Co dělá v době, kdy divadla nehrají, nejen brněnskému publiku důvěrně známý obličej Cyrila Drozdy? Mračí se, nebo usmívá? A kde ho uvidíme, až ho zase budeme moci někde vidět? Zeptali jsme se oblíbeného herce na 3 otázky.

Nová doba. Divadla nemohou hrát, produkce filmů a seriálů se zastavuje. Jak si udržujete v této situaci dobrou náladu?

Dřepím doma a třesu se hrůzou, co všechno budu muset dělat, až budu muset. A těším se na kolegy, hlavně na chvilky po práci. Spravuju si kolo a plánuju výlet k Maruně Ludvíkové do Bílovic. Rychle shromažďuju knihy zadávané mi ke studiu a pomalu čtu tu první. Bdím nad synkem, aby se učil – tedy 1x za den zabdím a pak trávím den s pocitem dobře vykonané práce.

Máte nějaký tip pro čtenáře, jak zůstat v kontaktu s kulturou ze svého domova?

To není možné, nebýt. Obohatíte naši kulturu, když vymyslíte, jak na to. Slyšel jsem o jednom poustevníkovi, zaplaťpámbu za každého. Ale musíme prakticky. Jinak jsme odsouzeni dál být tak.

V jakých představeních vás uvidíme, až se zase bude moci hrát?

Čevengur, Náměsíční (HaDi to méně šťastně tituluje Náměsíčníci), Maloměšťáci, Vyhnání Gerty, Indián v ohrožení, Faust doktorand, Woyzeck, Maryša. Stále pevně věřím v Invalidní sourozence. Na Špilberku u konkurence Zimní pohádka, budou-li Špilberky

Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne