí Svobody, teď nefunkční v Biskupském dvoře), Parnas na Zelném trhu… příkladů spojení kašen a soch je v Brně několik. Město v současné době připravuje architektonicko-výtvarnou soutěž o vodní prvek na Dominikánském náměstí. Není první. Na jaře loňského roku ve stejné soutěži zvítězil návrh Radima Horáka, jednoduchá kruhová kašna s motivem ryb odkazujícím na rybí trh, který se na náměstí historicky nacházel. Někteří radní však místo projektu vybraného odbornou porotou prosazovali zlatého anděla či kašnu v podobě „sprchy“, tedy návrhy z druhého a třetího místa. K dohodě nedošlo, nákladná soutěž tak vyšla naprázdno. Jak dopadne další? A přidá vítězný návrh (pokud to tedy ovšem nebude vítěz, který neexistuje) další příspěvek k neotřelé sochařské výzdobě Brna? A na závěr ještě jednu otázku, kterou by si mělo položit nejen město a akademická obec, ale všichni, kdo se zajímají o dění ve veřejném prostoru. Je systém rozhodující o sochách a dalších výtvarných dílech v ulicích Brna nastaven správně?

Vítězný návrh Radima Horáka z loňského jara.

Návrh odkazoval k rybímu trhu, který se na náměstí historicky nacházel.

Návrh kašny od Stefana Miklova (tzv. anděl), za který bojovali někteří z radních.

Ve hře byl i tento návrh O. Moryse, O. Bělici a V. Kielara.

Filip Živný

editor KAM v Brně

Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne

Autentická historie i současnost města

TIC BRNO ukazuje město takové, jaké je. Jinak to vlastně ani nejde, protože Brno je autentické. Přestože nabízí mix toho, co další turistické metropole, nenajdete v něm místa, na kterých pro davy turistů nenarazíte na místní. Brňáci zkrátka ve svém městě žijí a také oni jej mohou poznávat, a poznávají, s průvodci.

Tomáš Matonoha svádí hvězdy brněnské vědy

Kdy se začnou na Marsu zalévat květiny recyklovanou močí? Jak vznikají černé díry? Která mutace genu způsobí, že je leukémie dědičná? A jak to všechno souvisí s Brnem? Nejen na tyto otázky se v pilotních dílech seriálu Svedu vědu ptal herec a moderátor Tomáš Matonoha. Pro odpověď si zašel k těm nejpovolanějším – za špičkovými vědci působícími v našem městě.

Zahraniční děti žijící v Brně poznají, vymalují a propátrají město skrze jeho pověsti

Brno Expat Centre v červnu představilo nové omalovánky Brno Legends s příběhy brněnských pověstí ve dvanácti jazycích, sepsané a ilustrované zahraničními Brňany.

Africké léto v Zoo Brno

Celoprázdninová akce Africké léto v Zoo Brno představí pestrou kulturu původních obyvatel Afriky i křehkou africkou přírodu a její ochranu. Také brněnská kešková flotila se rozrostla přímo v areálu Zoo Brno, kde na kačery a kačerky čeká trasa s africkou tematikou, na jejímž konci je odmění speciální sběratelské dřevěné kolečko (CWG Czech Wood Geocoin) s logem Afrického léta.

Fenomén Brno Underground nabízí mystický vodojem i autentický kryt

Jakmile začnete mít dost sluníčka a zatoužíte po ochlazení ve stínu, doporučujeme návštěvu brněnského podzemí.