Hospody si byly v Českoslovenku osmdesátých let typově podobné. Přesto však fungovalo rozdělení do čtyř cenových skupin podle úrovně jídel a obsluhy. Máte-li dost silný žaludek, vezmeme vás prvně do čtyřek a budeme se posouvat výše.

Čtyřky (IV. cenové skupiny – nejnižší) vyhledávali drsňáci, kterým nevadilo, že v lokále není přes kouř vidět a spolustolovníci mohou být právě propuštění absolventi nějakého nápravného zařízení nebo třeba máničky, které si pod stolem předávají strojopis nové Havlovy hry. Pivo bylo levné, nejčastěji desítka, občas nějaký ohřátý buřt nebo utopenec a obsluha, se kterou si většina přítomných tykala a jí to nijak nevadilo. Trojky byly obecně vybranější a dražší, v některých se člověk mohl velmi slušně a levně najíst, v dalších měl právě opačnou zkušenost. Ve dvojkách pak už měla fungovat nějaká slušnost personálu, ale takových číšníků bylo skutečně pomálu. Do jedniček běžný občas nechodil, neměl na to.

Střelák byl oblíbenou hospodou “mániček” a další omladiny. Foto: Miroslav Časta

Českým vynálezem je smažený sýr. Po dvou ekonomických krizích, které se dotkly v 70. letech také socialismu, začali kuchaři v hospodách přemýšlet, co nabídnout, aby to bylo levné a dobré. Začali obalovat a smažit eidam. Nejprve s bramborem, pak přišly hranolky a “klasika” byla na světě. Za šest korun s tatarkou se dosyta najedli všichni, od studentů až po jejich profesory. V Brně byly proslavené bufety. Třeba takový Sputnik vyhledávaly skutečně snad všechny vrstvy obyvatelstva.

RAJ

Restaurace a jídelny (zkráceně RaJ) byly národním podnikem, který pomocí svých územních poboček zakládaných národním výborem (u nás tedy RaJ Brno) zřizoval všechny gastronomické provozy v dané oblasti. Restaurace, jídelny, bary a další místa také RaJ pravidelně kontroloval a vyřizoval stížnosti zákazníků. Tato centrální správa, odpovídající obecnému konsenzu řízeného hospodářství, fungovala od 50. let až do revoluce.
Pokud chcete opravdu nasát atmosféru 80. let, pusťte si film Malinový koktejl, který se odehrává v brněnském bufetu Sputnik. V hlavní roli prodavačky se představila Yvetta Kornová.
Noční můra vegetariánů. Název “bezmasé jídlo” v jídelníčku kavárny Opera v 80. letech zahrnoval například knedlíky plněné škvarky nebo vepřový mozeček.
Kávovou zmrzlinu Nescafé prodával v 80. letech ve svém stánku na náměstí Svobody pan Kolenčík. Studenou pochoutku jste si mohli často dopřát až do pozdních nočních hodin.

LIDOVÉ JÍDELNY A BUFETY

Nejnavštěvovanějšími gastronomickými podniky v komunistickém Československu byly lidové jídelny a bufety. Patřily obvykle do nejnižších cenových skupin a byly často samoobslužné. Člověk tu za pár korun dostal vrchovatý talíř jídla, což odpovídalo záměru tehdejší politiky, jitrnice, prejt či ovar, buchtičky s krémem, ovocné knedlíky, levné pivo na zapití, zkrátka obvyklá obědová zastávka pro pracující, kteří nehleděli na luxus, ale na přijatelné jídlo za přijatelné peníze.

  • Centrum, třída Vítězství 25-27
  • Expresso, nám. Svobody 10
  • Koruna, nám. Rudé armády 3
  • Máj, Divadelní 3
  • Mléčný bufet, nám. Svobody 19
  • Pipi Gril, nám. Svobody 11
  • Rybí jídelna (bufet), Běhounská 12-14
  • Sputnik, Česká 1
Foto: Archiv města Brna

LEGENDÁRNÍ SPUTNIK

Největší gastronomický provoz v Brně, rozprostírající se na dvou patrech, kde se prý vydalo denně i 10 000 porcí jídla. V této samoobslužné jídelně byl pult s grilovanými kuřaty, masný růžek s ovarem, prejtem a jitrnicemi, výčep piva, ale hlavně legendární bar s malinovým koktejlem.

KUŘE A OKUREK V PIPI GRILU

Další bufetovou ikonou 80. let byl Pipi gril. Interiér zdobila keramická mozaika výtvarníků a manželů Matalových. Na dračku zde šla grilovaná kuřata s křupavou kůrkou. Podával se k nim čerstvý chléb, sterilovaný okurek a točené pivo.

Foto: Katrin Bock
Foto: Michal Bartoš

U PADOWTZE JSTE SI MUSELI JÍDLO HLÍDAT

Po válce byla zdejší gastronomická zařízení hotelu Padowetz přejmenována na Petrov. V přízemí fungoval legendární bufet. Zařízení bylo proslulé velkou koncentrací pochybných existencí a bufeťáků, před kterými bylo nutno svůj talíř dobře chránit.

MÍSTO “MEKÁČE” MLÉČNÝ BAR

Do “Mlíčňáku” se chodila na koktejl v keramickém půllitru a na chlebíček či vaječnou omeletu k tomu. Mléčný bar v bruselském stylu s pověstným jahodovým koktejlem (připravovaným z jablečné dřeně) stál na místě dnešního McDonaldu.

Foto: Luděk Tondr
Foto: František Kressa, sbírka MZM

RYBÍ POLÉVKA NA KOCOVINU

V místě dnešní cukrárny Aida na Jakubském náměstí stál specializovaný bufet s restaurací zaměřený na ryby. Proslul různými saláty, domácí majonézou, “vlašákem na papír” nebo “pařížákem”. Brněnští násoskové tu jedli hustou rybí polévku coby vyprošťovák.

HOSPODY A RESTAURACE

Hospody a restaurace se, stejně jako ostatní gastronomické provozy, podle nařízení RaJ řadily do čtyř cenových skupin. Čtvrtá byla nejlevnější, první pak měla, často neoprávněně, evokovat zdání luxusu. Zatímco v restauracích čtvrté a třetí cenové skupiny jste se mohli, podobně jako v jídelnách a bufetech, těšit na velké porce lidových jídel za malé peníze, u restaurací první cenové skupiny, které se nacházely většinou v hotelech, byly ceny o něco málo větší.

ČERNÝ MEDVĚD S VŮNÍ ASIE

Jeden z nejstarších restaurantů v Brně, probíhaly zde i pokusy o asijskou gastronomii. Jiří Rybář vzpomíná, že zástupce anglické firmy Ronson (zapalovače) John Ower tam prý za místní Ronson klub zaplatil útratu asi 17 000 Kčs. Průměrný plat tehdy dělal asi 2 000 Kčs.
Dobový jídelní lístek od Černého medvěda.
K Formanovi chodili téměř všichni. Foto: Archiv města Brna

VŠICHNI K FORMANOVI!

Na výbornou Plzeň sem chodívaly celé zástupy bohémů, dělníků, umělců, ale i různých postaviček… Namátkou uveďme exhibicionistického básníka s přezdívkou Homér nebo bábu Cilku, která se nevybíravými výrazy dožadovala vašeho piva, protože na své neměla.

U CAIPLA DOBŘE A NA ZAHRÁDCE NEJLÍP

Uprostřed zahrádky u Caipla byl umístěn velký vinařský sud, ze kterého se prodávalo víno, prodávala se tu také kukuřice a smažená játra. “Kamarádi z mokré čtvrti” zde v pohodě dokázali strávit celé odpoledne. Zahrádka byla umístěna v proluce mezi ulicí Kobližná a Kozí.

HOTEL INTERNATIONAL

Nejreprezentativnější gastronomický provoz v centru Brna. Za totality tu vládl oproti jiným provozům vyšší standard, byly tu ubytovány hvězdy jezdící závody Velké ceny Brno a “západní” umělci. Pamětníci vzpomenou na posezení na venkovní terase restaurace Plzeňka.

Restaurace Plzeňka, foto: archiv Hotelu International
Interiér hotelu Myslivna.

MYSLIVNA – GASTRONOMIE I ARCHITEKTURA

Známým místem byl v 80. letech také hotel Myslivna v Kohoutovicích. Budova tak, jak ji známe dnes, byla realizována v letech 1975-1987 dle návrhu architekta Jana Dvořáka. Stále tu můžete pocítit atmosféru 80. let v téměř nezměněné podobě.

ČERNOHORSKÁ PIVNICE U TRENCKOVA HROBU

Sídlila v domě U tří kohoutů postaveném v roce 1897. Mohli jste zde nalézt speciality jako Trenckův sejr, Pandurský guláš nebo Krmi pravých rejtarů. Na sudech, které zdobily interiér pivnice, byly vypáleny prostonárodní veselé pivní říkanky.
Foto: Michal Bartoš

KAVÁRNY A CUKRÁRNY

V socialistickém Československu kavárny a cukrárny, vnímané jako místa setkávání intelektuálů, masově nahrazovaly pivnice a jiné lidovější podniky. I tak se ale některé z těchto podniků udržely a pokoušely se většinou navázat na svou prvorepublikovou tradici. Například Zemanovu cukrárnu můžete jako poslední z několika “přeživších” navštívit dodnes.

DO OPERY NA DOMÁCÍ MOUČNÍK

Za první republiky byla kavárna Opera velmi slavný podnik, v 80. letech se však už nejednalo o moc udržované, reprezentativní místo. I tak tam stále nabízeli několik druhů káv, domácí moučníky a zmrzlinové poháry.

SEDLÁČKOVA/ZEMANOVA CUKRÁRNA

Místo, kde můžete zažít brněnské osmdesátky na vlastní kůži. Kavárnu založil v roce 1936 Josef Sedláček, Adolf Zeman nastoupil do kavárny jako učeň, díky své píli se vypracoval na vedoucího a nakonec podnik převzal.

DŮM U ČTYŘ MAMLASŮ

Známý brněnský dům, který zdobí čtyři sochy, byl postaven v letech 1901-1902. Byla zde například prodejna oubi SNAHA s nadčasovým interiérem, vyhlášená cukrárna, kterou provozoval Karel Gassenheimer, prodejna kávy a další obchody.

Foto: Katrin Bock

DO NITRY NEBO K TOMANOVI?

Cukrárna Nitra byla v místech prvorepublikové Tomanovy cukrárny. Rodiče sem vodili děti na zmrzlinu se šlehačkou, mladé páry se tu setkávaly na prvním rande, s oblibou sem chodívali brněnští Řekové. Vypít si kávu a koupit zákusek zde bylo možné až do 90. let.

BARY

Zatímco v jídelnách i restauracích bylo k mání hlavní jídlo a v kavárnách a cukrárnách zase sladkosti či klidné prostředí, do barů se chodilo hlavně za zábavou. Mnohé z nich fungovaly také jako diskotéky a v některých jste našli také slušnou nabídku drinků, takže se do nich chodilo jak s přáteli, tak například na schůzky.
Foto: Zdeněk Kořízek

VENUŠE, BOHYNĚ SEKTU

Bar Venuše byl sektový bar, do kterého rádi chodili herci z Provázku, což mu přidávalo na návštěvnické atraktivitě. Nabízeny byly mimo jiné drůbeží speciality. Brněnský silák Franta Kocourek se zde seznámil se svou budoucí ženou.

BOLERO BAR

V suterénu Sputniku byl známý bar Bolero. Z dobového letáku: Večerní vinárna má tu výhodu, že jste vítáni i v pozdější hodinu. Stavíte-li se až večer po divadle, přijdete právě včas. Neboť to už také přijde vhod něco malého k jídlu a láhev vína.

VZPOMÍNKA DAGMAR BĚLEHRADOVÉ

Táta jednou zašel na oběd s kolegou z práce, dali si v Pipi grilu polévku. Vystáli frontu, a když přišli na řadu, táta zjistil, že paní, co nabírá polévku, je jeho známá z místa bydliště.
Nic neřekla, jen na něj mrkla, zalovila naběračkou pěkně v tom hustém na dně a táta dostal protekční porci polévky. Ovšem kolega dostal porci běžnou. Táta se potom smál, když nám vyprávěl, že celou dobu oběda musel koukat na kolegův vyčítavý obličej, čím že si takovou porci zrovna on zasloužil? No, neprozradil, proč zrovna on má hustou polévku a kolega jen “vodu”.

Převzato z časopisu OSMDESÁTKY V BRNĚ → shop.pocketmedia.cz/predplatne