Terasa směrem k zahradě vily Tugendhat na fotografii z roku 1931. Foto: Rudolf Sandalo ml., Muzeum města Brna

V těchto prosincových dnech si připomínáme 90 let od kolaudace vily Tugendhat postavené podle návrhu architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Rodina Fritze a Grety Tugendhatových zde již společně oslavila Vánoce roku 1930, jak dokumentují Fritzovy fotografie s ozdobeným stromečkem před onyxovou stěnou.

Vila Tugendhat je považována za klíčovou stavbu moderní architektury. Jedinečnost brněnské vily spočívá v její formální architektonické čistotě, zasazení do přírodního rámce a vzájemném prolínání prostorů, ale i v technickém a konstrukčním řešení a použití ušlechtilých materiálů.

Svatba v Berlíně. Mies v Brně

Zásadní roli hrálo při vzniku tohoto uměleckého díla porozumění architekta s objednavateli. Greta i Fritz Tugendhatovi pocházeli z průmyslnických a obchodnických německých židovských rodin, podnikajících v textilním průmyslu. Sňatek uzavřeli v červenci roku 1928 v Berlíně. Hned po svatbě si začali budovat společný domov. Měl stát v prostředí první brněnské vilové kolonie v Černých Polích, v horní části pozemku náležejícímu původně k Löw-Beerově vile, který dostala Greta darem od svého otce Alfreda Löw-Beera. Novomanželé měli podobnou představu moderního prostorného domu s jasnými jednoduchými tvary. Byli okouzleni prací Miese van der Rohe v Berlíně a Stuttgartu, a tak se rozhodli tohoto německého avantgardního architekta oslovit. Mies van der Rohe si přijel v září 1928 do Brna prohlédnout parcelu s nádherným výhledem na panorama města Brna. Byl nadšen z vysoké kvality místní architektonické produkce a nabídku přijal. Realizace vily brněnskou stavební firmou Otty a Mořice Eislerových započala v létě 1929, dům byl kolaudován 1. 12. 1930. Tugendhatovi se do svého nového domova nastěhovali přesně před devadesáti lety, před Vánocemi roku 1930.

Onyx z Maroka i palisandr z Ameriky

Architekt poprvé v dějinách užil při stavbě privátního domu ocelovou nosnou konstrukci v podobě subtilních sloupů na půdorysu kříže. Unikátní je také technické řešení objektu, kombinace teplovzdušného vytápění a chlazení či elektrické spouštění velkoplošných oken. Ocel, sklo, beton a travertin charakterizují exteriér stavby zcela minimalistických tvarů, v interiéru jsou naopak užity velmi vzácné materiály v podobě velkých onyxových desek pocházejících ze severního Maroka či tropických dýh z palisandru ze střední Ameriky, zebrana z rovníkové Afriky a makassarského ebenu z jihovýchodní Asie. Vestavěný nábytek podle Miesových návrhů vyrobila brněnská firma Standard bytová společnost Jana Vaňka. Volný mobiliář, křesla, stolky a židle navrhl také Mies ve spolupráci s textilní návrhářkou Lilly Reichovou exkluzivně pro brněnskou vilu a vyrábějí se dodnes. Na návrhu domu s Miesem spolupracovali také Hermann John Hagemann a Sergius Ruegenberg. Na projektu zahrady, která je nedílnou součástí celého architektonického návrhu, se podílela brněnská zahradní architektka Markéta Müllerová. Zahradě dominuje estetika zdůrazněné prázdnoty v podobě zatravněné louky s několika solitérními stromy a sítí cest.

KŘESLO TUGENDHAT

Křeslo z chromované pásové oceli se světlým čalouněním navrhl Ludwig Mies van der Rohe společně s Lilly Reichovou přímo pro brněnskou vilu, a nese tedy jméno jeho majitelů – Tugendhat – nebo označení MR70. Právě toto křeslo i některé další kusy nábytku se staly ikonami světového designu a jsou vyráběny dodnes. Původní výrobu kovového nábytku pro vilu Tugendhat realizovala firma Berliner Metallgewerbe Jos. Müllera. Každý jednotlivý kus byl zhotoven dle Miesových kreseb jako jedinečný prototyp, na němž výrobce teprve hledal varianty ideální konstrukce. Ve vile Tugendhat tak můžete nalézt hned dvě varianty křesla Tugendhat. Jedno se světlým polstrováním bez područek a druhé s károvaným polstrováním a polstrovanými područkami. Vybavení domu včetně volného mobiliáře bylo nedílnou součástí celého architektonického konceptu.

Emigrace a vila v držení gestapa

Greta Tugendhatová později vzpomínala na jejich brněnský domov: „Od prvního okamžiku jsme si dům velice oblíbili. Můj muž si v zimní zahradě zařídil skutečný skleník s kvetoucími rostlinami. Pohled přes zeleň skleníku na sníh venku byl nádherný.“
Již v květnu 1938 emigrovala Greta s dětmi před blížící se nacistickou hrozbou do Švýcarska. O dva měsíce později ji následoval Fritz s částí jejich majetku. Za tři roky utekla rodina dále do Venezuely. Jejich dům zabavilo již počátkem října 1939 gestapo a v roce 1942 se stal majetkem Německé říše. Ta vilu pronajala Walteru Messerschmidtovi, obchodnímu řediteli zbrojařské fabriky Klöckner-Flugmotoren, který ji užíval k bydlení i obchodním schůzkám. Ačkoli se mnoho z původního vybavení ztratilo již během války, devastující byl pro vilu konec války a příchod Rudé armády. Po válce dům přešel pod národní správu a po opravě největších škod zde až do roku 1950 fungovala škola rytmiky Karly Hladké. Poté se stala vila majetkem Československého státu a dostala ji do správy nedaleká Dětská nemocnice, která v ní zřídila rehabilitační středisko pro děti s vadami páteře.

Aktuální fotografie interiéru vily. Foto: David Židlický, Muzeum města Brna

Ikonická brněnská vila inspirovala britského spisovatele Simona Mawera k napsání románu Skleněný pokoj. Ten na pozadí historických událostí a v kulisách vily rozvíjí románový příběh rodiny Landauerových. Kniha se dočkala divadelního i filmového zpracování. Bohužel románová fikce je často zaměňována se skutečnými osudy Tugendhatových i jejich vily.

Kulturní památka, v níž se rozdělilo Československo

Teprve v roce 1963 se zásluhou Františka Kalivody podařilo vilu Tugendhat prohlásit nemovitou kulturní památkou, a podnítit tak debatu o jejím využití a nezbytné rekonstrukci. Po té toužila také sama Greta Tugendhatová, jež na konci šedesátých let Brno i vilu díky Kalivodovi několikrát navštívila. První obnovy se však moderní architektonický skvost dočkal až v letech 1981–1985 pod projektovým vedením Kamila Fuchse (syna významného brněnského funkcionalisty) ze Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů. Dům měl nově sloužit k reprezentaci města a občasnému ubytování hostů. Pozadím historicky významných událostí se vila stala v roce 1992, kdy zde byla projednána a podepsána smlouva o rozdělení Československa. Od roku 1994 je objekt ve správě Muzea města Brna. Od poloviny 90. let byla vypracována řada stavebněhistorických i restaurátorských průzkumů, jež byly uplatněny při komplexní obnově a restauraci objektu v letech 2010–2012 a byly financovány z evropských zdrojů. Pro tyto účely byl nově ustanoven i Mezinárodní poradní sbor expertů pro odborný dohled na provádění obnovy vily v souladu s požadavky památkové péče THICOM. V roce 2012 se vila znovu otevřela veřejnosti a kromě muzeální památky moderní architektury je i místem konání různých kulturních akcí. Technické podlaží bývá využíváno jako galerijní a přednáškový prostor. V bývalé obslužné části stavby vzniklo Studijní a badatelské centrum věnující se nejen historii vily a jejich stavebníků, ale i moderní architektuře v místním i světovém kontextu.

GALERIE

Lucie Valdhansová
Studijní a dokumentační centrum vily Tugendhat

Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne