Multižánrový festival ProART se letos bude konat od 12. do 19. 7. v Místodržitelském paláci a v zahradě vily Tugendhat. Na tři otázky jsme se zeptali jeho ředitele Martina Dvořáka. 

Festivalu ProART chybí rok do “plnoletosti”, toto léto proběhne již po 17. V čem se změnil od svých začátků?

Proměnil se hodně navenek, ale uvnitř je stejný – rodinný, přátelský, inspirující, komorní, emotivní, stále hledající, stále bojující. Nicméně mám pocit, že ovlivnil už generace umělců či jen prostých diváků. Současně je těžké tvrdit, že se dožije té plnoletosti. Přežijí jen ti nejsilnější:…

Na jakou část brněnského programu se vy osobně těšíte nejvíce?

Workshopy jsou letos obsáhlé. Nijak nezaostávají za předešlými ročníky. Večerní program je komornější, více improvizovaný. Nevíme dne ani hodiny, podle toho jsme museli plánovat. Těším se na setkání s panem Václavem Vydrou a s ním spojené vzpomínání na Danu Medřickou a na Ondinu na zahradě Vily Tugendhat. A taky na večer mezinárodních choreografů v Morgalu. To je asi jediná mezinárodní stopa v letošním programu.

Festival žije mnoha nejrůznějšími žánry, kam se ještě může do budoucna posouvat?

Stále je možnost jej posouvat, uměleckých žánrů je tolik. Ale nevím, zda dnešní společnost se ubírá tímto směrem. Dnes je doba vyřvaná a my spíš šeptáme :-). Kdo nás slyší, je šťastný človek. Finance raději pomineme. Když dá někdo, nedá druhý. Stále to lepíme k té finální nule. Už sedmnáctým rokem.