Vila Löw-Beer kolem roku 1915. Foto: Bertilde Poledna, s laskavým svolením paní Daniely Hammer-Tugendhat
Na věhlasu brněnského textilního průmyslu měli značný podíl židovští podnikatelé, mezi nimiž zaujímala významné postavení rodina Löw-Beer. Jejich továrny patřily od konce 19. století k největším vlnařským podnikům, do dějin města Brna i celé Moravy se však členové rodiny zapsali i svou společenskou a stavební činností.
Za zakladatele úspěšné podnikatelské dynastie je považován Moses Löw-Beer (1794–1851), kterého dobové úřední prameny líčí jako dravého židovského podnikatele. Z rodných Boskovic přesídlil do nedaleké Svitávky, kde založil textilní firmu, která až do roku 1946 nesla jeho jméno. Jeho syn Max Löw-Beer (1829–1887) rodinný textilní podnik významně rozšířil a v roce 1862 nechal postavit také továrnu v Brně na ulici Křenové č. 76 (nyní Čechyňská ulice č. 14). Uspořádání rodiny bylo tradičně patriarchální. Muži v ní přebírali zodpovědnost za jednotlivé členy i fungování firmy už ve velmi mladém věku, a po smrti Maxe se proto vedení podniku musel chopit jeho teprve dvaadvacetiletý syn Rudolf (1865–1953).
Alfred Löw-Beer v mladém věku. Foto: Soukromý archiv Margarete Libbert.

Prosperování firmy

Po několika letech se společníky firmy stali i dva mladší Rudolfovi bratři – Alfred (1872–1939) a Benno (1874–1916). Pod jejich vedením dosáhl rodinný podnik svého největšího rozkvětu. Společně rozvíjeli původní myšlenku podnikání, a to vyrábět nové látky ze starých odpadních textilií. Díky nízkým cenám vstupních surovin a za použití nejmodernějších strojů a technologií se výrobky firmy Moses Löw-Beer staly cenovým trhákem nejen na rakouském trhu, ale úspěšně čelily i anglické konkurenci. Od devadesátých let 19. století je společnost řazena k nejvýznamnějším firmám svého druhu v celé habsburské monarchii a podobné postavení si udržela i v nově vzniklém Československu. Po předčasné smrti Benna se stal vůdčí osobností celé firmy nejmladší z bratrů Alfred, třebaže se do řízení postupně zapojovali i příslušníci širší rodiny.

Svitávka

Temnou stránku vnesla do podnikání vlna stávek, která se koncem 19. století prohnala Brnem, a bouřlivý průběh byl zaznamenán i ve Svitávce. Dobový tisk líčil tamější továrníky jako zpupné „vlnobarony a vysavatele“ dělnického obyvatelstva. Je možné spekulovat o vlivu stávek na postupné zkvalitňování sociálního a zdravotního zabezpečení dělníků či na výstavbu bytů pro zaměstnance, které Löw-Beerové iniciovali, nicméně okázalý život tří „vlnobaronů“ příliš ovlivněn nebyl a rodina si dál užívala bohatství, které z továren plynulo.
Těsné rodinné vazby mezi bratry byly upevněny sňatky, neboť se všichni tři oženili s třemi sestrami Wiedmannovými z prestižní vídeňské židovské rodiny.
Ekonomický a společenský vzestup rodiny se projevil ve snaze vybudovat náležité reprezentativní sídlo. Ve Svitávce je tak dodnes k vidění Velká vila z roku 1902 s barokními klasicistními prvky, kde bydleli Benno i Rudolf se svými manželkami a potomky. Od téhož architekta, Josefa Nebehostenyho, si v roce 1906 nechal postavit Alfred pro svou rodinu Malou vilu, která měla charakter příměstského letohrádku. Obě vily byly navzájem na dohled a obklopoval je rozlehlý park se skleníkem, kuželnou a garáží. Od okrasného parku byla oddělena užitková zahrada s ovocnými stromy a zeleninovými záhony. Za Malou vilou bylo později vybudováno koupaliště s bazénem, který se napouštěl vodou z továrny a v zimě sloužil jako kluziště.

Vila Löw-Beer

Vilu na ulici Sadová 22 (dnes Drobného) si nechal v roce 1904 postavit továrník Mořic Fuhrmann dle plánů vídeňského architekta Alexandra Neumanna.
Po Fuhrmannově smrti byla v roce 1913 vila prodána Alfredu Löw-Beerovi, který ji ve 30. letech nechal částečně stavebně upravit a zmodernizovat. Autorem úprav byl architekt Rudolf Baumfeld. V období druhé světové války ve vile sídlila pobočka nacistické zpravodajské služby Sicherheitsdienst. Po válce na ni byla uvalena národní správa a v roce 1954 zde byl zřízen domov mládeže, který nepřetržitě fungoval až do roku 2012. Následně prošla vila památkovou obnovou a v roce 2016 byla jako nová pobočka Muzea Brněnska otevřena pro veřejnost. Zájemci si mohou prohlédnout interiéry vily s instalovanou expozicí, navštívit zahradu, některou z krátkodobých výstav v galerii Celnice nebo využít služeb kavárny.

featured-image-alt-text
Dobovové vyobrazení továrny Löw-Beerů na rohu dnešní Václavské a Hybešovy ulice z roku 1897. Foto: Archiv města Brna

Růst společenské prestiže

Pouhých sedm let po dostavbě Malé vily, v roce 1913, koupil Alfred Löw-Beer vilu v Brně na dnešní ulici Drobného 22 s pozemkem táhnoucím se až k ulici Černopolní. Důvody, které přiměly Alfreda odstěhovat se ze Svitávky,
nejsou známy, ale touha být blíže veřejnému a společenskému dění v moravské metropoli mohla být jednou z hlavních příčin. Alfred byl nejen významným brněnským podnikatelem, ale angažoval se i v místní správě jako náhradník městského zastupitelstva, aktivní byl jako člen vedení kuratoria Moravského uměleckoprůmyslového muzea v Brně. Působil jako viceprezident Spolku vlnařských průmyslníků na Moravě a po celé meziválečné období zastával pozici zástupce prezidenta brněnské Obchodní a živnostenské komory. Angažoval se také v prestižním Spolku Německého domu. Movitost a prestiž rodiny lze doložit velkorysým svatebním darem, který Alfred věnoval své dceři. Greta Löw-Beer, provdaná Tugendhat, nejenže dostala od otce horní část zahrady při ulici Černopolní, ale Alfred financoval i stavbu jejího nového rodinného domu – dnes známého jako vila Tugendhat.

Okupace

Ve vile na Drobného žil Alfred s manželkou až do roku 1938, v tomto roce se většina členů rodiny prozíravě rozhodla emigrovat. Alfred zůstal v Brně a pokoušel se zachránit co nejvíce rodinného majetku. Po obsazení Brna německými vojsky byl jako jeden z prvních zatčen a uvězněn. Po propuštění mu byl odebrán pas a nařízeno domácí vězení. Po zhodnocení své situace se rozhodl pro riskantní útěk z protektorátu do Švýcarska pod falešným jménem krejčího Friedricha Schweiglera.
11. dubna 1939 však bylo na železniční trati u Stříbra nalezeno jeho mrtvé tělo, věc byla uzavřena jako sebevražda a ostatky pohřbeny na tamním hřbitově. Do pátrání po osudu brněnského průmyslníka se na žádost rodiny zapojil sir Paul Dukes (1889–1967), bývalý věhlasný agent britské tajné služby SIS/MI6, který o svém vyšetřování později vydal knihu s názvem An Epic of the Gestapo. Celá záležitost nebyla nikdy zcela objasněna, ale v pozadí jistě stála touha nacistů po Löw-Beerově nesmírném majetku. Po vzniku protektorátu byl veškerý majetek firmy Löw-Beerů jakožto židovský zabaven.

GALERIE

Jana Černá a Vladimír Březina
Muzeum Brněnska
s použitím knih Dagmar Černouškové, Jaromíra Hanáka a Vladimíra Březiny

Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne