Dobová rytina zachycuje pohled na monumentální železniční viadukt krátce po zahájení provozu v roce 1839. Na viadukt navazoval na jižní (heršpické) straně most přes řeku Svratku se šesti oblouky, na severní straně těsně před vjezdem do brněnského nádraží most se třemi oblouky. Foto: Archiv města Brna

Železnice patří k Brnu více než 180 let. Zkusme nepatrně poodhrnout roušku historie a podívejme se na její začátky i další vývoj. Koleje první parostrojní železnice v tehdejší habsburské monarchii měly spojit Vídeň se solnými doly u Krakova. Trasa vedla přes Břeclav, Přerov a Bohumín. Součástí projektu byly i odbočky z hlavní trati do Brna, Olomouce a Opavy.

V březnu 1836 bylo soukromé společnosti Severní dráha císaře Ferdinanda (známé také pod zkratkou KFNB) vydáno císařské privilegium a v následujícím roce se začalo se stavbou prvního úseku z Vídně přes Břeclav do Brna. Město Brno nebylo jako cíl první železniční trati vybráno náhodou, již tehdy bylo důležitým společenským, politickým, ale také hospodářským a průmyslovým centrem Moravy.

Viadukt jako nová dominanta města

Situování prvního brněnského nádraží nebylo jednoznačné. Uvažovalo se o několika místech jižně či jihovýchodně od dnešního hlavního nádraží v úrovni okolního terénu. Nakonec se zvolila varianta umístění nádraží na fortifikačních pozemcích v blízkosti Ferdinandovy
brány, která stála přibližně v ústí dnešní Masarykovy ulice. První brněnské nádraží zabíralo prostor od mostu přes Hybešovu ulici po budovu dnešní pošty. Jednalo se o koncové nádraží, kde dvoupodlažní nádražní budova v empírovém slohu byla umístěna kolmo ke kolejím. Vedle kryté dřevěné dvorany, pod kterou zajížděly vlaky s cestujícími, zde byla i další zařízení – výtopny, remízy, ale i skladiště pro překládku nákladního zboží. Novou dominantou města se stal viadukt, který dovedl novou železnici ve výšce přibližně pěti metrů nad okolním terénem od řeky Svratky do brněnského nádraží. Cihelný viadukt se 72 oblouky o celkové délce 637 metrů byl i s návaznými mosty postaven v roce 1838 za pouhé čtyři a půl měsíce.

Slavnostní otevření a první nehoda

Slavnostní otevření parostrojní železnice z Vídně do Brna se uskutečnilo 7. července 1839, kdy do Brna přijely čtyři zvláštní vlaky. Bohužel při zpáteční cestě se stala ve Vranovicích i první železniční nehoda u nás. První parní lokomotiva, legendární „Moravia“, však přijela do Brna z Rajhradu ještě dříve – 11. listopadu 1838. Zatímco zemní práce na nové železnici probíhaly bez problémů, nedostávalo se kolejnic, které byly dováženy z Anglie. Z dostupné omezené zásoby kolejnic se proto postavil jen krátký úsek mezi Rajhradem a Brnem.

 

Vlečky – nákladní doprava v ulicích města

K brněnským zajímavostem patří i nákladní kolejová doprava v brněnských ulicích. Vlečky do některých průmyslových podniků byly napojeny na tramvajovou síť, např. textilky v okolí Václavské ulice nebo podniky v prostoru ulic Kotlářská a Hrnčířská. Nákladní vlaky tahaly zprvu malé parní lokomotivy, např. známá „Caroline“, později elektrické lokomotivy. Napojení na železniční síť odbočovala z nákladních nádraží na dnešní Nádražní nebo Benešově ulici. Po tlaku zejména textilních firem přistoupila železniční správa k vybudování tříkolejného nákladiště Radlas, které bylo otevřeno v létě 1928. Nové vlečky do průmyslových podniků se budovaly také v období první republiky i v poválečném období. Poslední významnější událostí v nákladní přepravě bylo otevření kontejnerového překladiště v Horních Heršpicích v roce 1976.

Nová nádražní budova

Další železnice, kterou tentokrát postavil stát, vedla od roku 1849 z Brna do České Třebové, kde se napojila na trať z Olomouce do Prahy. V úzkém údolí řeky Svitavy mezi Brnem a Blanskem muselo být proraženo deset tunelů. Ani umístění nového brněnského nádraží se neobešlo bez problémů. Dokonce se uvažovalo o dalším koncovém nádraží vedle stávajícího, ze kterého by třebovská trať vycházela k jihu a velkým obloukem přes Komárov a Černovice směřovala k Židenicím. Nakonec byla zbourána původní nádražní budova a nové nádraží navázalo na to stávající. Obě křídla nové nádražní budovy z roku 1848 se využívají dodnes. Do současnosti se zachovala i část kleneb sklepů původní nádražní budovy z roku 1839 jako součást tzv. „myší díry“, dnes již nepoužívaného podchodu pod nádražím. Provozní zařízení a nákladní nádraží se skladišti měla nová železnice v prostoru vedle dnešní ulice Benešova.
Dopravu tolik potřebného uhlí do Brna z nedalekého Rosicko-oslavanského uhelného revíru zajistila Brněnsko-rosická dráha z Brna do Zastávky u Brna. Její stavbu financovali především brněnští průmyslníci. Byla otevřena v roce 1856 a její nádraží bylo umístěno daleko od centra města. Byl tak položen základ dnešního dolního nádraží.

 

Dne 7. července 1839 byl slavnostně zahájen provoz na naší první parostrojní železnici vedoucí z Vídně přes Břeclav do Brna. Obrázek znázorňuje příjezd čtyř slavnostních vlaků z Vídně krátce po jedenácté hodině památného dne. Vidíme zde nástupištní přístřešek pro cestující, dvě dvanáctiboké remízy pro vozy a lokomotivy a budovu pro opravu vozidel. Foto: Archiv města Brna

Druhá trať do Vídně… a lokálka do Líšně

V roce 1869 přibyla trať společnosti KFNB z Přerova, která zkrátila cestu ostravského uhlí do Brna. V následujícím roce otevřela soukromá Společnost státní dráhy (používala zkratku StEG), které stát prodal v roce 1855 většinu státních železnic, druhé spojení Brna s Vídní přes Hrušovany nad Jevišovkou a Hevlín, které bylo zaústěno do Brněnsko-rosické dráhy ve Střelicích. Současně došlo k rozšíření dolního nádraží a ke stavbě dvoukolejné spojky mezi dolním a hlavním nádražím kolem Vaňkovky a obchodního domu PRIOR. Ta byla zrušena před padesáti lety při přestavbě železničního uzlu.
Další železnice získalo Brno v 80. letech 19. století – v roce 1885 trať do Tišnova a v roce 1887 tzv. Vlárskou trať z dolního nádraží přes Kyjov a Veselí nad Moravou do Trenčianské Teplé, včetně spojky z Černovic do Židenic. V roce 1886 došlo k prodloužení tratě ze Zastávky u Brna přes Třebíč do Okříšek. Všechny uvedené železnice postavila společnost StEG. Poslední brněnskou železnicí, otevřenou v roce 1905, byla krátká soukromá lokálka z Černovic do Líšně.

Dopravu uhlí z nedalekého Rosicko-oslavanského uhelného revíru zajistila Brněnsko-rosická dráha z Brna do Zastávky u Brna. Její stavbu financovali především brněnští průmyslníci. Byla otevřena v roce 1856 a její nádraží bylo umístěno daleko od centra města. Byl tak položen základ dnešního dolního nádraží.

Železnice a průmysl

Především Tišnovka a její pokračování na dolní nádraží z roku 1890 přivedly koleje do průmyslové oblasti na pravém břehu řeky Svitavy, což umožnilo následně vybudovat vlečky do řady zdejších průmyslových podniků, například i do přádelny na Cejlu. Přestože „stará Tišnovka“ byla zrušena v roce 1962, s kolejemi tzv. Posvitavského vlečkového areálu se zde setkáme i dnes, např. za parkovištěm obchodního centra Albert na Cejlu. Od roku 1889 odbočovala z původního královopolského nádraží vlečka do jednoho z největších armádních oděvních skladů v monarchii na dnešní ulici Štefánikova.
Stále se rozvíjející brněnský průmysl, především textilní a strojírenský, potřeboval neustálý přísun surovin a uhlí i expedici hotových výrobků na tuzemské, zahraniční i zámořské trhy. To vše musela zajistit železnice. Na brněnských nádražích tak panoval čilý ruch.
Zájemci o další informace k historii železnice v Brně najdou podrobnosti, včetně fotografií a map, na webových stránkách www.brnak.net.

 

GALERIE

Ing. Jiří Kotrman
Foto: Archiv města Brna

Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne