Hospody si byly v Českoslovenku osmdesátých let typově podobné. Přesto však fungovalo rozdělení do čtyř cenových skupin podle úrovně jídel a obsluhy. Máte-li dost silný žaludek, vezmeme vás prvně do čtyřek a budeme se posouvat výše.
Čtyřky (IV. cenové skupiny – nejnižší) vyhledávali drsňáci, kterým nevadilo, že v lokále není přes kouř vidět a spolustolovníci mohou být právě propuštění absolventi nějakého nápravného zařízení nebo třeba máničky, které si pod stolem předávají strojopis nové Havlovy hry. Pivo bylo levné, nejčastěji desítka, občas nějaký ohřátý buřt nebo utopenec a obsluha, se kterou si většina přítomných tykala a jí to nijak nevadilo. Trojky byly obecně vybranější a dražší, v některých se člověk mohl velmi slušně a levně najíst, v dalších měl právě opačnou zkušenost. Ve dvojkách pak už měla fungovat nějaká slušnost personálu, ale takových číšníků bylo skutečně pomálu. Do jedniček běžný občas nechodil, neměl na to.
Střelák byl oblíbenou hospodou „mániček“ a další omladiny. Foto: Miroslav Časta
Českým vynálezem je smažený sýr. Po dvou ekonomických krizích, které se dotkly v 70. letech také socialismu, začali kuchaři v hospodách přemýšlet, co nabídnout, aby to bylo levné a dobré. Začali obalovat a smažit eidam. Nejprve s bramborem, pak přišly hranolky a „klasika“ byla na světě. Za šest korun s tatarkou se dosyta najedli všichni, od studentů až po jejich profesory. V Brně byly proslavené bufety. Třeba takový Sputnik vyhledávaly skutečně snad všechny vrstvy obyvatelstva.
RAJ
Restaurace a jídelny (zkráceně RaJ) byly národním podnikem, který pomocí svých územních poboček zakládaných národním výborem (u nás tedy RaJ Brno) zřizoval všechny gastronomické provozy v dané oblasti. Restaurace, jídelny, bary a další místa také RaJ pravidelně kontroloval a vyřizoval stížnosti zákazníků. Tato centrální správa, odpovídající obecnému konsenzu řízeného hospodářství, fungovala od 50. let až do revoluce.
Pokud chcete opravdu nasát atmosféru 80. let, pusťte si film Malinový koktejl, který se odehrává v brněnském bufetu Sputnik. V hlavní roli prodavačky se představila Yvetta Kornová.
Noční můra vegetariánů. Název „bezmasé jídlo“ v jídelníčku kavárny Opera v 80. letech zahrnoval například knedlíky plněné škvarky nebo vepřový mozeček.
Kávovou zmrzlinu Nescafé prodával v 80. letech ve svém stánku na náměstí Svobody pan Kolenčík. Studenou pochoutku jste si mohli často dopřát až do pozdních nočních hodin.
LIDOVÉ JÍDELNY A BUFETY
Nejnavštěvovanějšími gastronomickými podniky v komunistickém Československu byly lidové jídelny a bufety. Patřily obvykle do nejnižších cenových skupin a byly často samoobslužné. Člověk tu za pár korun dostal vrchovatý talíř jídla, což odpovídalo záměru tehdejší politiky, jitrnice, prejt či ovar, buchtičky s krémem, ovocné knedlíky, levné pivo na zapití, zkrátka obvyklá obědová zastávka pro pracující, kteří nehleděli na luxus, ale na přijatelné jídlo za přijatelné peníze.
- Centrum, třída Vítězství 25-27
- Expresso, nám. Svobody 10
- Koruna, nám. Rudé armády 3
- Máj, Divadelní 3
- Mléčný bufet, nám. Svobody 19
- Pipi Gril, nám. Svobody 11
- Rybí jídelna (bufet), Běhounská 12-14
- Sputnik, Česká 1
Foto: Archiv města Brna
LEGENDÁRNÍ SPUTNIK
Největší gastronomický provoz v Brně, rozprostírající se na dvou patrech, kde se prý vydalo denně i 10 000 porcí jídla. V této samoobslužné jídelně byl pult s grilovanými kuřaty, masný růžek s ovarem, prejtem a jitrnicemi, výčep piva, ale hlavně legendární bar s malinovým koktejlem.
KUŘE A OKUREK V PIPI GRILU
Další bufetovou ikonou 80. let byl Pipi gril. Interiér zdobila keramická mozaika výtvarníků a manželů Matalových. Na dračku zde šla grilovaná kuřata s křupavou kůrkou. Podával se k nim čerstvý chléb, sterilovaný okurek a točené pivo.
Foto: Katrin Bock
Foto: Michal Bartoš
U PADOWTZE JSTE SI MUSELI JÍDLO HLÍDAT
Po válce byla zdejší gastronomická zařízení hotelu Padowetz přejmenována na Petrov. V přízemí fungoval legendární bufet. Zařízení bylo proslulé velkou koncentrací pochybných existencí a bufeťáků, před kterými bylo nutno svůj talíř dobře chránit.
MÍSTO „MEKÁČE“ MLÉČNÝ BAR
Do „Mlíčňáku“ se chodila na koktejl v keramickém půllitru a na chlebíček či vaječnou omeletu k tomu. Mléčný bar v bruselském stylu s pověstným jahodovým koktejlem (připravovaným z jablečné dřeně) stál na místě dnešního McDonaldu.
Foto: Luděk Tondr
Foto: František Kressa, sbírka MZM
RYBÍ POLÉVKA NA KOCOVINU
V místě dnešní cukrárny Aida na Jakubském náměstí stál specializovaný bufet s restaurací zaměřený na ryby. Proslul různými saláty, domácí majonézou, „vlašákem na papír“ nebo „pařížákem“. Brněnští násoskové tu jedli hustou rybí polévku coby vyprošťovák.
HOSPODY A RESTAURACE
Hospody a restaurace se, stejně jako ostatní gastronomické provozy, podle nařízení RaJ řadily do čtyř cenových skupin. Čtvrtá byla nejlevnější, první pak měla, často neoprávněně, evokovat zdání luxusu. Zatímco v restauracích čtvrté a třetí cenové skupiny jste se mohli, podobně jako v jídelnách a bufetech, těšit na velké porce lidových jídel za malé peníze, u restaurací první cenové skupiny, které se nacházely většinou v hotelech, byly ceny o něco málo větší.
ČERNÝ MEDVĚD S VŮNÍ ASIE
Jeden z nejstarších restaurantů v Brně, probíhaly zde i pokusy o asijskou gastronomii. Jiří Rybář vzpomíná, že zástupce anglické firmy Ronson (zapalovače) John Ower tam prý za místní Ronson klub zaplatil útratu asi 17 000 Kčs. Průměrný plat tehdy dělal asi 2 000 Kčs.
Dobový jídelní lístek od Černého medvěda.
K Formanovi chodili téměř všichni. Foto: Archiv města Brna
VŠICHNI K FORMANOVI!
Na výbornou Plzeň sem chodívaly celé zástupy bohémů, dělníků, umělců, ale i různých postaviček… Namátkou uveďme exhibicionistického básníka s přezdívkou Homér nebo bábu Cilku, která se nevybíravými výrazy dožadovala vašeho piva, protože na své neměla.
U CAIPLA DOBŘE A NA ZAHRÁDCE NEJLÍP
Uprostřed zahrádky u Caipla byl umístěn velký vinařský sud, ze kterého se prodávalo víno, prodávala se tu také kukuřice a smažená játra. „Kamarádi z mokré čtvrti“ zde v pohodě dokázali strávit celé odpoledne. Zahrádka byla umístěna v proluce mezi ulicí Kobližná a Kozí.
HOTEL INTERNATIONAL
Nejreprezentativnější gastronomický provoz v centru Brna. Za totality tu vládl oproti jiným provozům vyšší standard, byly tu ubytovány hvězdy jezdící závody Velké ceny Brno a „západní“ umělci. Pamětníci vzpomenou na posezení na venkovní terase restaurace Plzeňka.
Restaurace Plzeňka, foto: archiv Hotelu International
Interiér hotelu Myslivna.
MYSLIVNA – GASTRONOMIE I ARCHITEKTURA
Známým místem byl v 80. letech také hotel Myslivna v Kohoutovicích. Budova tak, jak ji známe dnes, byla realizována v letech 1975-1987 dle návrhu architekta Jana Dvořáka. Stále tu můžete pocítit atmosféru 80. let v téměř nezměněné podobě.
ČERNOHORSKÁ PIVNICE U TRENCKOVA HROBU
Sídlila v domě U tří kohoutů postaveném v roce 1897. Mohli jste zde nalézt speciality jako Trenckův sejr, Pandurský guláš nebo Krmi pravých rejtarů. Na sudech, které zdobily interiér pivnice, byly vypáleny prostonárodní veselé pivní říkanky.
Foto: Michal Bartoš
KAVÁRNY A CUKRÁRNY
V socialistickém Československu kavárny a cukrárny, vnímané jako místa setkávání intelektuálů, masově nahrazovaly pivnice a jiné lidovější podniky. I tak se ale některé z těchto podniků udržely a pokoušely se většinou navázat na svou prvorepublikovou tradici. Například Zemanovu cukrárnu můžete jako poslední z několika „přeživších“ navštívit dodnes.
DO OPERY NA DOMÁCÍ MOUČNÍK
Za první republiky byla kavárna Opera velmi slavný podnik, v 80. letech se však už nejednalo o moc udržované, reprezentativní místo. I tak tam stále nabízeli několik druhů káv, domácí moučníky a zmrzlinové poháry.
SEDLÁČKOVA/ZEMANOVA CUKRÁRNA
Místo, kde můžete zažít brněnské osmdesátky na vlastní kůži. Kavárnu založil v roce 1936 Josef Sedláček, Adolf Zeman nastoupil do kavárny jako učeň, díky své píli se vypracoval na vedoucího a nakonec podnik převzal.
DŮM U ČTYŘ MAMLASŮ
Známý brněnský dům, který zdobí čtyři sochy, byl postaven v letech 1901-1902. Byla zde například prodejna oubi SNAHA s nadčasovým interiérem, vyhlášená cukrárna, kterou provozoval Karel Gassenheimer, prodejna kávy a další obchody.
Foto: Katrin Bock
DO NITRY NEBO K TOMANOVI?
Cukrárna Nitra byla v místech prvorepublikové Tomanovy cukrárny. Rodiče sem vodili děti na zmrzlinu se šlehačkou, mladé páry se tu setkávaly na prvním rande, s oblibou sem chodívali brněnští Řekové. Vypít si kávu a koupit zákusek zde bylo možné až do 90. let.
BARY
Zatímco v jídelnách i restauracích bylo k mání hlavní jídlo a v kavárnách a cukrárnách zase sladkosti či klidné prostředí, do barů se chodilo hlavně za zábavou. Mnohé z nich fungovaly také jako diskotéky a v některých jste našli také slušnou nabídku drinků, takže se do nich chodilo jak s přáteli, tak například na schůzky.
Foto: Zdeněk Kořízek
VENUŠE, BOHYNĚ SEKTU
Bar Venuše byl sektový bar, do kterého rádi chodili herci z Provázku, což mu přidávalo na návštěvnické atraktivitě. Nabízeny byly mimo jiné drůbeží speciality. Brněnský silák Franta Kocourek se zde seznámil se svou budoucí ženou.
BOLERO BAR
V suterénu Sputniku byl známý bar Bolero. Z dobového letáku: Večerní vinárna má tu výhodu, že jste vítáni i v pozdější hodinu. Stavíte-li se až večer po divadle, přijdete právě včas. Neboť to už také přijde vhod něco malého k jídlu a láhev vína.
VZPOMÍNKA DAGMAR BĚLEHRADOVÉ
Táta jednou zašel na oběd s kolegou z práce, dali si v Pipi grilu polévku. Vystáli frontu, a když přišli na řadu, táta zjistil, že paní, co nabírá polévku, je jeho známá z místa bydliště.
Nic neřekla, jen na něj mrkla, zalovila naběračkou pěkně v tom hustém na dně a táta dostal protekční porci polévky. Ovšem kolega dostal porci běžnou. Táta se potom smál, když nám vyprávěl, že celou dobu oběda musel koukat na kolegův vyčítavý obličej, čím že si takovou porci zrovna on zasloužil? No, neprozradil, proč zrovna on má hustou polévku a kolega jen „vodu“.
Nic neřekla, jen na něj mrkla, zalovila naběračkou pěkně v tom hustém na dně a táta dostal protekční porci polévky. Ovšem kolega dostal porci běžnou. Táta se potom smál, když nám vyprávěl, že celou dobu oběda musel koukat na kolegův vyčítavý obličej, čím že si takovou porci zrovna on zasloužil? No, neprozradil, proč zrovna on má hustou polévku a kolega jen „vodu“.
Převzato z časopisu OSMDESÁTKY V BRNĚ → shop.pocketmedia.cz/predplatne
Byly to krásné časy pro nás „štatlaře“, i pro ostatní lid Brněnský.
Nikdy se nevrátí pohádka mládí.
na tah do rána bílého stačila stovka!
a potom hned do práce…………….
Zapomněli jste na “Dorcla”, tam jsme už v jednu odpoledne sabotovali komunismus. Taky jsem tam poznal svoji budoucí ženu. Borek
Pěkně nostalgicky jsem si zavzpomínal, ale autor tam má jednu nepřesnost. Hospoda u Formana byla mou základnou (zmiňovaný Homér spolužákem) a trávil jsem tam ve společnosti mániček spoustu času, dokonce jsme měli i fotbalový tým AC Forman (AC byla zkratka pro Alkoholic Club). Takže jako žijící pamětník mohu zodpovědně prohlásit, že se U Formana nečepovala Plzeň, alébrž skvělá dvanáctka Staropramen za 3,- Kčs.
Taky sem k Polenkovy obcas zavital,pil sem tam muj prvni „skopek“,v 15 letech!,byval tam takove frmol,ze cisnikum,Ferda,Maruna,Zoja na kontrolovani veku mladitsvych nezbyval cas
U Formana byla dřív U Polenků!.
Ještě mě tam chybí vyhlášená hospoda u Kata.
A ROXIBAR
…. a Forman byl naproti Univerzitní knihovně, kde dnes stojí parkovací dům. Byly tam hrací stolky se schránkou na pivo pod úrovní stolu. Hráli se tam převážně šachy a karty.
Ahojky,taky jsem tam chodil a za AC Forman hrál fotbal,je to pěkná vzpomínka na mládí… Bob Sokol
Děkuji autorovi tohoto článku „Osmdesátky v Brně, že jsem si mohl nostalgicky zavzpomínat na mladá léta,
kde jsem řadu těchto provozoven znal a navštěvoval s kamarády. A pamatuji, že se dříve restaurace jmenovala U Polenků, kde rád chodíval můj děda.
HEDVIKA
CHODILI JSME VŠUDE, K FORMANOVI, DO INTERNACIONÁLU, DO PAVILONU, DO MUZEJNÍHO SKLÍPKU NA BÝČÍ LÁSKU ZA 4 KČS, DO LEVNÝCH I DRAHÝCH KAVÁREN, BYLO TO PRIMA A VŠUDE VAŘILI DOBŘE.
Nevim jestli se trefím do „osmdesatek“, nezapomnělo se na Zelňáku na PAVILON.?
U Formana nebyla Plzeň, ale Staropramen, pane Živný. P. Tkadlec
U Formana byla taky hospoda naproti Univerzitní knihovně na Lenince, kde dnes stojí Parkovací dům. Byly tam hrací stolky na karty s příslušenstvím mimo hrací desku na čepované pivo, bylo to asi Starobrno, ale nevím to přesně. Hodně se tam taky hrály šachy. Byla tam příjemná atmosféra
Naproti Univerzitní knihovně nebyla hospoda U Formana, ale u Formánka. Chodili jsme tam ze spolustudenty z VUT-elektro fakulty ha nejlepší gulášovou polévku a 2 čerstvé rohlíky za 2 Kčs. Zlaté časy.
Od roku 1966 kdy jsem začal studovat VUT strojní fak. jsme tam s kamarády rádi a často chodili. To se kabáty daly do šatny v Universitní knihovně a než jsme tam začali studovat, tak jsme zašli k Formánkovi. Vzpomínám jak blízko za vchodem do lokálu stála na stolku pětilitrovka s utopenci a číšník Honza každému kdo chtěl tak na talířek naložil utopenca.
Mimochodem 80 léta znamenají roky 1970 až 1980 aby bylo jasno.
Mimochodem 80. léta znamenají roky 1980 až 1990 aby bylo jasno – https://cs.wikipedia.org/wiki/1980–1989
Máš to špatně nastavený Lubo, 80 léta só fakt 1980 – 1989, ale taky na tu dobu rád vzpomínám, jak nás ten chlápek ze stánku s bramborákama naproti Formana furt odháněl od vokýnka, kde jsme si nahřívali v zimě cemr, abysme tam nezevlovali a nekazili mu kšefty
Hospoda U kata, Pálava/smichovská restaurace/na Starobrněnské, nebo Modrá hvězda na Šilingráku,U tří knížet na Poštovské, tam jsme také chodili.U průmyslovky na Jana Uhra byl kvasnčák, v melodce na „Statku“ Plzeň.Vedle kina Moskva byl bufet kde se kouřilo.Já chodilna večerní strojárnu na Sokolské a měl to na cestě.
Na kobližné – tenkrát na Gagarince byla jídelna Vesmír. Měl jsem to do ní pár kroků a jídla z nabídky se daly s přílohama všelijak kombinovat. Jedlo se tam na stojáka a nebyl tam záchod, takže pivaři si často odskočili třeba do nejbližší neuzamčené chodby obytného domu. Jídlo se tam vydávalo i za tehdejší stravenky, na které ve firmách, kde nebyly jídelny, přispíval zaměstnavatel.
Naproti univerzitní knihovně to nebyla hospoda U formana, ale u Formánků, tak se jmenovali její majitelé. Bydleli jsme naproti, tak jsem tam chodili s maminkou nebo s tatínkem pro pivo do džbánu. Místní podroušení mi, tak čtyřleté pětileté holčičce, nabízeli cukrovinky co tam byly k mání ve vitrině. Někdy nešlo odmítnout. Od té doby miluji punčáky. Někdy tam byli i pocestní komedianti a taky se tam na nože utkaly dva klany „nepřizpůsobivých“… Ale paní hostinská zavčas štamgasty varovala. Když tehdy pak ten přízemní domek bourali, zmizelo s ním i kousek mého dětství.
Škoda Černohorské pivnice. Výborný guláš k tomu dalamánek a černé pivo. To už si nikde člověk nedá.
Na Myslivnu jsme chodily v sobotu hrála kapela a tancovalo se.
Taky sem k Polenkovy obcas zavital,pil sem tam muj prvni „skopek“,v 15 letech!,byval tam takove frmol,ze cisnikum,Ferda,Maruna,Zoja na kontrolovani veku mladitsvych nezbyval cas
JO.JO. I TOTO JE KUS BRNĚNSKÉ HISTORIE.
MLÍČŇÁK NA NÁM. SVOBODY TU JE ZMÍNĚNÝ, ALE MLÍČŇÁK NA NÁDRAŽÍ, KAM JSME CHODILI NA KAKAO A LOUPÁK?:
TAKY ZMIZEL.
VYHLÁŠENÁ – PŘES DEN DIETNÍ RESTAURACE, V NOCI VINÁRNA S TANCEM A ŽIVOU HUDBOU, KAVÁRNA „EVROPA“ MYSLÍM, ŽE TÉŽ STOJÍ ZA ZMÍNKU. DLOUHOU DOBU JEDINÁ ZAHRÁDKA „POD MOROVÝM SLOUPEM“ NA NÁMĚSTÍ SVOBODY NEBO VINÁRNA „BAROKO“ NA ORLÍ ULICI ASI 50 M OD MĚNÍNSKÉ BRÁNY.
KOLIK LET JSEM ZDE STRÁVILA PŘI OBSLUZE LIDÍ, ANI NEPOČÍTÁM,
OVŠEM NEJRADĚJI JSEM OBSLUHOVALA PANA ZDEŇKA GALUŠKU,
I S JEHO VYPRÁVĚNÍM O STAŘÍČKOVI PAGÁČOVI.
A co Mikulka na Husové,nebo Bzenda na Solniční,1l Neuburku za 25,-kč Muzejka a další.Už jen vzpomínáme.
Zapomněli jsme na „Belvinku“ na ruďáku. Velká kavárna s kulečníkovými stoly.
My jsme koncem 50tých chodili do Plzeňáku, v originálu hotel Plzeňský dvůr a též do restaurace Hvězda v Bystrci. Naší oblíbenou kavárnou byl Rozmarýn, v suterénu pod ním vinárna U krokodýla (na začátku Kounicové, tehdy Leninky). Mnoho známých ze štatlu tam člověk potkával. AB
Ještě restaurace u Napoleona u výstaviště dole byla hospoda v patře restaurace vařila tam p. Krejčí
A co tak Arma(Besední dům)na Husově ulici?Tam chodili umělci a máničky, zlaté časy.
Bože, lidičky, to je mazec, že se to tady vzpomenulo a doplnilo, opravilo!! Slabší povaha upustí i slzu, jaké to byly podniky….Třeba se ještě otevření podobného šantánu co jsme zažili dožijeme a dáme scukec?
Pandúrký guláš 6,- Kč + 2 ks dalamánky po 25 hal. + půllitr Černohorského granátu za 3,- Kč + úsměv paní Vlasty
to vše za 10,- Kč i s propitným. Osmý div světa. Kdo to nezažil přišel o mnoho. Dnešní nabídka hospod je vzdálená 80 mil. světelných roků.
Pandour goulash 6, – CZK + 2 pcs of dalamánky per 25 halls. + a pint of Montenegrin grenade for 3 CZK
+ a smile from Mrs. Vlasta all for 10 CZK, incl. a tip. The eighth wonder of the world.
Those who have not experienced it have lost a lot. Today’s pub offerings are 80 million light-years away.
Téměr v každé kavárně se večer tančilo. Ve Slovanu stály fronty na tanec ještě před otevřením. Všude dobrá hudba A dobře jsme si zatančili. V Avionu smažák za 6 Kč. V Rybeně oběd za 10 Kč. U Sedláčka každé odpoledne narváno. To byly zlatý časy.
Nebylo by správné zapomenout na „brněnské bardy“ – Pařízka vedoucího „Díry – baru Pavilon, později kavárny vinárny Melodie na stadionu Sokola a ještě později vinárny Belveder na Erbenově ulici u Lužánek. Pan vrchní Sýkora v restauraci Savarin na Pekařské. Zlaté časy našeho mládí.
Jsou to pravdivé a krásné studentské vzpomínky . Restaurace u Formana, Rybí jídelna, Toman, Dorotík. Zapomněli jste na Kavárnu
Melodka( Melodie?) na stadioně, Pavilon s panem Barmanem Pařískem a tak dál.
Hezká vzpomínka.
Zapoměli jste na denní vinárnu „Alfa“ v Alfa pasáži. Otevírala ve 14:00 a končilo se ve 22:00. Od 18:00 hrála živá hudba (např. Laďa Štěrbáček). U divadly, na rohu Kobližné (Gagarinovy) byla kavárna Opera, vyloženě francouský styl. Na české byla dobrá restaurace U Brychty, dneska tam jsou hadry . . . A Severka s vinárnou dole anebo Grill na Lidické vedle Szegedinu (dneska „Lužánka) a kousek dál, na rohu Pionýrské, restaurace „Praha“. A Mikulovská vinárna na lidické „u křížku“. To všechno odnes čas . . . bylo dobře ve štatlu našem.
Mládí jsem strávil U čápa na Obilňáku. a na malý dluh nám věřila i obsluhující paní Ovečka. Skládali jsme tam i zkoušky při studiu naproti na Filozofické fakultě. Nebo v Akademické kavárně, kde se taky vybraně jedlo. V Moravské vinárně u Lužánek nám zase věřil „pan Major“. Levou ruku měl plnou zástavních hodinek, ale nikdy se žádné neztratily, Pak ho odsunuli kamsi do Kr. Pole „na městečko“ , protože ještě v roce 1973 nám pouštěl Martu Kubišovou… A kam se podělyl kavárny U Očků nebo Kolbaba, kde byli štangasty Arnošt Goldflam, Jirka Bulis, Bolek Polívka, Jarek Nohavica, Valér Kováč, Jan Skácel?! S tím poledním jsem pak druhou plku mladosti trávil v Bellevue, kam s námi chodívali i Oldřich Mikulášek, Jaromír Tomeček, Jindřich Zogata, Josef Válka, Petr Skácel, Číča Růžička, Miroslav Šimorda, Jiří Rajlich, Miloš Slezák a mladí – Bob Doubrava, Jiřina Salaqurdová, Ludvík Němec, Jan Lacina, Mirek Donutil, Josef Souchop, kriŤicy, Ivan Kříž (výtvarník), a kolem posedávali estébáci. Někdy, když se ožrali příliš, si i přisedli, a to jsme pak všichni kopali do noh Honzu Steklíka a Zogatu, kteří si nebrali servítky ani před nimi… A co U Vaška v Kéniku, a U muzea? Miloval jsem U Černého medvěda (dokonce jsem se tam i ženil), to byla noblesa, nad kterou čněla už jen Hradní vinárna na Špilberku… Dál už nemohu psát, stařecky pláču, a asi se ožeru zase doma. Pokud ty noblesní trojky a výše nejsou zrušeny, tak aspoň zavřeny. Nejspíš na věčné časy.
Asi jsem starší ročník a vše co jsem zde přečetla jsem i navštěvovala, ale přátelé brněnskýh cukráren, kaváren, restaurací a barů. Úplně jste zapoměli na hotel Avion na České ulici. Tam jsem poprvé jedla smažák, tehdy s opečenýma bramborama. Protože jsem rozená brňačka a štatlařka tenkrát byla ul> česká hlavní korzo. Letěl vtip. (Šla panna po České?)
Díky za milé vzpomínání na mládí.
Jestli pak si někdo pamatuje hospodu a levné jádlo U Hitlera?
A na České u Brychty, taky Vinárna Bzenecká, Reduta, U Elišky- A Tabarín , Casíno – tam se dalo jít z práce v 15 hodin a tančit, A co kavárna EVROPA, a v Alfa pasáži- a vysokoškolák, Tauferky – tzma jsme se načekaly než nás pustili- třeba i hodinu .
Hotel Morava, Átrium Metropol, hospoda U Štrajta za viaduktem, Masný růžek,
My chodily ke kolu /vinárna Pod radničním kolem/
Já studovala Šuřku koncem 70let, to jsme chodili psát úlohy do Modré hvězdy na Šilingráku. Po trase na Zelný trh to bylo přes Plzenskou pivnici, Špalíček a konečná v Pavilonu.To už většinou svítalo.