Celý rozhovor, který jsme nahrávali a fotili v Hotelu International, si můžete poslechnout ve formě podcastu na YouTube kanálu, Spotify účtu Planeta Brno a Google Podcasts. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Modelingu se věnuje od sedmnácti, loni zvítězila v soutěži MISS CZECH REPUBLIC a jejím snem je stát se televizní moderátorkou. S Karolínou Kopíncovou jsme si povídali o studiu žurnalistiky, oblíbených místech v Brně i síle sociálních sítí.

Co ti v současné době zabírá více času, jsi teď spíš modelka, nebo studentka?

Nejvíc času mi v současné době nezabírá modeling ani škola (i když to za chvilku přijde), ale zakládání nadačního fondu. Dáváme to teď všechno do kupy, máme spoustu schůzek. Hned na druhém místě je škola, protože jsem v posledním semestru bakalářského studia a povinností je hodně. Takže bojuju. Co se týče modelingu, teď je ho méně – jak focení, tak přehlídek, ale nemůžu říct, že by se nic nedělo. Jsem ráda, že je nás pořád někde vidět i přesto, jak zlá je teď pro tento obor doba.

Můžeš nám o nadačním fondu, který zmiňuješ, říct něco víc?

Ještě vám nemůžu prozradit název, protože ho nemáme finálně odsouhlasený, ale jde o nadační fond zaměřený na pomoc dětem z dětských domovů. Když přišla minulé jaro první vlna a lockdown, trávila jsem ho u rodiny ve Vrbně pod Pradědem. A začala jsem vypomáhat v tamějším dětském domově. Nemám žádné pedagogické vzdělání, ale přesto mě vzali – nikoho tam neměli, děti potřebovaly pomáhat s úkoly a učením… chtěla jsem to zkusit. Měla jsem na starost skupinu malošků, učili jsme se číst, počítat, kreslit, takové ty základy. Moc mě to bavilo, celkově atmosféra a jejich příběhy. Ty děti berou jako normální věci, které mně přišly úplně nepředstavitelné. Asi proto ve mně zážitek nechal tolik a rozhodla jsem se, že se chci dětským domovům věnovat.  

Jaká je tedy přesně tvá role ve fondu?

Jsem jeho zakladatelkou, ale chci také s dětmi přímo trávit čas. Přináší mi to radost a vidím v tom smysl. Nadační fond má dva směry. Jedním z nich je pomoc dětem, které opouští dětské domovy a my jim přejeme, aby měly normální život. Druhým jsou tábory a školení, které by měly menší děti připravovat na to, co přijde potom. Ze začátku poběží vše v menším měřítku, protože bych si chtěla vyzkoušet a ověřit, zda bude fond fungovat tak, jak si myslím. Pak se teprve chystám nabírat další kolegy.

Budeme držet palce. Přijde mi, že modeling je často spojen právě s charitativními činnostmi, čím si myslíš, že to je?

Myslím si, že to má několik důvodů. Ale také záleží, kterou cestou modelingu se vydáte, dnes je to opravdu hodně diverzifikované. K charitě podle mě většinou tíhnou vítězky MISS, je od nich totiž očekáváno, že budou vzorem pro mladší generace, a měly by ukázat, že někomu pomoci je normální. Ne každá však tu počáteční snahu dotáhne do konce, někomu není tento směr příjemný, takže se věnuje charitě třeba rok a pak ji opustí. Když se pohybujete v těchto kruzích, máte okolo sebe spoustu lidí, co vám mohou pomoci, podpořit vás, krýt vám záda, stát se vašimi sponzory, partnery. I když jde o charitu, ne každý vám dá všechno zadarmo, musíte mít činnost fondu z čeho platit.

Jsi rodačka z Vrbna pod Pradědem, potom jsi dělala střední v Ostravě, vysokou v Brně, teď bydlíš v Praze, můžeš tedy srovnávat. V čem je Brno specifické?

Brno jako takové jsem si zamilovala, zejména jeho centrum. Bydlela jsem tu dva roky a dá se říct, že jsem se pohybovala pořád v centru, do školy jsem to z bytu měla deset minut, chodila jsem hodně pěšky. Miluju brněnský gastroživot, všechny kavárny, bary, je toho tady spousta (a opravdu kvalitního), kam si člověk rád zajde. Říkám si, že až se vše zase otevře, musím si sem zajet na víkend a vrátit se na ta místa, která mám ráda. Líbí se mi, že život tu není zrychlený jako v Praze ani nudný jako v Ostravě. Je to takový mišmaš, ale na příjemné úrovni, kterou mám ráda.

Proč ses rozhodla jít studovat zrovna do Brna, hrál roli spíše obor, nebo místo?

Zejména obor. Žurnalistiku jsem chtěla jít studovat už na střední. Ale tehdy jsem mohla jít buď do Prahy, kam mě naši nechtěli pustit – což naprosto chápu a jsem ráda, že mě tam v těch patnácti nepustili, nebo na Střední školu Kostka do Vsetína, která byla soukromá. Takže to taky nešlo. Protože mě na základní škole bavila ještě biologie, vybrala jsem si zlatou střední cestu a šla jsem na přírodovědné lyceum do Ostravy. Byla jsem tam čtyři roky, měla jsem i praxi v laboratoři, ale pořád mi v hlavě zněl ten nesplněný sen studovat žurnalistiku. Já, ukecaná, otravná, co pořád potřebuju kolem sebe lidi, přece nemůžu být zavřená v laboratoři!

Takže jsi šla, kam tě srdce táhlo.

Řekla jsem si, že zkusím štěstí a přihlásila se na vysokou na žurnalistiku do Brna – byla to jediná přihláška, co jsem podala… a první rok to nevyšlo. V přijímačkách totiž byly základy společenských věd, které jsem na střední neměla, a myslela jsem si, že chybějící čtyři roky tohoto předmětu se doučím za tři týdny. Což se samozřejmě nekonalo. Přesto jsem se nevzdala, rok jsem pracovala v Ostravě, zkusila přijímačky podruhé s vědomím, že tentokrát už musím. Díky bohu to vyšlo, takže jsem nastoupila na svůj vysněný obor na svoji vysněnou školu. A proč zrovna Brno? Oproti Praze a Olomouci, kde se žurnalistika dá také studovat, mi tady výuka přišla nejvíc praktická. Věděla jsem, že mě láká spíše televize a rádio než psaní. A v tomto ohledu je tu mnoho praktických předmětů, které si člověk může zapsat.

Studenti žurnalistiky většinou tíhnou trochu více buď ke zpravodajství, investigativě … nebo k odlehčenějším formátům, tedy různé publicistice, kultuře, lifestylu… Který případ jsi ty?

Já se pořád trošku hledám. Nastoupila jsem teď na praxi do CNN Prima News, kde se snažím dělat zpravodajství, ale zkouším si ráda všechno. I na škole jsem si toho chtěla zkusit co nejvíce, nejen jaké to je stát před kamerou, ale i za ní, měla jsem hodně technických předmětů. Ale táhne mě to spíš před kameru, ráda bych dělala rozhovory a podobně.

Vidíš se jako tedy jako moderátorka, reportérka… Máš i nějaké konkrétní médium, pro které bys chtěla jednou pracovat?

Nikdy nevíme, co nám budoucnost přinese, nechávám to otevřené, láká mě televize i rádio. Jsem ráda, že jsem si praxi mohla plnit zrovna na Primě, bylo skvělé zkusit si to a poznat ty lidi a hlavně… jednou bych tam vážně chtěla sedět v moderátorském křesílku. Musím se toho ještě hodně naučit a makat na sobě, ale věřím, že to jednou vyjde.

Na Masarykově univerzitě nešla ještě donedávna studovat žurnalistika jednooborově, musela sis k ní tedy zvolit další obor. Pro jaký ses rozhodla a proč?

Vybrala jsem si Enviromentální studia, byla mi blízká i díky střední škole, kde jsme ekologii probírali. Říkala jsem si tedy, že pro mě budou tím lehčím oborem. Je to ale přesně naopak, lehčí je žurnalistika, bude to asi ale i tím, že mě více baví a chci ji dělat do budoucna. S envirem jsem se trochu spálila, ale nedá se nic dělat, zvládnu to a úspěšně ho dokončím. Musím!

Jak sis užívala studentská léta v Brně? Je to taková party, jak se říká?

Já jsem si nejvíc užila první a druhý semestr. Vytvořily jsme si partu šesti, sedmi holek, neměly jsme mezi sebou skoro žádné kamarády kluky. Milovala jsem to a strašně mi to chybí, je to něco, co jsem do té doby vůbec neznala, s holkama jsme si skvěle sedly a pořád si píšeme, jak bychom to vrátily. Na druhou stranu, asi jsem neprožila tolik pártošek jako ostatní studenti. Jsem zvyklá dělat si vždycky věci trochu těžší, takže jsem začala pracovat a časově jsem to měla trošku náročnější.

Jak se ten poslední rok plný omezení podepsal na tvém životě?

Nejsem zastáncem on-line výuky, dost s tím bojuji. Někomu třeba vyhovuje, ale já to mám přesně naopak, nejvíc jsem se těšila na praktické předměty, které přes on-line prostě neuděláte, techniku si nevyzkoušíte. Mám i problém v tomto formátu udržet pozornost u přednášek. Nedokážu si představit, jak špatné to musí být pro děti na základní škole (a pro jejich rodiče), i kvůli nim se těším, až se všechno vrátí do normálu.

Foto: z archivu Karolíny Kopíncové

Jak dlouho před MISS jsi dělala modeling?

O modeling jsem se začala zajímat v sedmnácti letech, poprvé to bylo v Ostravě. Našla jsem si agenturu na focení svatebních šatů, kde jsem pak dělala i asistentku, ale měla jsem tam víc práce právě jako asistentka než jako modelka. První velké zkušenosti přišly až v Brně, kde jsem si vyhledala agenturu D.F.C. Padli jsme si do oka hned na první schůzce, jsou to úžasní lidé. V následujícím roce, ještě předtím, než jsem šla do MISS CZECH REPUBLIC, jsme stihli spoustu přehlídek, okoukávala jsem věci od ostatních modelek, učila jsem se za pochodu a byla to ta nejlepší škola, jakou jsem mohla mít.

Řekla bys, že mít nějaké zkušenosti před MISS byla výrazná výhoda?

Do MISS CZECH REPUBLIC může přijít dívka úplně bez zkušeností. Paní Makarenko to má zavedené tak, že přihlášené dívky prochází několika soustředěními, kde se učí všechno od píky. Předchozí zkušenosti jsou ale výhodou ve chvíli, kdy vám paní Makarenko dá jako finalistce třeba už nějakou práci – tam už je potřeba vědět, co máte dělat. Samotná soustředění fungují jako taková škola pro moderní ženu, učily jsme se tam nejen správné pózování, chůzi atd., ale i jak pracovat se sociálními sítěmi, měly jsme školení etikety, program byl velmi bohatý. Kvůli situaci byla samozřejmě určitá omezení, o pár soustředění jsme přišly. Měly jsme například letět na Zanzibar a týden před odletem nám zavřeli hranice. Ale to není to nejdůležitější, co vás čeká.

Jak se člověk dostane do MISS CZECH REPUBLIC? A jak v ní zvítězí?

Povím vám to tak, jak jsem to udělala já. Neměla jsem moc známých a kamarádek, které by se modelingu věnovaly, absolutně jsem tedy nevěděla, na koho se obrátit. Začala jsem průzkumem na internetu a sociálních sítích. Soutěží máme v Česku víc a já si chtěla vybrat tu správnou. Což se nakonec podařilo, neměnila bych. Servis, který jsme dostali v MISS CZECH REPUBLIC, byl absolutně nad moje očekávání. Jakmile si tedy zvolíte soutěž, čekáte, až vypíše castingy – já byla na jednom z posledních, který se konal v Praze. Musela jsem se hodně překonávat. Těšila jsem se, ale když jsem pak viděla zástup překrásných holek, které čekaly, až se zapíšou… Volala jsem příteli, že tam nejdu a vracím se domů. Na toaletě jsem ale potkala paní Makarenko, což mě přesvědčilo, abych neodešla a přece jen to zkusila.

„První velké zkušenosti s modelingem přišly až v Brně,“ říká Karolína Kopíncová. Aktuálně se věnuje zakládání nadačního fondu na pomoc dětským domovům. Foto: z archivu Karolíny Kopíncové

Jak casting probíhal?

Casting trval asi čtyři hodiny, bylo nás tam padesát nebo šedesát. Jeho součástí byly dvě promenády, jedna v džínech a triku, samozřejmě na podpatcích, a druhá v šatech, které si přinesete z domu. Představíte se a porota vám dá jednu otázku, ale není to nic těžkého. Mě se ptali, jaký vnímám rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě. Když se všechno podaří, postoupíte do semifinále. To bylo dvoudenní, první den se vyřazovalo na top 20, byla tam promenáda v plavkách, vědomostní test, pohovor v angličtině i v češtině. Druhý den už se vybírala finálová desítka. Ta pak má co týden nebo čtrnáct dní víkendové soustředění, společná focení, školení, dívky dostávají obrovský balík informací, dovedností, vědomostí…

A pak přijde velké finále…

Tam už je na vás, dámy, jak si s tím poradíte. Máte svůj prostor, záda vám kryjí opravdoví profesionálové ve svém oboru, ať už si myslíte, že máte sebeblbější dotaz, se vším vám poradí, pomůžou. Vy musíte ukázat, že na to máte. Já to v těch předchozích měsících neměla nastavené tak, že bych myslela na vítězství. Ale čím dál jsem se dostávala, tím víc jsem to začala chtít, tím víc jsem na sobě začala pracovat. Abych si po finále, ať už dopadne jakkoli, nemohla říct, že jsem něco mohla udělat jinak nebo lépe.

Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

V čem bylo finálové klání jiné než obvykle?

Mělo se konat ve Forum Karlín s publikem, což samozřejmě nešlo. Takže jsme udělali on-line finále, vážím si toho, že organizátoři dokázali zareagovat tak rychle. A byl to zážitek. Byly jsme ve velké místnosti pokryté green screenem, nesměly jsme vydávat žádné zvuky, zatleskat si, podpořit se, takže se stalo složitějším nechodit pak jako mrtvola a ukázat nějaké emoce. Výsledek se vysílal až čtrnáct dní po natáčení, po tu dobu jsme musely vše držet v tajnosti. Pak přišlo promítání na malé akci, kde jsem měla maminku a přítele, to už jsme si všichni užívali a bylo to hrozně fajn.

Jsou nějaké vlastnosti, které ti v této soutěži pomohou, zvýší tvoje šance? Asertivita, sebevědomí…?

Určitě ano. Vždycky se hledají dívky, které mají kompletní balíček. Neznamená to ale, že tam jako kompletní balíček musíte přijít. To ani nejde, protože třeba nemáte dostatečné znalosti a zkušenosti. Není to o tom být ukecaná jako já, byly tam i introvertky, které na sobě udělaly spoustu práce, a ničemu to nepřekáželo. Ale jsou klíčové vlastnosti, které bych vypíchla. Dívka by měla být pracovitá. Hlavně aby pracovala sama na sobě, zlepšovala se. Celou tou cestou by měla projít s pokorou. Je důležité si uvědomit, že pokud by vám lidé kolem nepomohli, nezvládnete to, nebudete vědět jak. Být komunikativní je určitě velké plus, rychleji se seznámíte. V dnešní době je hodně důležité být aktivní na sociálních sítích. Když jsem šla do soutěže, měla jsem asi 850 followerů a přidala jsem fotku jednou za půl roku. Člověk se musí přizpůsobit – když si vás klienti vybírají na práci, číslo na Instagramu rozhoduje. Je důležité s lidmi přes sociální sítě komunikovat. Zvlášť teď, když nejsou žádné akce, nemáte jak jinak se jim ukázat, přiblížit. A vy potřebujete, aby se s vámi ztotožnili, potřebujete podporu fanoušků, zejména pak na světových soutěžích.

V dnešní době je hodně důležité být aktivní na sociálních sítích. Když jsem šla do soutěže, měla jsem asi 850 followerů a přidala jsem fotku jednou za půl roku. Člověk se musí přizpůsobit – když si vás klienti vybírají na práci, číslo na Instagramu rozhoduje.

Když se bavíme o světových soutěžích – máš nějaké informace, kdy se uskuteční odložená Miss World?

Kdyby bylo vše v pořádku, konala se už loni v prosinci, teď jsou ale všechny světové soutěže o rok posunuty – finále Miss World se tedy uskuteční 17. 12. 2021 v Portoriku.

Pojí se s výhrou v MISS CZECH REPUBLIC kromě zvýšené publicity a pracovních nabídek i nějaká konkrétní výhra?

Když jsem vyhrála, dostala jsem bydlení a auto na rok. A podepsaný kontrakt – není to ale o tom, že vyhrajete tolik a tolik peněz. Záleží na tom, zda vás budou chtít klienti a budete mít práci. Ale když zvítězíte v Miss World, tam už vám na účtu přistane slušná sumička. Na rok se pak odstěhujete do Londýna, abyste byla k dispozici, každý měsíc vám chodí výplata a máte velký rozpočet i na charitativní účely.

Mluvě o charitě, jsi aktivní ve fondu Slza zvířat – jaký je jeho účel a co pro něj děláš?

K Slze zvířat jsem se dostala po vstupu do MISS. Neustále hledají někoho, kdo se chce angažovat, něco vytvořit, něčemu pomoct. Dříve jsme chodili do útulků venčit pejsky, ale nikde jsem to nepropagovala, šlo o můj pocit, že jsem se na to těšila. Když mi napsal Láďa, zakladatel fondu, řekla jsem si: proč ne? Dělá mi radost spojit se s lidmi, kteří mají jasnou myšlenku a věci dělají srdcem. Slza zvířat má několik partnerských útulků a snaží se je zviditelňovat a shánět pro ně finanční pomoc, granule, dezinfekce a další vybavení. Já sama funguju jako hrdá patronka a tisková mluvčí fondu. Ale není nutné mít nějaké takto určené místo, jsme rádi za kohokoli, kdo chce pomoci a věnovat Slze zvířat svůj čas.

Na závěr bych se tě zeptal – kam v Brně? Máš tu nějaká oblíbená místa, parky, kavárny…? Dejme tomu, že je všechno otevřené, já Brno neznám, přijel jsem sem poprvé…

Když půjdeme na procházku, prvně navštívíme Špilberk. Nahoře si dáme kávičku, pak sejdeme dolů, vydáme se na Petrov, kde už si můžeme otevřít lahvinku vína a příjemně se „načnout“. Pak bych šla někam na večeři, a to vlastně do jakékoli restaurace v centru. Nikdy jsem neměla v brněnské restauraci tak špatnou zkušenost, že bych se do ní nechtěla vrátit. Takže bychom vybrali některou, kde by bylo volné místo na zahrádce (protože by určitě bylo hezky). A skončili bychom někde v baru. Hrozně se mi líbí Super Panda Circus, 7. nebe, 4pokoje, Bar, který neexistuje, i Slast.

Karolína Kopíncová je modelka a studentka Masarykovy univerzity. Pochází z Vrbna pod Pradědem, po střední škole v Ostravě se rozhodla pro obory Mediální studia a žurnalistika a Enviromentální studia na Fakultě sociálních studií v Brně. V loňském roce vyhrála soutěž MISS CZECH REPUBLIC, věnuje se nadačnímu fondu Slza zvířat a v současné době zakládá také fond na podporu dětských domovů.

Filip Živný

editor KAM v Brně

Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne

Mikroskopická anketa

Který obor, v němž nachází elektronová mikroskopie své uplatnění, je pro vás osobně nejvíce fascinující? V krátké anketě jsme se zeptali předních vědců a manažerů, kteří pracují v brněnských vědeckých ústavech nebo ve vedení firem produkujících elektronové mikroskopy. A také letošního VIP hosta z USA a českého rodáka Ondřeje Křivánka.

Carretovi citlivě zachycují vztah k posvátné stránce života, říká kurátorka Eva Mazárová

Výstava Otisk cest. Fotografie Claude a Marie-José Carret v Muzeu romské kultury představí tvorbu této dvojice. Kurátorský výběr fotografií přibližuje v rozhovoru jedna z kurátorů výstavy, etnoložka Eva Mazárová.

Nový materiál se pomalu rýsuje, říkají Beps’n’Johnnies

Kde v Brně rádi hrají Beps’n’Johnnies, na čem zrovna pracují a jaké počiny je na lokální hudební scéně v poslední době nejvíce zaujaly? Čtěte v krátkém rozhovoru.

Ruční práce mají terapeutický účinek, říkají Šárka a Hanka ze Zašívárny

O projektu Zašívárna jsme si povídali s jeho zakladatelkami Šárkou a Hankou. 

Opět se zvedáme, říká děkan Divadelní fakulty JAMU Petr Francán

S děkanem Divadelní fakulty JAMU Petrem Francánem jsme si v krátkém rozhovoru povídali o tom, v čem je brněnské divadlo specifické, kde hledat umění v době uzavření kulturních institucí i škol a co mu v posledních měsících udělalo radost.