Z Marchova díla cítíme úctu a lásku k rodnému kraji, k půdě domova, ke všem živým tvorům. Foto: Zdeněk Laudát

Dne 25. května si připomínáme 140. výročí narození významného moravského spisovatele, novináře a politika konce 19. a první poloviny 20. století Jaroslava Marchy. Životopis nám zaslal jeho vnuk Zdeněk Laudát.

Jaroslav Marcha, vlastním jménem Dominik Nejezchleb, se narodil v Babicích nad Svitavou v roce 1880. Ve věku 28 let odešel z rodné vsi nejprve do Olomouce a od roku 1910 se natrvalo usídlil v Brně. Byl redaktorem a externím spolupracovníkem četných novin a časopisů. Vstoupil do politiky, v r. 1918 se stal za agrární stranu členem ústavodárného Revolučního národního shromáždění, potom Poslanecké sněmovny a od roku 1935 senátorem až do zrušení Senátu v roce 1939. Intenzivně se podílel na moravském kulturním životě, mj. byl v letech 1936–1941 předsedou Moravského kola spisovatelů. Mezi jeho přátele patřili mnozí moravští umělci. Dlouholeté přátelství ho pojilo s Petrem Bezručem, zachovala se jejich korespondence z let 1941–1954. Marchovo literární dílo je inspirováno jeho rodným krajem a městem Brnem. Napsal více než 20 knih. Psal do posledních chvil svého života, i v dobách, kdy jeho díla nesměla vycházet. Brnu jsou věnovány zejména knihy Z okna pokojného domu (1940) a Potopený svět (1949), který byl krátce po svém vydání komunistickými úřady stažen z prodeje. Literárního mistrovství dosáhl Marcha ve svých impresionisticky laděných přírodních prózách „Halali Haló“ (1929) a lyrickém popisu loveckých zážitků v knihách „O zvěři královské a verbeži ptačí“ (1931), „Zlatá v zelené“ (1935) a dalších. Jeho nejznámější knihou je „Ptačí chléb“, kresba světa babických kluků od školních let až po věk dospělosti, jejich her a humorných příhod, do kterých proniká i tvrdý venkovský život a utváří jejich osud. Kniha vyšla poprvé v r. 1921 a dočkala se šesti vydání. Podnět k jejímu vydání dal Marchovi jeho přítel, spisovatel Jiří Mahen, který ke knize napsal předmluvu. V předmluvě píše: „Vážený příteli, proč byste váhal vydat takovou pěknou knížku, jakou je Ptačí chléb? Povídáte mi, že jsou to jenom „sebrané“ feuilletony, ale ujišťuji Vás, že tyhle „sebrané“ feuilletony byly mi krásnou četbou, po níž jsem litoval, že těch vzpomínek na dětství není víc. ….“. Podle jednoho z příběhů této knihy napsal Mahen hru Desertér. Z Marchova díla cítíme úctu a lásku k rodnému kraji, k půdě domova, ke všem živým tvorům. Poznáváme ctitele přírody, který v kráse stvoření poznává velebnost a velikost Boží a v úžasu a pokoře se před ní sklání. A který to, o čem píše, hluboce vnitřně prožil.

Jaroslav Marcha zemřel 29. prosince 1961 a je pochován na brněnském Ústředním hřbitově. V roce 1990 mu byla na rodném domě v Babicích nad Svitavou odhalena pamětní deska od Františka Pokorného a v prosinci 2011, při příležitosti 50. výročí úmrtí, pamětní deska na Alexandrově rozhledně , která se nachází nad údolím Svitavy nedaleko od spisovatelovy rodné obce.

Převzato z časopisu KAM v Brně shop.pocketmedia.cz/predplatne