Zpráva o smrti velkého náčelníka šlehla jak rána bičem. Největší guru cestování ohromoval sebeironií, uměl si dělat legraci i ze sebe, což je vlastnost velikánů. Všichni jsme ho milovali, skvělý chlap nemá nepřátele.

Kraloval na jevišti i barové sesli, ohromoval pozitivním přístupem. Nadělil tisíce malých krásných slov i velká poznání. Nadhled intelektuála nekoresponduje s věkem, jako bychom se občas zašili někde s mladistvým parťákem a vyprávěli intimní věci. Prožili jsme historek na několik životů, nikdy nezklamal. Uměl potěšit, pohladit na duši, rozesmát i šokovat jadrným humorem, vždy v laskavé tónině. Cestovali jsme s Jirkou Kolbabou a naším zájezdem Livingstone Tichomořím s jeho knihou Ostrovy krásy, lásky a lidojedů, která i dnes funguje jako super průvodce. Knihy jsou nesmrtelné! Jen knihy… Samoa, Tonga, Fidži, Nový Zéland a hlavně Guinea, tady všude byl Míla doma. Dokázal si vybavit neuvěřitelné detaily, vládl dokonalým „pamatovákem“, hluboké znalosti přidávaly bonus. Geniální cestovatel byl poutník života par excellence. Pozitivní energie přenáší kontinenty…

Frenetický potlesk stojícího publika

Slzy do očí mi vehnal vícekrát. Třeba když jsme vyprodali skvostný ostravský Gong největšího festivalu Colours. Frenetický potlesk nadšeně stojícího publika se natahoval do božského nekonečna. Další vlhké oko působí Reduta, kde jsme loni posílali aplaus natřískaného divadla právě stoletému Miroslavu Zikmundovi. Husí kůže obaluje…

Předání tragické zprávy namyslela asi vyšší moc, zrovna si hraji s textem pana Stingla pro chystanou audioknihu, Tamtamy v namluvené verzi mají překvapit. U pasáže „Sex, milování, erotika“ mi volá režisér Viliam Poltikovič k filmování šamanů, hovor na druhém konci přetíná jeho žena Hanka s šokující zprávou o smrti slavného spisovatele. Aranžoval to věčný šprýmař Míla? Pobýval už dlouho v nemocnici, ale pořád se uměl smát. I v našem posledním telefonátu asi před týdnem skvěle mluvil, hůře už naslouchal… Nadšený hovor potěšil jako vše nečekané, prostě jen zavolal…

NADE VŠECHNY NÁRODY JE LIDSTVÍ. S Havají pojené oblíbené úsloví vystihuje lidský přístup Miloslava. Foto: Ruda Švaříček

Osudové místo

Chodil jsem za Mílou do vinohradské nemocnice jako na osudové místo. Zde jsem prožil životní chvíle s Jiřím Hanzelkou, jak vzpomínám v další společné knize Past na rovníku: „Na včerejším křtu knihy Tamtamy času autorů J. Hanzelka – M. Zikmund, M. Stingl a R. Švaříček, nemocný Jiří Hanzelka v Národním muzeu chyběl, teď v ní překotně listuje. Zapomíná na nemoc a zasvěceně komentuje. Vystupuje z role pacienta, dostáváme se do jiného světa. Z návštěvy jsou příjemné hodiny s nadšeným člověkem, přede mnou je na chvíli uzdravený pacient.“

Silné chvíle zde rezonovaly tedy už roku 2002. Proč odložení choroby nefunguje i dnes…? Dvojka s nulou si teď ve 2020 prohodily pořadí, nikdo nechce být druhý, ale ani nula! Když v LDN navštěvuji Mílu, v hlavě držím prožitek s jinou legendou. Pan Hanzelka se odsud do „normálního života“ už nevrátil. Staré vědomí při nové cestě do špitálu svírá, Míla ale nedá prostor chmurám, hravost vyčnívá ze sterilního prostředí. Předávám mu zde havajskou SPZ Aloha, což tam znamená láska, mír, soucit, slitování, ahoj, na shledanou… Používá se při shledání i loučení. Mnohokrát jsme se vítali, nyní se loučíme. Jednou se zase setkáme, jeho oblíbená Havaj je plná lásky… Slavnostně ho teď vítají tam nahoře, mistři patří nebesům. Jen mohl s cestou vzhůru ještě počkat…

Cestování někdy bolí, ale nic silnějšího neznám

Události chytly rychlý spád. Nečekal jsem, že mě intimní, rodinný pohřeb tak rozstřelí. Jsem větší cíťa, než klamu tělem. Netřeba zpětně idealizovat, doktor byl fakt výjimečný. Když v krematoriu Strašnic hráli song My way, vznáším se v jiném časoprostoru… Všichni máme vlastní cestu, každá je originál. Svou považujeme za nejlepší, My way. Stinglova cesta životem byla jedinečná, ON vždy unikátní. Když klesala následně na provoněném jarním Vyšehradě jeho rakev do hrobu, padal s ní i kus něčeho z nás. Silné vzpomínky zůstávají nejen na Slavíně, prý navždy! Obdivuji jeho rodinu, jak náročné chvíle zvládá, jsou zatraceně dobří! Těžká škola života…? Cestování někdy bolí… ale nic silnějšího na světě neznám!

Z „Mílova“ rajského ostrova Samoa jsem mu vezl květinové věnce s mušličkami a věnečky z exotických plodů. Netuše, že s nimi budu jednou obkládat jeho rakev.

Mílo, máme Tě moc rádi. Víc, než jsem si kdy připouštěl… Leninovo „Učit se, učit se, učit se!“ M. Stingl vylepšil na „Cestujte! Cestujte! Cestujte!“ Držme se toho celý život.

Hold oblíbenému cestovateli vzdává výstava TAJEMNÁ INDONÉSIE v libereckém centru Babylon. Ohromí zde bariéra z jeho kufrů, měl jich na 280! Zkuste Indonésii zatím v Liberci. Foto: Richard Bouda

Synonymum pozitivní energie

Náš nejplodnější spisovatel odešel na věčnost 11. 5. 2020, pohřeb 15. 5. Představoval synonymum pozitivní energie. Vždy v dobré náladě, vtipný, pohotový v reakcích, nápaditý. O nikom nemluvil špatně, vybíral ze života dobroty. Okolí zahrnoval pompézními komplimenty, sám žil skromně. Galantní k dámám, pozorný ke každému. Prožili jsme léta „příjemna“ nad společnou knihou TAMTAMY ČASU – NOVÁ GUINEA, která jej propojuje s dvojicí Hanzelka – Zikmund. Úspěch knihy povzbudí, cestujeme po velkých městech s výstavou stejného názvu. Věhlasný etnograf lechtá na besedách šťavnatými replikami. Dojemná je vernisáž trvalé expozice H-Z v plzeňské ZOO, kde Miloslav supluje absenci Miroslava Zikmunda. Setkání největších cestovatelů, Miloslava s Miroslavem, naděluje nejsilnější prožitky opakovaně. Pánové se nadšeně trumfují, gradují povedené historky. Hltám každé slůvko velkých vzorů, s pokorou se učím… Když vybírám dalšího hosta pořadu Krásný ztráty, volím doktora. Exceluje už při natáčení, zaskočí i Michala Prokopa peprnými hláškami. Kde se bere stálá jiskra a bystrá nadsázka? Až se dívky kolem červenají…

Snění natažené na roky

Měl jsem už v konci 90.let (jako jeden z mála, možná ve své době jediný) přístup do legendárního domu Stinglů, přeplněného cestováním, knihami – a obrovským množstvím psů. Všude houfně poštěkávají domácí mazlíčci, se kterými energická paní Stinglová vyhrává i mezinárodní soutěže. Vážím si prominentního vstupu, ale nejsem vášnivý kynolog. Společné obědy se stávají parádní tradicí, sbližujeme se do silného souznění. Nejprodávanější spisovatel si zaslouží profilovou publikaci.

Povídání, bádání a snění se natahuje na roky, přibírám šikovného Štěpána Rusňáka jako výraznou posilu, později skutečně boží nadělení pana doktora. Kreslíme schéma knihy už ve třech. Až diplomová práce aktivního Adama Chrousta věci rozhýbe a přetaví do finální velkorysé autobiografie. Užívat si parádní dílo můžeme nyní všichni! Moc bych si jednou přál mít v doktorově vyzrálém věku podobně šťavnatý humor a stálý šmrnc. Špalíry nadšených dívčích očí byly vždy dokladem.

 

Ruda Švaříček