Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

S Markem Fišerem (Pirátská strana), brněnským radním pro oblast kultury, jsme si povídali o dopadech epidemie na kulturní dění ve městě, možnostech pomoci, ale také o rozjetých projektech, které ani koronavirus nezastaví. Rozhovor se uskutečnil 15. dubna.

Jak na vás nastalé ticho ulic, barů a sálů působí? Je to vůbec ještě Brno?

Samozřejmě je. Ale je to trochu jiné Brno, možná trochu smutné. Přichází jaro a každý by si představoval, že to bude jako vždy, lidé budou chodit do ulic a normálně se bavit. Všechny nás to, co se děje, překvapilo a paralyzovalo. Ale věřím, že to nějak dáme do pořádku a nepřijdeme dlouhodobě o své svobody a o věci, které jsme budovali.

Kdybyste měl ve zkratce uvést – jaké základní kroky k podpoře kultury město podniklo?

Když to vezmu chronologicky, nejdříve jsme se dozvěděli o zákazu akcí nad 100 osob, který byl hodně rychle zpřísněný, jako první jsme tedy řešili bezpečí a zdravotnictví, aby naše instituce dodržely všechny příkazy. Svolali jsme si všechny ředitele příspěvkových organizací, což jsou muzea, divadla, knihovny a další, a chtěli jsme od nich vědět, co situace znamená pro jejich provozy. Zároveň dostali celou řadu úkolů, jak vyčíslit případné ztráty a dopady, nejdříve na denní bázi. Pak jsme začali s monitoringem nezřizovaných institucí. Zpočátku to možná bylo trochu chaotické, potřebovali jsme alespoň prvotní představu. První týden byl hodně o tom, abychom vůbec zachovali činnost úřadu, postupně jsme přecházeli na on-line nástroje. Urychlení digitalizace úřadu bylo tedy asi jediné plus celé situace.

Na základě dotazníku, který proběhl zřizovanou i nezřizovanou částí kultury, jste pak získali odhadovanou ztrátu…

Celkem rychle jsme zjistili, že co se týče zřizovaných institucí, ztráta je zhruba 1 milion denně. Ale to se bavíme jen o kultuře, je třeba se na to podívat z obecného hlediska – na veletrhy, KAMdopravní podnik, všechny firmy, jejichž provoz byl omezen. Nezřizovaná scéna je samozřejmě gró brněnské kultury, ale nejsou to přímo ztráty města Brna, jsou to ztráty nepřímé a vzhledem k tomu, že těch subjektů je víc, jsou mnohem větší. Začal jsem sledovat, jak se vyvíjí různé programy na jejich podporu, ale s tím jsem brzy přestal. Během pár dní jsem totiž zjistil, že je to jen mediální show. Dokud není rozhodnuto, nemá cenu se řídit něčím, co vláda říká v televizi. Do druhého dne to nemusí být pravda.

S ohledem na odhadovanou ztrátu jste tedy přišli s programem finanční výpomoci kulturním institucím?

Jedna stránka byla sledovat ta opatření vlády a směřovat k vykrytí mezer, na které nemyslí. Jedno z prvních opatření, které jsme udělali, a nebyl to tento program, bylo kontaktování všech dotačníků. Naštěstí se nám totiž podařilo schválit veškeré dotační programy pro nezřizovanou kulturu v únoru, a věděli jsme tedy, že o tyhle peníze nás už nikdo nepřipraví. Snažili jsme se v rámci schválených dotačních smluv uvolnit podmínky tak, abychom institucím pomohli s cash flow. Což znamená například nevyplácet dotace ve splátkách, ale vyplatit je dřív. Všechny smlouvy ale musíme zdodatkovat, protože některé akce, na které dotace putují, se uskuteční místo na jaře na podzim, některé za rok, některé třeba vůbec. Pak přišel dotazník, ve kterém jsme zjistili, že je celá řada subjektů, u kterých je kompenzace v podobě 50 000 Kč (kterou má ve formě dotace poskytnout právě program finanční výpomoci, pozn. red.) otázkou bytí, či nebytí. 50 000 Kč je totiž hranice, o které může rozhodovat rada. Takže abych to zobecnil, zkoumáme a navrhujeme možnosti, jak pomoci subjektům v rámci existujících smluv. A na základě dat, která postupně vyplynou, i těm ostatním.

Povídali jsme si také o formách pomoci a vlně solidarity.

Bavíme se o celkem širokém časovém horizontu, lze nějak pomoci kulturním institucím v nejbližších kritických týdnech?

Jak kde. V některých případech je to hodně složité. Kde byly instituce v městském nájmu, tam jsme nejdříve posunuli splatnost, pak jsme se začali bavit o úplném odpuštění. Ale takhle se nedá pomoct všem. V zahraničí existují modely, jimiž se snažíme inspirovat, například jednat s majiteli objektů, které městu nepatří, aby institucím nájmy alespoň ponížili a město by na nich finančně participovalo. Dlouho jsme ani nevěděli, jestli můžeme za účelem řešení těchto záležitostí vůbec svolat zastupitelstvo, nebo je to v této situaci omezeno jen na život ohrožující věci, zdravotnictví a tak dále. Všechno se teď rychle mění, jak opatření, tak systémy kompenzací i naše možnosti.

Takže o další přímé finanční pomoci menším kulturním institucím zatím není rozhodnuto?

Kultura ve městě spolu s návaznými službami živí kolem 10 % celé ekonomiky a budeme se snažit peníze na její podporu sehnat. Ale i další malí podnikatelé ve městě, mimo kulturní oblast, jsou v těžké situaci a kompenzace ze strany státu pro ně budou nedostatečné. Je to komplexní problém, podpora těchto podnikatelů ve městě by byla vhodná, ale měly by to být chytře vynaložené peníze, které by měly mířit tam, kde je vidina nějakého multiplikačního efektu.

Reagovali jste nějak na kritiku Matěje Hollana, podle kterého vaše reakce a návrhy pomoci nejsou v aktuální situaci dostatečné a nesetkávají se s potřebami brněnské kultury?

Já jsem na ni zareagoval tak, že Matěje jsem si jako jednoho z mála lidí musel bloknout. V době, kdy jsem 20 hodin denně komunikoval s lidmi, jsem se dozvěděl, že bych konečně měl začít něco dělat a s lidmi mluvit. Nevím, co na to říct. Bral jsem to jako špatně mířený výpad politické konkurence. A v momentě, kdy jsem ztratil den, který byl velmi cenný, reakcemi na výpad od Matěje, jsem naznal, že tohle nikam nevede. Matěj to asi myslí dobře, ale jde na to špatně.

Kritiku sklidilo i Ministerstvo kultury, přesněji řečeno způsob, kterým chce rozdělit pomoc v celkové výši 1,07 miliardy korun.

On to pan ministr taky nemá vůbec jednoduché. Je v podobné pozici, rád by pomohl všem, ale ne na všechny bude mít peníze. Některé věci by se daly více rozvolnit. Kritika směřuje hlavně k tomu, že na pomoc dosáhnou jen ti, kteří už nějakým způsobem prošli dotačním systémem Ministerstva kultury. Je spousta organizací, kterým by naopak měli všichni zatleskat, že se obešli bez podpory a v této situaci jsou na tom biti. To by se mohlo ještě zvážit, ale chápu, že tam musí být nějaká omezení, protože ten balík peněz je malý. Miliarda a 70 milionů na celou republiku, to není žádná hitparáda. A tlaky by měly jít na hnutí ANO a na pana premiéra, který říká, že lidé by neměli chodit na pracák. Takže pomoc by dle toho měla být mnohonásobně větší.

Všechny nás to, co se děje, překvapilo a paralyzovalo. Ale věřím, že to nějak dáme do pořádku a nepřijdeme dlouhodobě o své svobody a o věci, které jsme budovali.

Projekt Janáčkova kulturního centra by podle Fišera aktuální situace zhatit neměla. Foto: Ivo Dvořák/Pocket media

A také rychlejší?

Když se podívám do zahraničí, je to všechno od začátku jasné a peníze chodí rychle. Ve Švýcarsku nebo v Holandsku trvá kompenzace 30 minut, nejdříve se posílají peníze a pak se teprve něco dokládá. U nás se několik týdnů dělá systém, který se několikrát změní, a vyjde z toho formulář jak z 90. let, který si musíte vytisknout, někam poslat a pak ho někdo čtyřicetkrát kontroluje, než možná někomu pošlou peníze. Na tuhle neakčnost dojede hrozně moc firem a podnikatelů nejen v kultuře. V tomhle jsme pozadu, občas je mi to líto, když vidím, jak podobná opatření fungují v Německu, v Anglii, v Belgii, ve Švýcarsku, všechno je srozumitelné a jednoduché.

Z pozitivnější stránky, mnoho brněnských kulturních institucí (např. Klub Fléda) si naopak chválí aktuální krizovou komunikaci s magistrátem. Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser řekl, že město jako zřizovatel je padnout nenechá. Jakým způsobem dokážete s těmi omezenými finančními prostředky držet nad vodou instituce jako NdB, které aktuálně každý měsíc dle slov pana Glasera přichází o 6 milionů?

Nevím, jestli tato čísla jsou úplně přesná, nicméně naše zřizované instituce příspěvky mají, nějakým způsobem s nimi hospodaří. Čili oni třeba nějakou dobu problém s cash flow mít nebudou. Čím déle však budou trvat opatření, tím to bude horší. Třeba Divadlo Husa na provázku by dle mého názoru mělo už v září nebo říjnu potíže zaplatit lidi a provoz. Samozřejmě, budeme se snažit společně vyřešit vše, co přijde, ale bez výrazné pomoci státu může dojít k nutnosti reorganizace či dokonce zániku některých kulturních zařízení. Nechci strašit, ale s takto obrovskými sumami budeme od státu prostě potřebovat pomoc.

Pravidelně vydáváte newsletter s informacemi o kultuře, komu je určený?

Forma newsletteru nám přišla dobrá, protože jsme měli díky strategickému oddělení a Brněnskému kulturnímu parlamentu databázi asi 1 500 adres lidí, kteří se ve zdejší kultuře pohybují a nějakým způsobem ji tvoří. Jsou to tedy informace pro ně. Po prvním čísle jsme zaznamenali velkou odezvu, lidé nám mailem posílali své postřehy i příběhy. Zvláště z těch pozitivních jsem měl radost, zvedla se obrovská vlna solidarity. Nikdo ještě nevěděl, co pro něj situace znamená a o kolik přijde peněz, ale místo, aby to lidé řešili a brečeli, začali šít roušky, mobilizovat se na pomoc seniorům a tak dále. Z jednoho člena našeho týmu jsme udělali reportéra a poslali jsme ho do terénu, aby získal cenné informace přímo od lidí v kultuře. Ještě ten den, kdy začal nouzový stav, se odehrál koncert Filharmonie Brno, nakonec předtočený a puštěný on-line. Byla to pro všechny velká vzpruha, jediné kulturní představení v ten večer v celém Brně. Na základě tohoto podnětu jsme viděli, že to alespoň nějak jde, a začali přemýšlet nad projektem, který by on-line aktivity zastřešil. Ve spolupráci s TICem a časopisem KAM pak vzniklo nikamvbrne.cz. Platforma slušně funguje, má velkou odezvu, snad to lidé nezabalí a budou si hledat další cestičky.

O brněnské kultuře je v posledních letech stále více slyšet i v mezinárodním měřítku, jak udržovat tento vývoj a kontakt se zahraničím, když hranice budou pravděpodobně nějakou dobu zavřené?

Jediná možnost je on-line. Uvolnění opatření ohledně vycestování bude dle mého názoru jedním z posledních. Letošní akce, které mají přídomek mezinárodní, se pomalu začínají smiřovat s tím, že je potřeba vymyslet plán B. Začínají ale i nové projekty, například Káznice LIVE, která je na dostatečně neutrální půdě, aby mohla zaujmout kulturu velmi zeširoka. Prostřednictvím streamování koncertů a akcí odtud by mohl vzniknout prostor, pomocí kterého lze komunikovat, že Brno žije, i do světa.

Jak koronavirus ovlivnil práce na už probíhajících projektech, například Janáčkově kulturním centru? Je vůbec čas na něco jiného?

Takto velké projekty běží dál. Janáčkovo kulturní centrum bychom měli za každou cenu dotáhnout. Je tam významné kofinancování, projekt je v rámci těch kulturních asi nejdál. Spíš mě mrzí plány, které jsem měl nachystané, například projekt s pracovním názvem Plug and Play, díky němuž by se zjednodušilo pořádání akcí ve veřejném prostoru, pracovali jsme na tom rok se čtyřmi městskými částmi. Řešil jsem také Brasil Fest Brno, výsledek naší spolupráce s konzulátem v São Paulu, rok 2020 je totiž stoletým výročím našich diplomatických vztahů. Ten zřejmě taky buď neproběhne nebo ho přesuneme, měl začínat 12. června, 14. měla startovat Copa América, čili zapojený by byl i fotbal, naplánovaný byl karneval, výstavy… Druhá fáze by se pak odehrávala v září v São Paulu formou výstavy o vile Tugendhat a dalších prezentací Brna.

S akcemi naplánovanými na červen a léto tedy asi nemá obecně cenu počítat?

Každý se snaží to rozhodnutí oddálit, ale osobně si myslím, že neproběhnou. Další velkou akcí se zatím nejistou budoucností je festival POP MESSE.

Kultura ve městě spolu s návaznými službami živí kolem 10 % celé ekonomiky a budeme se snažit peníze na její podporu sehnat. Ale i další malí podnikatelé ve městě, mimo kulturní oblast, jsou v těžké situaci a kompenzace ze strany státu pro ně budou nedostatečné.

Zaujalo mě místo, kde má POP MESSE probíhat, tedy kolem Bobycentra a stadionu Za Lužánkami. Spor města a podnikatele Libora Procházky ohledně majetků v oblasti se tedy nějak pohnul?

Pohnul se celkem zásadně. Předběžné rozhodnutí soudu říká, že do ukončení sporu o majetcích pana Procházky na brněnských pozemcích nemůže s těmi komunikacemi nijak nakládat. Zamezilo se mu vybírání parkovného a blokování oblasti. Posun tedy nebyl ve vypořádání majetkoprávního vztahu jako takového, posun byl právě v tomto rozhodnutí soudu.

Když mluvíme o stadionu Za Lužánkami, brněnská Zbrojovka, jejímž jste dlouholetým fanouškem, se také zapojila do pomoci v době koronaviru. O co přesně jde?

To je přesně ta vlna solidarity, která si zaslouží pochvalu. Spousta subjektů dokáže myslet nejen na svou špatnou situaci, ale využít svého jména a úsilí k pomoci. To je nejen příklad našich divadel, které začaly šít roušky a nějakým způsobem dobrovolnicky organizovat, ale také třeba Zbrojovky. Fanoušci společně s vedením vymysleli akci na podporu zdravotníků. Jde o virtuální vyprodání stadionu Za Lužánkami na zápas se Slavií z roku 1996. Už se jim podařilo vybrat přes milion korun, který by samozřejmě sami potřebovali, ale nenechají si ho a pošlou ho dál. Klobouk dolů před těmi, co to vymysleli. I před fanoušky Slavie, kteří se také zapojili.

Může organizátorům podobných aktivit město nabídnout nějakou platformu nebo spolupráci?

Bavíme se s nimi. Jeden způsob je přes nikamvbrne.cz, různé platformy se objevují celorepublikově, vznikají zespoda. Třeba Akce/Koncert o ničem nebo Save Gastro Brno. Když někdo přijde se zajímavým nápadem, můžeme jim pomoct s marketingem přes TIC nebo jiné sítě, třeba káznici můžeme podpořit v dovybavení studia.

Radním pro kulturu jste od listopadu 2018. Podařilo se vám prosadit za tu dobu některé ze svých cílů? Například začít zavádět vícezdrojové financování divadel?

Zrovna tohle se nám nepodařilo vůbec. Asi půl roku jsme o tom neměli moc s kým jednat, pozice ministra kultury byla nahnutá. A když potom přišel pan Zaorálek a mluvili jsme s ním například o tom, že by se stát mohl podílet na financování Národního divadla Brno, když už má to „národní“ v názvu, po krátké debatě jsme pochopili, že k tomu nedojde. Ale podařilo se nám sehnat více peněz pro nezřizovanou kulturu, vytvořit strategické oddělení koncepce a rozvoje, měly začít přípravy na kandidaturu Brna na evropské hlavní město kultury, které jdou teď bokem. Také jsme s Jihomoravským krajem dojednali navýšení peněz do Jihomoravského filmového nadačního fondu, ale vzhledem k tomu, co se teď událo, k němu nakonec nedojde. Všechno, co se během roku zahájilo a vypadalo dobře, zastavil koronavirus.

Trochu odlehčení na závěr. Kde vy hledáte kulturu v těchto dnech?

Víceméně na nikamvbrne.cz, které se rozjelo do podoby slušného kulturního nekalendáře. A pak co mi lidi naposílají. V čem ležím nejvíc, když mám trochu času, je vyhledávání informací o řešení téhle krize v zahraničí. Hledám inspiraci v Holandsku, Belgii, Velké Británii. A sleduju také Donio, takže momentálně mě kultura stojí mnohem více než předtím.

featured-image-alt-text

Marek Fišer

je od listopadu 2018 členem Rady města Brna pro oblast kultury. Na jaře 2019 se stal členem Pirátské strany. Absolvoval bakalářské studium nizozemštiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a Management cestovního ruchu na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze. Mluví plynně anglicky, nizozemsky a portugalsky. Dorozumí se několika dalšími světovými jazyky (německy, španělsky, polsky).

Převzato z časopisu KAM v Brně shop.pocketmedia.cz/predplatne

Galerie