Blogy vítězí a Jiráskův F. L. Věk zatím bohužel pomalu ale jistě zarůstá travou. Foto: Filip Živný

Existují knihy tak klasické, že je četli i lidé, kteří je nikdy nečetli. Patří k dobrému kulturnímu statusu hanit prózy i poezie minulých století, nelze-li je využít jinak. Známe je však doopravdy? Nejsou to jen značky? Hodně teď letí remaky, snad se tedy nedočkáme Tří mužů v Hyundai nebo Maryši od Nespressa.

Našel jsem ve sklepě Babičku. Zaprášenou, otrhanou… Tak to chodí s notoricky známými knihami, skončí ve skříni na samém dně knižního potravinového řetězce. Ale není v tom sama, za ní byli ještě  Zapadlí vlastenci. Možná je to efekt určité nedotknutelnosti těchto děl, kterou nám vtloukají do hlavy od malička. Je-li něco označeno jako klasika, není to výhodou, spíš podnětem pro náročnější hodnotící kritéria a neopodstatněný despekt, se kterým se do četby pouštíme. Automaticky se stavíme do opozice obecně podávaného názoru a snad z rebelie, snad z únavy pozitivních kritik, jsme sami kritiky nejpřísnějšími. Já ti ukážu Obrazy venkovského života! Lakomec? Lakomci jsme přece všichni, ačkoli zlato dnes nahrazuje čas, který si syslíme s takovou vehementností, že na Godota bychom nepočkali ani pět minut. Co by nás měl vůbec zajímat Křest svatého Vladimíra, všichni jsme beztak neznabozi. A nenuťte mě začínat o F. L. Věkovi. Pět knih! Ani Tolkienovi se to s Pánem prstenů nepovedlo, ač to zkoušel dokonce se sudou šestkou, nakladatelé mu díly svévolně svázali do tří svazků. Pět knih je prostě moc, ať se na mě Jirásek nezlobí. Přečtu tři a pak mám Temno. Sáhnu radši po něčem novějším, co má méně stránek a poněkud napínavější děj. Duben v Paříži od Michaela Wallnera by mohla být dobrá volba. Moment. Zdá se, že za Dubnem v Paříži se krčí Máchův Máj. Klasice neuteču, zvlášť v tomto měsíci. Tak tedy čtěme všechny ty Erbeny, Němcové a Mrštíky, Romea i Julii (a tmu), Dekamerony a Chrámy Matky Boží kdovíkde. Možná jste si vytvořili averzi ke klasice jako pojmu, možná nemají ty nejbáječnější recenze na on-line Databázi knih, ale někdo je přece, kromě státní maturity, prověřil. Čas. A toho má teď většina z nás dost.

Převzato z časopisu KAM v Brně shop.pocketmedia.cz/predplatne