Jaký je život umělce v karanténě a na další otázky jsme se v krátkému rozhovoru zeptali výtvarníka Laca Garaje.

Karanténa nám všem na nějakou dobu vzala osobní kontakt. Je něco, co ti dala?

Tak, vzala nám určitě hodně svobody, připadlo mi to jako v 70. letech. Kdy skoro nic nejezdilo, kdy byly zavřené hospody brzo. Také se po večerech nikdo nikde nepohyboval, nebyly žádné koncerty, výstavy, divadla kromě těch nudných a angažovaných. Prostě mrtvo.
A dala mi to, že jsem si uvědomil nejednu věc. Že se honíme zbytečně za něčím, na co jsme zvyklí ze setrvačnosti. A ani to nepotřebujeme. Pak jsem seděl na zahradě v Klentnici, na nebi nebyly žádné čáry po letadlech, čisté modré nebe, dýchatelnější vzduch a to ticho, neuvěřitelné ticho.

Na co se toto léto nejvíc těšíš?

Toto léto se těším na práci v ateliéru. A také na dovolenou s rodinou, zřejmě po Česku a Slovensku. A na chalupě, která je u rybníka a lesa.

Kde se mohou lidé po uvolnění opatření s tebou a tvým uměním setkat?

Po uvolnění mě mohou lidé navštívit v ateliéru, u kterého mám i galerii. Je to bývalá škola v Brodě nad Dyjí. Po telefonní domluvě je možné přijít se za mnou podívat. Moje webové stránky jsou www.lacogaraj.cz, telefonní číslo 603 792 571. Přeji vám vše nejlepší a hodně zdraví… a buďme negativní

Převzato z časopisu KAM v Brně shop.pocketmedia.cz/predplatne