Hospody si byly v Českoslovenku osmdesátých let typově podobné. Přesto však fungovalo rozdělení do čtyř cenových skupin podle úrovně jídel a obsluhy. Máte-li dost silný žaludek, vezmeme vás prvně do čtyřek a budeme se posouvat výše.
Čtyřky (IV. cenové skupiny – nejnižší) vyhledávali drsňáci, kterým nevadilo, že v lokále není přes kouř vidět a spolustolovníci mohou být právě propuštění absolventi nějakého nápravného zařízení nebo třeba máničky, které si pod stolem předávají strojopis nové Havlovy hry. Pivo bylo levné, nejčastěji desítka, občas nějaký ohřátý buřt nebo utopenec a obsluha, se kterou si většina přítomných tykala a jí to nijak nevadilo. Trojky byly obecně vybranější a dražší, v některých se člověk mohl velmi slušně a levně najíst, v dalších měl právě opačnou zkušenost. Ve dvojkách pak už měla fungovat nějaká slušnost personálu, ale takových číšníků bylo skutečně pomálu. Do jedniček běžný občas nechodil, neměl na to.
Střelák byl oblíbenou hospodou „mániček“ a další omladiny. Foto: Miroslav Časta
Českým vynálezem je smažený sýr. Po dvou ekonomických krizích, které se dotkly v 70. letech také socialismu, začali kuchaři v hospodách přemýšlet, co nabídnout, aby to bylo levné a dobré. Začali obalovat a smažit eidam. Nejprve s bramborem, pak přišly hranolky a „klasika“ byla na světě. Za šest korun s tatarkou se dosyta najedli všichni, od studentů až po jejich profesory. V Brně byly proslavené bufety. Třeba takový Sputnik vyhledávaly skutečně snad všechny vrstvy obyvatelstva.
RAJ
LIDOVÉ JÍDELNY A BUFETY
- Centrum, třída Vítězství 25-27
- Expresso, nám. Svobody 10
- Koruna, nám. Rudé armády 3
- Máj, Divadelní 3
- Mléčný bufet, nám. Svobody 19
- Pipi Gril, nám. Svobody 11
- Rybí jídelna (bufet), Běhounská 12-14
- Sputnik, Česká 1
LEGENDÁRNÍ SPUTNIK
KUŘE A OKUREK V PIPI GRILU
U PADOWTZE JSTE SI MUSELI JÍDLO HLÍDAT
MÍSTO „MEKÁČE“ MLÉČNÝ BAR
RYBÍ POLÉVKA NA KOCOVINU
HOSPODY A RESTAURACE
ČERNÝ MEDVĚD S VŮNÍ ASIE
VŠICHNI K FORMANOVI!
U CAIPLA DOBŘE A NA ZAHRÁDCE NEJLÍP
HOTEL INTERNATIONAL
MYSLIVNA – GASTRONOMIE I ARCHITEKTURA
ČERNOHORSKÁ PIVNICE U TRENCKOVA HROBU
KAVÁRNY A CUKRÁRNY
DO OPERY NA DOMÁCÍ MOUČNÍK
SEDLÁČKOVA/ZEMANOVA CUKRÁRNA
DŮM U ČTYŘ MAMLASŮ
DO NITRY NEBO K TOMANOVI?
BARY
VENUŠE, BOHYNĚ SEKTU
BOLERO BAR
VZPOMÍNKA DAGMAR BĚLEHRADOVÉ
Nic neřekla, jen na něj mrkla, zalovila naběračkou pěkně v tom hustém na dně a táta dostal protekční porci polévky. Ovšem kolega dostal porci běžnou. Táta se potom smál, když nám vyprávěl, že celou dobu oběda musel koukat na kolegův vyčítavý obličej, čím že si takovou porci zrovna on zasloužil? No, neprozradil, proč zrovna on má hustou polévku a kolega jen „vodu“.
Byly to krásné časy pro nás „štatlaře“, i pro ostatní lid Brněnský.
Nikdy se nevrátí pohádka mládí.
na tah do rána bílého stačila stovka!
a potom hned do práce…………….
Zapomněli jste na “Dorcla”, tam jsme už v jednu odpoledne sabotovali komunismus. Taky jsem tam poznal svoji budoucí ženu. Borek
Pěkně nostalgicky jsem si zavzpomínal, ale autor tam má jednu nepřesnost. Hospoda u Formana byla mou základnou (zmiňovaný Homér spolužákem) a trávil jsem tam ve společnosti mániček spoustu času, dokonce jsme měli i fotbalový tým AC Forman (AC byla zkratka pro Alkoholic Club). Takže jako žijící pamětník mohu zodpovědně prohlásit, že se U Formana nečepovala Plzeň, alébrž skvělá dvanáctka Staropramen za 3,- Kčs.
Taky sem k Polenkovy obcas zavital,pil sem tam muj prvni „skopek“,v 15 letech!,byval tam takove frmol,ze cisnikum,Ferda,Maruna,Zoja na kontrolovani veku mladitsvych nezbyval cas
U Formana byla dřív U Polenků!.
Ještě mě tam chybí vyhlášená hospoda u Kata.
A ROXIBAR
…. a Forman byl naproti Univerzitní knihovně, kde dnes stojí parkovací dům. Byly tam hrací stolky se schránkou na pivo pod úrovní stolu. Hráli se tam převážně šachy a karty.
Ahojky,taky jsem tam chodil a za AC Forman hrál fotbal,je to pěkná vzpomínka na mládí… Bob Sokol
Děkuji autorovi tohoto článku „Osmdesátky v Brně, že jsem si mohl nostalgicky zavzpomínat na mladá léta,
kde jsem řadu těchto provozoven znal a navštěvoval s kamarády. A pamatuji, že se dříve restaurace jmenovala U Polenků, kde rád chodíval můj děda.
HEDVIKA
CHODILI JSME VŠUDE, K FORMANOVI, DO INTERNACIONÁLU, DO PAVILONU, DO MUZEJNÍHO SKLÍPKU NA BÝČÍ LÁSKU ZA 4 KČS, DO LEVNÝCH I DRAHÝCH KAVÁREN, BYLO TO PRIMA A VŠUDE VAŘILI DOBŘE.
Nevim jestli se trefím do „osmdesatek“, nezapomnělo se na Zelňáku na PAVILON.?
U Formana nebyla Plzeň, ale Staropramen, pane Živný. P. Tkadlec
U Formana byla taky hospoda naproti Univerzitní knihovně na Lenince, kde dnes stojí Parkovací dům. Byly tam hrací stolky na karty s příslušenstvím mimo hrací desku na čepované pivo, bylo to asi Starobrno, ale nevím to přesně. Hodně se tam taky hrály šachy. Byla tam příjemná atmosféra
Naproti Univerzitní knihovně nebyla hospoda U Formana, ale u Formánka. Chodili jsme tam ze spolustudenty z VUT-elektro fakulty ha nejlepší gulášovou polévku a 2 čerstvé rohlíky za 2 Kčs. Zlaté časy.
Od roku 1966 kdy jsem začal studovat VUT strojní fak. jsme tam s kamarády rádi a často chodili. To se kabáty daly do šatny v Universitní knihovně a než jsme tam začali studovat, tak jsme zašli k Formánkovi. Vzpomínám jak blízko za vchodem do lokálu stála na stolku pětilitrovka s utopenci a číšník Honza každému kdo chtěl tak na talířek naložil utopenca.
Mimochodem 80 léta znamenají roky 1970 až 1980 aby bylo jasno.
Mimochodem 80. léta znamenají roky 1980 až 1990 aby bylo jasno – https://cs.wikipedia.org/wiki/1980–1989
Máš to špatně nastavený Lubo, 80 léta só fakt 1980 – 1989, ale taky na tu dobu rád vzpomínám, jak nás ten chlápek ze stánku s bramborákama naproti Formana furt odháněl od vokýnka, kde jsme si nahřívali v zimě cemr, abysme tam nezevlovali a nekazili mu kšefty
Hospoda U kata, Pálava/smichovská restaurace/na Starobrněnské, nebo Modrá hvězda na Šilingráku,U tří knížet na Poštovské, tam jsme také chodili.U průmyslovky na Jana Uhra byl kvasnčák, v melodce na „Statku“ Plzeň.Vedle kina Moskva byl bufet kde se kouřilo.Já chodilna večerní strojárnu na Sokolské a měl to na cestě.
Na kobližné – tenkrát na Gagarince byla jídelna Vesmír. Měl jsem to do ní pár kroků a jídla z nabídky se daly s přílohama všelijak kombinovat. Jedlo se tam na stojáka a nebyl tam záchod, takže pivaři si často odskočili třeba do nejbližší neuzamčené chodby obytného domu. Jídlo se tam vydávalo i za tehdejší stravenky, na které ve firmách, kde nebyly jídelny, přispíval zaměstnavatel.
Naproti univerzitní knihovně to nebyla hospoda U formana, ale u Formánků, tak se jmenovali její majitelé. Bydleli jsme naproti, tak jsem tam chodili s maminkou nebo s tatínkem pro pivo do džbánu. Místní podroušení mi, tak čtyřleté pětileté holčičce, nabízeli cukrovinky co tam byly k mání ve vitrině. Někdy nešlo odmítnout. Od té doby miluji punčáky. Někdy tam byli i pocestní komedianti a taky se tam na nože utkaly dva klany „nepřizpůsobivých“… Ale paní hostinská zavčas štamgasty varovala. Když tehdy pak ten přízemní domek bourali, zmizelo s ním i kousek mého dětství.
Škoda Černohorské pivnice. Výborný guláš k tomu dalamánek a černé pivo. To už si nikde člověk nedá.
Na Myslivnu jsme chodily v sobotu hrála kapela a tancovalo se.
Taky sem k Polenkovy obcas zavital,pil sem tam muj prvni „skopek“,v 15 letech!,byval tam takove frmol,ze cisnikum,Ferda,Maruna,Zoja na kontrolovani veku mladitsvych nezbyval cas
JO.JO. I TOTO JE KUS BRNĚNSKÉ HISTORIE.
MLÍČŇÁK NA NÁM. SVOBODY TU JE ZMÍNĚNÝ, ALE MLÍČŇÁK NA NÁDRAŽÍ, KAM JSME CHODILI NA KAKAO A LOUPÁK?:
TAKY ZMIZEL.
VYHLÁŠENÁ – PŘES DEN DIETNÍ RESTAURACE, V NOCI VINÁRNA S TANCEM A ŽIVOU HUDBOU, KAVÁRNA „EVROPA“ MYSLÍM, ŽE TÉŽ STOJÍ ZA ZMÍNKU. DLOUHOU DOBU JEDINÁ ZAHRÁDKA „POD MOROVÝM SLOUPEM“ NA NÁMĚSTÍ SVOBODY NEBO VINÁRNA „BAROKO“ NA ORLÍ ULICI ASI 50 M OD MĚNÍNSKÉ BRÁNY.
KOLIK LET JSEM ZDE STRÁVILA PŘI OBSLUZE LIDÍ, ANI NEPOČÍTÁM,
OVŠEM NEJRADĚJI JSEM OBSLUHOVALA PANA ZDEŇKA GALUŠKU,
I S JEHO VYPRÁVĚNÍM O STAŘÍČKOVI PAGÁČOVI.
A co Mikulka na Husové,nebo Bzenda na Solniční,1l Neuburku za 25,-kč Muzejka a další.Už jen vzpomínáme.
Zapomněli jsme na „Belvinku“ na ruďáku. Velká kavárna s kulečníkovými stoly.
My jsme koncem 50tých chodili do Plzeňáku, v originálu hotel Plzeňský dvůr a též do restaurace Hvězda v Bystrci. Naší oblíbenou kavárnou byl Rozmarýn, v suterénu pod ním vinárna U krokodýla (na začátku Kounicové, tehdy Leninky). Mnoho známých ze štatlu tam člověk potkával. AB
Ještě restaurace u Napoleona u výstaviště dole byla hospoda v patře restaurace vařila tam p. Krejčí
A co tak Arma(Besední dům)na Husově ulici?Tam chodili umělci a máničky, zlaté časy.
Bože, lidičky, to je mazec, že se to tady vzpomenulo a doplnilo, opravilo!! Slabší povaha upustí i slzu, jaké to byly podniky….Třeba se ještě otevření podobného šantánu co jsme zažili dožijeme a dáme scukec?
Pandúrký guláš 6,- Kč + 2 ks dalamánky po 25 hal. + půllitr Černohorského granátu za 3,- Kč + úsměv paní Vlasty
to vše za 10,- Kč i s propitným. Osmý div světa. Kdo to nezažil přišel o mnoho. Dnešní nabídka hospod je vzdálená 80 mil. světelných roků.
Pandour goulash 6, – CZK + 2 pcs of dalamánky per 25 halls. + a pint of Montenegrin grenade for 3 CZK
+ a smile from Mrs. Vlasta all for 10 CZK, incl. a tip. The eighth wonder of the world.
Those who have not experienced it have lost a lot. Today’s pub offerings are 80 million light-years away.
Téměr v každé kavárně se večer tančilo. Ve Slovanu stály fronty na tanec ještě před otevřením. Všude dobrá hudba A dobře jsme si zatančili. V Avionu smažák za 6 Kč. V Rybeně oběd za 10 Kč. U Sedláčka každé odpoledne narváno. To byly zlatý časy.
Nebylo by správné zapomenout na „brněnské bardy“ – Pařízka vedoucího „Díry – baru Pavilon, později kavárny vinárny Melodie na stadionu Sokola a ještě později vinárny Belveder na Erbenově ulici u Lužánek. Pan vrchní Sýkora v restauraci Savarin na Pekařské. Zlaté časy našeho mládí.
Jsou to pravdivé a krásné studentské vzpomínky . Restaurace u Formana, Rybí jídelna, Toman, Dorotík. Zapomněli jste na Kavárnu
Melodka( Melodie?) na stadioně, Pavilon s panem Barmanem Pařískem a tak dál.
Hezká vzpomínka.
Zapoměli jste na denní vinárnu „Alfa“ v Alfa pasáži. Otevírala ve 14:00 a končilo se ve 22:00. Od 18:00 hrála živá hudba (např. Laďa Štěrbáček). U divadly, na rohu Kobližné (Gagarinovy) byla kavárna Opera, vyloženě francouský styl. Na české byla dobrá restaurace U Brychty, dneska tam jsou hadry . . . A Severka s vinárnou dole anebo Grill na Lidické vedle Szegedinu (dneska „Lužánka) a kousek dál, na rohu Pionýrské, restaurace „Praha“. A Mikulovská vinárna na lidické „u křížku“. To všechno odnes čas . . . bylo dobře ve štatlu našem.
Mládí jsem strávil U čápa na Obilňáku. a na malý dluh nám věřila i obsluhující paní Ovečka. Skládali jsme tam i zkoušky při studiu naproti na Filozofické fakultě. Nebo v Akademické kavárně, kde se taky vybraně jedlo. V Moravské vinárně u Lužánek nám zase věřil „pan Major“. Levou ruku měl plnou zástavních hodinek, ale nikdy se žádné neztratily, Pak ho odsunuli kamsi do Kr. Pole „na městečko“ , protože ještě v roce 1973 nám pouštěl Martu Kubišovou… A kam se podělyl kavárny U Očků nebo Kolbaba, kde byli štangasty Arnošt Goldflam, Jirka Bulis, Bolek Polívka, Jarek Nohavica, Valér Kováč, Jan Skácel?! S tím poledním jsem pak druhou plku mladosti trávil v Bellevue, kam s námi chodívali i Oldřich Mikulášek, Jaromír Tomeček, Jindřich Zogata, Josef Válka, Petr Skácel, Číča Růžička, Miroslav Šimorda, Jiří Rajlich, Miloš Slezák a mladí – Bob Doubrava, Jiřina Salaqurdová, Ludvík Němec, Jan Lacina, Mirek Donutil, Josef Souchop, kriŤicy, Ivan Kříž (výtvarník), a kolem posedávali estébáci. Někdy, když se ožrali příliš, si i přisedli, a to jsme pak všichni kopali do noh Honzu Steklíka a Zogatu, kteří si nebrali servítky ani před nimi… A co U Vaška v Kéniku, a U muzea? Miloval jsem U Černého medvěda (dokonce jsem se tam i ženil), to byla noblesa, nad kterou čněla už jen Hradní vinárna na Špilberku… Dál už nemohu psát, stařecky pláču, a asi se ožeru zase doma. Pokud ty noblesní trojky a výše nejsou zrušeny, tak aspoň zavřeny. Nejspíš na věčné časy.
Asi jsem starší ročník a vše co jsem zde přečetla jsem i navštěvovala, ale přátelé brněnskýh cukráren, kaváren, restaurací a barů. Úplně jste zapoměli na hotel Avion na České ulici. Tam jsem poprvé jedla smažák, tehdy s opečenýma bramborama. Protože jsem rozená brňačka a štatlařka tenkrát byla ul> česká hlavní korzo. Letěl vtip. (Šla panna po České?)
Díky za milé vzpomínání na mládí.
Jestli pak si někdo pamatuje hospodu a levné jádlo U Hitlera?
A na České u Brychty, taky Vinárna Bzenecká, Reduta, U Elišky- A Tabarín , Casíno – tam se dalo jít z práce v 15 hodin a tančit, A co kavárna EVROPA, a v Alfa pasáži- a vysokoškolák, Tauferky – tzma jsme se načekaly než nás pustili- třeba i hodinu .
Hotel Morava, Átrium Metropol, hospoda U Štrajta za viaduktem, Masný růžek,
My chodily ke kolu /vinárna Pod radničním kolem/
Já studovala Šuřku koncem 70let, to jsme chodili psát úlohy do Modré hvězdy na Šilingráku. Po trase na Zelný trh to bylo přes Plzenskou pivnici, Špalíček a konečná v Pavilonu.To už většinou svítalo.