V plánování musí lidé na brněnské hvězdárně podle jejího ředitele Jiřího Duška nyní netradičně improvizovat ze dne na den. Foto: Pocket media/Monika Hlaváčová

Co vidíme na obloze? A co přímo kolem sebe? Říjen na brněnské hvězdárně se ponese ve znamení Marsu i netradičního pohledu na Brno. O vesmírných tělesech, světelném smogu, změnách času i moravské metropoli jsme se bavili s Jiřím Duškem, velitelem stroje na zázraky.

V říjnu se nám bude měnit čas. Jak dlouho ještě myslíte, že jej budeme rozlišovat na letní a zimní?

To je věc politického rozhodnutí – Evropská komise rozhodla, že se měnit čas nadále nebude. A jednotlivé evropské státy se musí nyní rozmyslet, jestli zůstanou u letního nebo zimního. Finální verdikt se přitom stále odkládá, nikdo na to netlačí. Teoreticky bychom měli měnit čas letos na podzim naposledy, ale zatím to vypadá jinak. Ačkoli vůle zrušit tento přežitek je velká.

Co by bylo lepší, zůstat u zimního, nebo letního času?

Správně by se mělo říkat „středoevropský“ a letní čas. Přičemž středoevropský je přirozený a měli bychom jej dodržovat z toho prostého důvodu, že pouze tento čas zaručuje, aby byl den symetrický. Tedy v poledne je Slunce nejvýš nad obzorem a mezi východem Slunce, polednem a západem Slunce uplyne stejně dlouhá doba. Takto lidé žili od nepaměti.

Existuje nějaká osvěta na toto téma? Dokážu si představit, že politici, kteří o věci rozhodují, často nemají úplně vědecké znalosti.

Obecně hodně lidí chce zachovat letní čas. Protože tak je v létě večer déle světlo. Jenže podle výzkumů je pro ranní nastartování aktivity člověka důležité přírodní světlo – nedá se to dohnat umělým osvětlením. V létě je to jedno, ať je jakýkoli čas, brzy ráno světlo bude. Problém je však v zimě. I u středoevropského času je tma do půl osmé. Kdybychom tedy měli letní čas celý rok, v zimních měsících je tma do půl deváté, a ti, kteří začínají den dříve, by první hodiny byli v šeru nebo pod umělým osvětlením. Což není dobře pro biorytmy lidského organismu. Diskuze je veliká a padají v ní nejrůznější argumenty.

Jaké jsou třeba pro letní čas?

Slyšel jsem i: „V létě rád hraju golf, a když se bude o hodinu dříve stmívat, nebudu na něj mít tolik času.“ Letos na jaře jsme spustili informační portál Zachraňte středoevropský čas (www.stredoevropskycas.cz), tam dáváme argumenty pro zimní čas a chodí nám různé reakce. Někdy jsou velmi jedovaté. Když to ale vezmou do rukou vědci, jasně se shodují. Takto jsme žili poslední desítky tisíc let a měnit vše proto, abychom mohli večer být o trochu déle vzhůru… Teoreticky se může stát, že státy střední Evropy budou mít jiné časy, ale bylo by to absurdní. Podle mne to ale skončí tak, že za nás rozhodne Německo. Prostě se přikloníme k jejich rozhodnutí.

V loňském roce měla Hvězdárna a planetárium Brno rekordní návštěvnost. Ovlivnilo to nějak vaše plány do budoucna?

Byly velkolepé. Nesnažíme se trhat divácké rekordy, návštěvnost vyplynula sama, měli jsme štěstí na pořady, které jsme uvedli v druhé polovině roku. Nikdy nevíme dopředu, jaký zájem bude, stejně jako na divadle. V lecčem jsme chtěli pokračovat i letos, ale kvůli aktuální situaci nakonec improvizujeme ze dne na den.

featured-image-alt-text

Hvězdárna a planetárium Brno spolupracuje s dalšími vědeckými institucemi v Brně i mimo něj. Foto: Pocket media/Monika Hlaváčová

Měli jste tu v létě lunalón (nafukovací model Měsíce), terralónu (nafukovací model Země), uvidíme příští rok třeba heliolón?

Slunce neuděláme. Snažíme se o správný poměr velikostí, Slunce by pak byla kilometrová koule. Ale rozšiřovat atrakci plánujeme, budeme mít model Marsu.

Vystavování nafukovacích modelů je asi hodně závislé na počasí…

Když jsme loni přišli s Měsícem (k výročí 50 let od přistání člověka na Měsíci), byl jsem velmi překvapen mírou zájmu. Model tu byl tři dny a přišly davy, tisíce lidí. Poté, co jsme model sfoukli, přišla záplava e-mailů, proč to tu není delší dobu nebo dokonce vystaven trvale, ale jde o logisticky celkem náročnou věc. Letos jsme tedy přidali model Země a akci jsme udělali na celý týden v červenci i v srpnu, aby v případě špatného počasí alespoň nějaký večer vyšel – když hrozí nárazový vítr, nafukování a vyfukování modelů je nebezpečné.

Koronavirová krize narušuje plány i hvězdárně. Je naopak nějaký nový způsob komunikace, nová cesta, jak se dostat k vašim fanouškům, kterou jste díky ní objevili?

Krize nás donutila přemýšlet, jestli dělat dál vše, co děláme, jestli některé aktivity nejely spíše ze setrvačnosti. V době, kdy bylo zavřeno, se nám také podařilo vymyslet pár věcí, které měly docela úspěch. Domluvili jsme se s producenty a některé vzdělávací pořady jsme umístili zdarma na internet. Dělali jsme také přímé přenosy z planetária. Za největší úspěch ale považuji, že jsme se domluvili s Českým rozhlasem Brno a začali vysílat Sedmikrásky na nebi, magazín postavený na tom, že lidé si vezmou rádio, vylezou na balkon či na zahradu a podle našich pokynů se dívají na nebe. Pořad založený na improvizaci se vysílá dodnes, každou neděli večer.

Hodně aktivní jste i na YouTube kanále, kam denně přidáváte zajímavé přednášky. Jak velký je váš archiv?

Byli jsme jedním z průkopníků internetu v Brně, myslím, že jsme jej měli od roku 1993. Tenkrát šlo o experimentální spojení laserovým paprskem s Ústavem přístrojové techniky Akademie věd, takže když pršelo nebo byla mlha, vypadávalo nám spojení. Využívali jsme techniku tak, jak se rozvíjela. První volně dostupné audiozáznamy jsme uskutečnili již v roce 1998 nebo 1999. Přednášky jsme tedy souběžně nahrávali a posledních deset let děláme i videozáznamy a zlepšuje se i kvalita. Čili za tu dobu máme nashromážděno k tisícovce záznamů.

Na co byste v říjnu pozval naše čtenáře na hvězdárnu?

Budeme uvádět pořad Brno 360, má premiéru na začátku října. Jedná se o pokračování dva roky starého pořadu Morava 360. S pomocí dronů a speciálních kamer jsme z netradičních úhlů snímali zajímavá známá i méně známá místa v Brně. Často si neuvědomujeme, že třeba v ulici hned vedle nás je něco unikátního. Každý týden bude několik projekcí, až do konce kalendářního roku. K tomu vydáváme i publikaci se stejným jménem (Brno 360) – ta je o tom, jak město funguje. Bude k dispozici v kavárnách po Brně i u nás na hvězdárně. Další říjnovou událostí bude dobrá viditelnost planety Mars, ke které v současnosti letí tři kosmické sondy. Díky jeho přiblížení k Zemi bude na Mars krásná podívaná. Planetu můžete pozorovat od nás, ale uvidíte ji i z okna.A my jsme najednou dostali náš janáčkovský festival do rodiny těchto akcí. Což je výhoda při vyjednávání se zahraničními partnery i s lidmi, kteří rozhodují o ekonomických parametrech akce. Máme teď šanci s každým ročníkem dokazovat, že naše vítězství nebyla náhoda, ale součást promyšlené cesty.

S pomocí dronů a speciálních kamer jsme pro představení Brno 360 z netradičních úhlů snímali zajímavá známá i méně známá místa ve městě. Často si neuvědomujeme, že třeba v ulici hned vedle nás je něco unikátního. Každý týden bude několik projekcí, až do konce kalendářního roku.

Jakým způsobem získáváte zahraniční představení pro digitárium?

Většinou uvádíme čtyři nové pořady ročně. Dva si děláme ve vlastní produkci a na dva koupíme licenci ze zahraničí. Naše pořady diskutujeme v malém týmu, určíme si rozpočet, pak přizveme externisty, například na hudbu, zvuk nebo natáčení, a v našem studiu pak stříháme finální výsledek. Co se týče zahraničních filmů, vždy v červnu pořádáme filmovou přehlídku snímků pro digitální planetária, sjíždí se sem producenti z celého světa a provozovatelé evropských planetárií. Ve foyer se pak domlouvá, za kolik si která instituce který film koupí, jde tedy spíše o takový veletrh. Výhodou je, že filmy máme dopředu, čili si můžeme sami udělat velmi dobrý přehled o světové tvorbě s předstihem. Těch filmů zase moc nevzniká, protože podobných planetárií, jako máme v Brně, na světě existuje do pěti set. Takže když někdo vyprodukuje nějaký snímek, považuje za úspěch prodej více než 100 licencí.

Kromě projekcí máte na hvězdárně pravidelně třeba i koncerty. Jak je to u vás v digitáriu s akustikou?

Teď už je dobrá. Nicméně hudební skupiny, které u nás vystupují, si to musí dopředu vyzkoušet. Například na vážnou hudbu je paradoxně lepší vstupní hala, protože má perforovaný strop. Hrála tu třeba Soňa Červená nebo David Mareček, ředitel České filharmonie, a říkali, že akustika je super.

Před představením míváte přednášky o hvězdné obloze s ukázkami. Jak často je obměňujete?

Je to trochu jiné u každého představení. Není to tak, že by naši moderátoři měli přesný scénář. Navíc se snažíme věnovat část výkladu vždy zajímavým úkazům, které se právě odehrávají na obloze. Návštěvníci, kteří k nám chodí častěji, si občas stěžují, že je to pořád stejné. Ti, co k nám chodí méně, si zase stěžují, že je to moc krátké. Nikdy se nezavděčíme všem.

Proč jsou filmy pro planetária pouze půlhodinové?

Naše pořady se snažíme dělat delší, ale zahraniční jsou nekompromisně do 30 minut. Důvodem je, že planetária většinou nestojí osamoceně, jako to naše, ale jsou součástí muzeí nebo science center. V tom okamžiku jde jen o jeden z exponátů, a navíc provozovatelé kromě vstupenky do muzea mohou prodat ještě vstupenku do planetária. Stačí pak, aby každou hodinu začínal nějaký pořad, často promítají jeden film osmkrát denně třeba dva roky.

S kterými institucemi nebo vědci běžně spolupracujete?

Máme dobré vztahy s Přírodovědeckou fakultou Masarykovy univerzity, kde se studuje astrofyzika, studenti jsou tady tím pádem často jako brigádníci. Spolupracujeme s lidmi z Městského divadla Brno, Petr Hloušek nám zpracovává grafické věci, herci z divadla se podílí na dabingu filmů pro hvězdárnu. Skvělé vztahy máme i s CEITECem a s Akademií věd jako takovou, s VIDA! science centrem si pomáháme ve vzájemné propagaci a snažíme se nelézt si do zelí, lidé z chemické fakulty VUT nám tu dělali různé pokusy…

Brno je městem vědy, je i tento rozvoj důvodem, proč se tu hvězdárně tak daří?

Určitě ano. Když před dvanácti lety vznikla myšlenka na rekonstrukci hvězdárny, tvrdil jsem, že tvoříme centrum na popularizaci vědy a vědeckých projektů na území města Brna. To se městu líbilo a rekonstrukci významně podpořilo. Pak začal prudce růst zájem veřejnosti, z 80 000 návštěvníků ročně ve staré budově jsme se postupem času dostali až na loňských 170 000 návštěvníků. Přitom počet zaměstnanců nám klesl z 25 na 22. Začaly se tu pořádat také vědecké i tiskové konference, akce univerzit… Vyděláme si v zásadě na provoz, na investice ale nemáme finanční prostředky, v tom nám město celá léta velmi pomáhá, naposled koupí 3D planetária za 40 milionů. Poslední dva roky nás významnými částkami dotuje i Jihomoravský kraj, například zářijový Festival vědy by jinak nebyl.

featured-image-alt-text

Foto: Pocket media/Monika Hlaváčová

Jaké vědecké projekty v Brně vás v posledních letech zaujaly?

CEITEC rozhodně posouvá vědu dopředu. Posledních několik let se snažíme pomáhat i popularizaci techniky, ukazujeme občanům města, že Brno je centrem kosmického průmyslu, o čemž se dříve nevědělo. A v tomto oboru se dějí fascinující věci, firma SAB Aerospace nedávno vypustila na raketě Vega do vesmíru unikátní držák na družice. Díky jejich aktivitě budou stavitelé družic z celého světa jezdit do Brna. V listopadu také bude Český kosmický průmyslový den už podruhé u nás na hvězdárně, firmy se tu budou prezentovat a hledat lidi pro své projekty.

Jsou v Brně nějaká místa, odkud se dají dobře pozorovat hvězdy?

V Evropě už není místo, kde je v noci přirozená tma, možná někde v Norsku nebo na Uralu. I v Alpách, kde máte pocit, že vidíte krásnou tmavou oblohu, je výhled znečištěný světlem. Ale existují místa, kde je pohled na oblohu relativně hezký, loni jsem byl na Šumavě, o které to platí. Také jsem dostal možnost podívat se do Chile na observatoř Paranal, tam byl výhled úžasný. Na druhou stranu, existuje mnoho vesmírných úkazů, na které nepotřebujete tmavou oblohu, jsou krásně pozorovatelné i z centra Brna, v říjnu například planeta Mars.

Bude možné pozorovat v následujících měsících kromě Marsu ještě nějaké další kuriozity?

Na podzim budou krásně vidět tři planety, kromě Marsu i Jupiter a Saturn. Kolem nich bude procházet Měsíc, takže až uvidíte vedle Měsíce zářivou krásnou hvězdu – není to hvězda, je to planeta.

Myslíte si, že se dočkáme doby, kdy bude létání do vesmíru dostupné ve formě turistického zážitku?

My dva se toho nedočkáme. Do budoucna se to ale možná stane. Ale ta technika je drahá, aby byl tento zážitek pro běžného člověka dostupný, muselo by se do vesmíru létat v podobné frekvenci, jako létají letadla. Je také velký rozdíl ochranného koridoru kolem letiště a kolem kosmodromu – musíte startovat nad oceán, aby případně části vybuchlé rakety padaly do vody a ne na obytné oblasti. Takže v České republice žádný kosmodrom nikdy nebude. Pak také raketové palivo není levná záležitost. Dokud nebudeme mít nějaký neomezený zdroj energie, lety do vesmíru budou vždycky drahé. Ačkoli Elon Musk je zlevnil na desetinu, dřív si umělou družici mohly dovolit vypustit státy, dnes může i soukromník. Nejmenší družice (kostky o hraně 10 cm) stojí tak 2 miliony korun, je to vlastně levnější, než byt v Brně.

Je něco, na co bychom si u objevování vesmíru měli dát pozor?

Diskutuje se nad získáváním vzorků z různých planet tak, abychom si nepřivezli nějakou nákazu… aby se hororové filmy nestaly realitou. Zatím máme nákazy pozemské, ale nesmí se to podceňovat. Další věc, když jsme se bavili o Elonu Muskovi – dělá svou konstelaci, Starlink, internet pro celý svět. Chce vypustit tisíce, možná dokonce desítky tisíc umělých družic. A ony budou vidět. Teoreticky pak můžeme pozorovat více družic než hvězd a ztratíme výhled na reálnou oblohu. Na jednu stranu odřezáváme billboardy podél D1, že nám to hyzdí pohled na krajinu, na druhou stranu družice budeme mít všude.

Posledních několik let se snažíme pomáhat i popularizaci techniky, ukazujeme občanům města, že Brno je centrem kosmického průmyslu, o čemž se dříve nevědělo. V listopadu také bude Český kosmický průmyslový den už podruhé u nás na hvězdárně.

Je nějaká možnost, jak toto regulovat?

Komerční firmy jsou vždycky napřed před státním sektorem. Léta se může na mezinárodní úrovni diskutovat, co s tím, a než diskuze skončí, družice tam budou. Ale družice také musí nějak komunikovat, dostat nějakou rádiovou frekvenci, kterých není nekonečně mnoho – pokud se jim žádná nepřidělí, komunikovat nemohou, a pak projekt nemá smysl, v tomto ohledu by tedy mohla existovat malá možnost regulace.

Lze oblohu nějakým způsobem „vyčistit“?

Planeta Země má samočisticí schopnost. Zemská atmosféra, i když je velmi řídká, sahá do výšky několika tisíc kilometrů nad povrchem. Družice se sráží s atomy a molekulami atmosféry, brzdí se a po spirále padá k zemi. Proto musí mít družice raketové motorky, které ji jednou za čas vynesou nahoru. Když totiž klesne do výšky asi 150 km, dostane se do tak husté atmosféry, že se začne vlivem tření ohřívat a shoří. Taková kremace žehem. Mezinárodní kosmická stanice létá ve výšce 400 km nad zemí, kdyby neměla přídavné motory, do půl roku klesne a zanikne. Čili atmosféra postupem času tento problém vyřeší za nás.

Nehrozí, že se hranice, které máme na Zemi, začnou rozšiřovat do vesmíru?

Výsostný prostor daného státu sahá do výšky 100 km nad povrchem. Pak už jde o mezinárodní prostor, kde si může dělat kdo chce co chce. To se asi nezmění. Pak je ještě geostacionární oběžná dráha ve výšce asi 36 000 km nad Zemí, kde každý stát včetně České republiky dostal své místo, které může využít na své družice nebo někomu prodat.

Kdo o tom rozhoduje?

OSN nebo mezinárodní dohody vzniklé na půdě OSN.

Jak je tedy definován „kosmonaut“?

Kosmonautem se člověk stane, když překoná hranici 100 km nad zemským povrchem. Američané už v 60. letech měli stíhačky, které nad tuto hranici na pár minut vyletěly a pak se zase vrátily. Dneska existují komerční firmy prodávající tzv. orbitální skoky – překonají 100 km, ale neobletí planetu Zemi.

Jde o plány nebo už se to běžně děje?

Jsou ve fázi testování, orbitální skoky se ještě neprodávají, ale rezervace již berou.

featured-image-alt-text

Jiří Dušek

Jiří Dušek je český astronom a astrofyzik, ředitel brněnské hvězdárny. O astronomii se zajímal od dětství, což vyústilo ve studium astrofyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Dlouhodobě působí na Hvězdárně a planetáriu Brno, jejímž ředitelem se stal v roce 2008. Je autorem populárně naučných programů, které jsou v planetáriu promítány veřejnosti, a také různých publikací z oblasti astronomie.

Filip Živný
editor KAM

Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne