Veronika Kiruščanka je Češka pocházející z Brna, kde aktuálně žije s manželem Bělorusem. Před návratem na Moravu bydleli 3 a půl roku nedaleko Minsku. Sama Veronika se stala  v červnu obětí represí před prezidentskými volbami. Tehdy byla unesena státními složkami na ministerstvo vnitra, kde ji nedobrovolně drželi 4 hodiny. Domnívá se, že na svobodu byla propuštěna jen proto, že běloruské úřady nenašly žádné legální důvody k jejímu zadržení. Výsledky prezidentských voleb považuje za jasně zfalšované a vypuknutí protestů za logické vyústění situace. Jedinou cestou z aktuální situace je podle Veroniky vyhlášení nových, legitimních a hlavně čestných voleb.

Jak jste s manželem prožívali prezidentské volby, které v Bělorusku nedávno proběhly?

Byli jsme s manželem v Praze, kde jsme oba pomáhali s iniciativou exit poll – nezávislého počítání hlasů před běloruským velvyslanectvím v Praze. Naše obavy, že Lukašenka znovu zfalšuje výsledky voleb, se bohužel potvrdily.


Jaká byla atmosféra před ambasádou v Praze? Zúčastnili jste se i protestu na Václavském náměstí? 

Atmosféra před velvyslanectvím byla velmi příjemná a optimistická. Přijely stovky Bělorusů a Bělorusek z celé České republiky, aby se mohly zúčastnit voleb, bohužel mnozí kvůli obstrukcím nemohli odhlasovat. Drtivá většina voličů v Praze podle exit pollu hlasovala za Svjatlanu Cichanouskou, která získala okolo 94% hlasů.

Pro mě to bylo o to příjemnější, že jsem tam potkala i pár mých bývalých studentů, které jsem učila češtinu ještě v Minsku. Měla jsem radost, jak se jim v Česku líbí, jak skvěle mluví česky a jak jsou aktivní a není jim lhostejný osud jejich země.

Zúčastnila jsem se večer i protestu na Václavském náměstí, kde už bylo víceméně jasné, že Lukašenka opět zfalšoval výsledky. Nálada tam byla pochopitelně o poznání skleslejší.


Volby vyhrála suveréně protikandidátka prezidenta Lukašenka Svjatlana Cichaunouska. Lukašenkův režim tyto výsledky popřel a zmanipuloval k vlastnímu opětovnému vítězství. Jak se k takové situaci dá v Evropě 21. století přistupovat? 

V prvé řadě je potřeba neuznat Lukašenka jako legitimního prezidenta a donutit ho k vyhlášení nových a čestných voleb.

Doposud bylo v rámci protestních akcí zatčeno víc než 7000 lidí. Jaká panuje nálada v Minsku?

Brutalita represivních složek vůči civilistům nemá obdoby. Je hlášeno již 6 mrtvých, 7000 tisíc zadržených a toto číslo stále roste, zadržení jsou odváženi a drženi neznámo kde, jsou mučeni a týráni hladem. Někteří již z vězení vyšli, ty případy jsou dobře zdokumentované. Právě neuvěřitelná brutalita spolu s očividným zfalšováním výsledků voleb vyhnala do ulic i ty nejvíce apolitické Bělorusy a Bělorusky. Jsme tak svědky každodenních mírných protestů, stávek i obrovské solidarity. Nálada je plná očekávání, odhodlání, naštvání a částečně i strachu.

Je změna tohoto režimu jedné strany v Bělorusku vůbec možná, jak blízko k převratu se podle Tebe země nachází?

Ono se ve skutečnosti nejedná o režim jedné strany, ale jednoho člověka a o převratu bych také nehovořila. Bělorusové si žádný násilný převrat nepřejí – chtějí zejména ukončit násilí, propustit všechny politické vězně a hlavně vyhlásit nové volby, kde budou moci zvolit takového kandidáta, kterého si sami vyberou.


Prezident Lukašenko obvinil Českou republiku, Polsko a Velkou Británii, že organizovaly protesty v Bělorusku. Co si o tom myslíš?

Myslím si to, že se jedná jen o starou taktiku hledání vnějšího nepřítele. Lukašenko si není schopen přiznat, že protestující opravdu protestují proti němu ze své vlastní vůle a nejsou to nějaké ovce řízené z venku. Na to, abyste byli unavení z diktátora, který je u moci 26 let a kromě prvních voleb v roce 1994 všechny zfalšoval, na to, abyste chtěli žít beze strachu z toho, že vás nebo vaše děti umlátí k smrti nebo zastřelí za mírné protesty, nepotřebujete žádnou organizaci ze zahraničí. Pohár trpělivosti vždy jednou přeteče – a to i v případě velmi mírných Bělorusů.

Tvrdost běloruského režimu jsi zakusila na vlastní kůži v červnu, kdy jsi byla státními složkami zatčena a následně propuštěna. Jak jsi tuto situaci zvládla? 

Celé to bylo samozřejmě velmi nepříjemné, nečekala jsem to, bylo to ještě v červnu před prezidentskými volbami, kdy situace ještě nebyla tolik vyhrocená. Navíc jsem se ani žádných protestů nezúčastnila, byla jsem v Minsku na pohřbu babičky mého manžela. Nikdo mi doteď nevysvětlil,  proč mě zatkli a proč mě pak bez vysvětlení propustili. Ten den bylo zatčeno ještě dalších 100 lidí. Ne všichni měli ale takové štěstí jako já. Někdo musel platit vysoké pokuty, někomu vymysleli vykonstruované obvinění a odsoudili ho rovnou na 15 dní do vězení. Musím ale říct, že ve srovnání s tím, jak se v poslední době chovají k zadrženým, zatýkání v červnu bylo ještě velmi mírné.

Ten večer jsem nicméně na vlastní kůži pochopila, co znamená, když jsou zákony jen fasádou, pouhou hrou, za níž se skrývá totální manipulace, jak trefně napsal Václav Havel v Moci bezmocných.

Tvůj manžel je Bělorus, v Bělorusku máte spoustu přátel a rodinu, jak oni prožívají tyto dny? Je změna Lukašenkova režimu vůbec možná?

S obrovskou nadějí a i strachem, co bude dál.


A na závěr bych se Tě ráda zeptala, co bychom o Bělorusku měli vědět a třeba nevíme? Co ty sama máš na této zemi ráda?

Že Bělorusko není Rusko a že je blíž, než si myslíme. Geograficky i mentálně. Je to krásná a turisty zatím neobjevená země plná velmi hodných, mírných a pohostinných lidí, kteří touží žít ve svobodné Evropě stejně tak, jako jsme chtěli i my před rokem 1989.