Kino Scala za časů, kdy se ještě jmenovalo Moskva. Mohlo se do něj, na rozdíl ode dneška, chodit. Foto: Naše kino (1962) Praha: Československý film.

Podle společenských předpovědí na květen to vypadá, že i v máji budou kina zavřená. Je jasné, že čím déle bude nouzový stav trvat, tím drastičtější bude mít dopady na všechna kina a na celou českou audiovizuální kulturu. Avšak – ač je situace vážná, nemalujme čerty na filmová plátna.

Klasická kina od počátku boomu na konci 19. století vytrvale zkvalitňují a modernizují (nástup zvukového filmu na přelomu let 1929–30, barevného filmu po roce 1935, širokého plátna v 50. letech, vícekanálového zvuku v 80. letech a digitálních formátů v novém tisíciletí). Spolu s nimi se vyvíjí i domácí promítání (již od 20. let minulého století byly úzké filmy nehořlavé), které klade důraz na osobní pohodlí. Výraznější dopady mají vysílací a streamovací platformy. Případ Netflixu již několik let ukazuje, jak streamovací platforma může strategicky využívat kin a filmových festivalů k propagaci svého obsahu na doma. Je skvělé, že „Moje kino LIVE“ a „Vaše kino“ suplují společné sledování filmů. Lidská touha po sdílení blízkosti, zážitků a příběhů však stejně dříve nebo později povede zpátky do skutečného kina. O cestě od domácího sledování k osvobozujícímu kinozážitku vypráví např. nedoceněný, tři roky starý americký nezávislý film Medvěd Brigsby (2017, r. Dave McCary), který sám stojí za (znovu)objevení.
A je jedno, jestli ve vašem kině zasmrdí prasklá kanalizace, nezahřeje topení, na podlaze je až na beton prošoupané linoleum nebo jestli už je na čase vyměnit vadný repráky.

 

Převzato z časopisu KAM v Brně shop.pocketmedia.cz/predplatne