Výměnou za podíl ve společnosti do ní dáváme kapitál, naše zkušenosti, know-how a kontakty, které jí pomohou mnohem rychleji růst,“ vysvětluje Jan Sláma fungování Jinýho fondu, který založil spolu s Jiřím Hlavenkou. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Ve dvanácti objevil svět akcií, aktivně podniká od šestnácti, jeho jméno je spojeno s několika brněnskými startupy i zajímavými mobilními aplikacemi, založil firmu FaceUp Technology, která bojuje se šikanou téměř po celém světě, a nyní, v jednadvaceti, pomáhá dalším mladým podnikatelům rozjet jejich projekty. S Janem Slámou jsme si povídali o těch nejzajímavějších z nich, o českém školství i rozdílech mezi Brnem a Prahou.

Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Kam v Brně? Kam tu rád chodíš, co pro tebe Brno znamená?

Brno miluju. Je to moje nejoblíbenější místo vůbec. Nejčastěji chodím do Otevřené zahrady, protože v ní mám kancelář – většinu času tedy trávím v okolí. Špilberk, centrum… Tady to mám nejraději, je tu spousta různých podniků a nejvíc to tady žije.

Který z projektů, na nichž se podílíš, je pro tebe aktuálně ten hlavní se zabírá ti nejvíce času?

Už tři a půl roku je to firma FaceUp Technology a její projekt v Česku pojmenovaný Nenech to být (v zahraničí FaceUp.com). Ta mi v současné době bere nejvíce času.

Můžeš shrnout, čím se zabývá?

Jedná se o on-line schránku důvěry – tedy webovou stránku a mobilní aplikaci, přes kterou mohou žáci ve školách či zaměstnanci ve firmách upozornit na to, že se spolužák, kolega nebo oni sami necítí dobře. Když to řeknu ještě trochu jinak, jedná se o komunikační platformu, která slouží k bezpečnému a anonymnímu řešení věcí, o nichž není úplně snadné mluvit osobně. Ve školách jde typicky o šikanu, ve firmách například o personální nebo legislativní záležitosti. Nově vstupujeme i do oblasti domácího násilí.

Jak se proměnila funkce této služby za poslední rok, kdy jsou školy většinu času zavřené?

Hlavní změnou bylo právě rozšíření do firemního prostředí. Předtím jsme ji brali jako aplikaci proti šikaně pro školy a děti – rozšířili jsme se za tříleté působení zhruba na každou třetí školu v Česku (dohromady cca 1 800 škol, pozn. red.) a využívají nás školy nejen v Evropě, ale i v Latinské Americe či Africe. Docela se nám tedy dařilo. Pak ale přišel covid a během jediného týdne nám zavřeli školy takřka po celém světě – najednou jsme byli bez práce. Uvědomili jsme si, že přišel čas na intenzivní přípravy firemní verze, které jsme se do té doby věnovali spíše bokem. Z education startupu se stal B2B startup, což byla změna o 180°. A ta situace trvá doteď. Zároveň jsme usměrnili způsob naší expanze – do té doby jsme se rozšiřovali spíše náhodně, nově jsme se zaměřili na partnery, kteří měli dostatek sil, aby covidovou krizi přečkali.

Většina českých škol funguje na verzi systému, která je dostupná zdarma, o rozšířenější verzi je zájem spíše za hranicemi. Myslíš, že přístup k prevenci a řešení šikany na školách je v zahraničí lepší?

Rozhodně. Velký rozdíl je v množství finančních prostředků a času, který do osvěty a prevence putuje. U nás má každá škola metodika prevence, který je právě tímto pověřen, nicméně pozice není ministerstvem školství podpořená finančně. Ve výsledku to školy řeší třeba přidáním 0.1 úvazku jednomu z učitelů – pro něj je to pak spíš otrava a ten čas využívá třeba opravováním písemek. Čím západněji ve světě však jdeme, tím se tato pozice stává důležitější. V USA je vždy full-timová a na většině středních škol je k tomuto účelu vyčleněn třeba tým pěti lidí, jejichž jediná práce je starat se o to, aby k šikaně nedocházelo a žáci se cítili dobře.

Proč myslíš, že k nám podobné věci přichází tak pomalu?

Těžko říct. Myslím, že to hodně stojí na ministerstvu, které má na oblast boje proti šikaně velmi malý rozpočet. Když jsem se s někým z ministerstva bavil, říkal, že je to asi 15 milionů. Což je vůči celkovému rozpočtu, jenž jde do školství, nula nula nic. Roli hraje i skutečnost, že v Česku si stále spousta lidí myslí, že je to věc samotných dětí a mají se o sebe umět postarat. Z vyspělých států jsme třetí nejhorší země, co se týče množství šikany. Mám pocit, že za námi je jen Bělorusko a Nový Zéland.

Využívají tuto službu i vysoké školy?

Tuším, že jedna. Ale zaměřovali jsme se hlavně na střední a základní školy, teď tedy nově na firmy – vysoké školy jsou někde mezi, takže je jen otázkou času, kdy je začneme také řešit.

Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Jakým způsobem bude služba fungovat v oblasti domácího násilí?

Domácí násilí se v době lockdownu po celém světě zvýšilo a jeho projevy i následky jsou horší než dřív. Odnož FaceUpu, která se na něj zaměřuje, budeme spouštět zřejmě během února. Spojili jsme se s intervenčními centry, jež pomáhají a radí obětem a svědkům domácího násilí. Tyto centra však nemají možnost on-linové komunikace. Pokud se s nimi chce někdo spojit, musí buď napsat e-mail nebo zavolat, což je pro oběti domácího násilí často špatná varianta – k telefonu či e-mailu totiž může mít přístup násilnický partner. Zajít do centra osobně je taky problematické, mnoho lidí se stydí nebo bojí. Skrze naši platformu se mohou na intervenční centra lidé obrátit a cokoli s nimi probrat bezpečně. Je on-line a není třeba se registrovat pod jménem ani e-mailem, můžete zůstat v anonymitě. Možnost, že by se tom agresor dozvěděl, je minimální. Nejedná se tedy o přímý zásah, že by někdo přišel do dané domácnosti a začal něco řešit, ale intervenční centrum může podpořit oběť, navést ji správným směrem, poradit jí, konzultovat, co se u nich doma děje, a pomoct jí se z nepříjemné situace dostat.

Mají intervenční centra o spolupráci zájem?

Jelikož jsme získali všechna v republice, tak ano.

TVÝM NEJNOVĚJŠÍM PROJEKTEM JE JINEJ FOND, KTERÝ JSI ZALOŽIL S PODNIKATELEM JIŘÍM HLAVENKOU. JAK TATO SPOLEČNOST FUNGUJE, CO JE VAŠÍM CÍLEM?

Snažíme se pomáhat rozjíždět a rozšiřovat různé další inovativní projekty. Investujeme do začínajících startupů. Brno zatím tvoří jednu třetinu zainvestovaných firem a rádi bychom tento počet navyšovali. Výměnou za podíl ve společnosti do ní dáváme kapitál, naše zkušenosti, know-how a kontakty, které jí pomohou mnohem rychleji růst. Není to u nás tedy jen o tom, že někam vložíme peníze a sledujeme, co se stane. Velmi aktivně usilujeme o to, aby firmy uspěly, věnujeme se jim téměř na denní bázi. Jinej fond v současnosti pomáhá vyrábět brněnskou kombuchu Loklok, rozjíždí on-line udržitelné knihkupectví Reknihy a aplikaci na digitalizaci školek Twigsee. Bavíme se ještě s několika dalšími firmami a předpokládáme, že se náš záběr ještě značně rozšíří. Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Kombuchu?

Kombucha je nápoj starý asi dva tisíce let, kolují legendy, že vznikl v Asii jako nápoj nesmrtelnosti, s jehož pomocí nějaký mnich vyléčil nemocného císaře. Do Česka se dostala za socialismu, kdy si ji lidé dělali sami a naše babičky ji používaly jako ozdravnou medicínu. Bylo to ale hrozně hnusné a nedalo se to pít, takže si vůči ní naše maminky vypěstovaly silnou nechuť, a kombucha proto na nějakou dobu vymizela. Zhruba deset let zpátky se udál zvrat – lidé začali přemýšlet, jestli se na bázi kombuchy nedá udělat něco dobrého. Na západě vznikly první značky využívající její zdravé aspekty, ale tak, aby bylo výsledné pití superchutné. A tak se kombucha pomalu dostala zase zpátky do Česka. Loklok staví jak na zdravotních účincích kombuchy, tak na vyladěnosti nápoje, který lidé budou rádi pít. Říkáme, že je to dospělé nealko pro ty, kdo nechtějí pivo ani přeslazenou limonádu, ale pít s chutí, zdravě a střízlivě.

Dá se už tento produkt ochutnat v brněnských restauracích a kavárnách (pokud jsou zrovna otevřené)?

Určitě, podniků, kde jej nabízejí, je tu vícero. Například Eggo Food Truck, Pokecz, Ramen, nebo Sklizeno. Ale většinu prodáme přes e-shop.

Jak fungují tebou zmíněné Reknihy?

Prodáváme již jednou přečtené knihy a dáváme jim tak nový domov. Přijde nám, že se nakupuje velké množství knih, které lidé po jednom přečtení uloží do poličky – jejich sdílením přes Reknihy si můžeš něco vydělat, je to ekologické, z každé knížky posíláme část peněz na záchranu brazilských pralesů a lidé, kteří si u nás knihu vyberou, ji mají o 30 % levnější než novou. U nás zákazníci najdou jen nové tituly a v co možná nejlepším stavu.

A do třetice – jak bys představil aplikaci Twigsee?

Jde o aplikaci na digitalizaci školek. Digitalizujeme vše od docházky po stravování, vše se dá řešit jednoduše a bez papírování. Druhou výhodou je propojení školky s rodiči – učitelky mohou snadno sdílet, co se přes den ve školce dělo, a rodič pak má o svém dítěti a jeho aktivitách a zájmech lepší přehled. Už máme asi stovku školek, postupně začínáme řešit expanzi do zahraničí.

Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Jak se k firmám dostanete? Nebo se ony dostanou k vám?

Za poslední rok jsem řešil necelých tři sta startupových nápadů, z čehož velká část se k nám dostane sama, protože o nás někde četli. Další cestou je doporučení přes kamarády nebo známé. A také na zajímavé zakladatele projektů sám narážím třeba na různých networkingových akcích, konferencích a podobně.

Máš ještě čas na starší projekty, které jsi začal před několika lety? Jsi v nich aktivně zapojený?

Hlavní je pro mě FaceUp, pod něj spadající nadační fond Nenech to být a Jinej fond. Pak jsem společníkem ještě ve Woodbagu a v Resolviu, v obou případech jde o brněnské firmy. Woodbag je značka dřevěných batohů, kožených peněženek a dokladovek, v loňském roce jsem se jí aktivně věnoval, teď už toho času tolik není, takže vymýšlím, co bude dál. Resolvio je digitální agentura pomáhající klientům s vývojem aplikací a webových stránek, tam už je moje zapojení založené jen na propojování a sdílení kontaktů.

Jsou v Brně dobré podmínky pro podnikání? Nebo záleží jen na dobrém nápadu a místo je vedlejší?

Brno je určitě vhodné pro začínající podnikání. Když to srovnám s Prahou: Praha je lepší pro čistě byznysové aktivity, v nichž se tlačí na obraty a zisky, Brno je vhodnější pro projekty, které mají sociální přesah. Máme tu Impact Hub – centrum sociálně prospěšných nápadů, Jihomoravské inovační centrum, které často oceňuje u projektů podobnou přidanou hodnotu. Sklony k dobru a pomáhání jsou v Brně silnější než v pražské startupové komunitě. Vzniká tu i větší množství neziskovek, což je i vzhledem k počtu obyvatel zajímavé.

Myslíš, že podobné projekty se nabalují na sebe?

Přesně. Například Libor Hoření založí Dobrokávu, má stánek na Zelňáku a to inspiruje mnoho dalších lidí k jejich vlastním nápadům. Komunita se tu také mnohem více slučuje, lidé, kteří se snaží dělat svět lepším, se tu často potkávají na různých akcích, povídají si spolu, je to vlna, která se navzájem ovlivňuje a neustále se zvětšuje.

KTERÉ NÁPADY Z BRNA SE TI LÍBÍ, A RÁD BYS JE VYPÍCHNUL?  

Kromě Lokloku? V létě se mi hrozně líbily Brnuky. V poslední době mě zaujali kluci z rostutu, kteří tvoří aquaponickou farmu, pak také podcast Made in Brno (to Praha nemá!) nebo Eggo Food Truck, holičství Seladon Barbers, Digistopa, Celozrnná sváča, Pokecz… Foto: Pocket media/Ivo Dvořák

Takže nám neutečeš do Prahy?

Bydlím v Brně i v Praze a čas dělím mezi obě města. Dlouho jsem z toho měl špatný pocit, protože miluju Brno a chci tu žít, na druhou stranu Praha nabízí násobně víc příležitostí, mám tam mnohem více přátel a už i kolegů. Srdce chtělo Brno, mozek chtěl Prahu. Ale pak jsem si řekl, proč se rozhodovat? Nejlepší, co můžu udělat, je žít v obou městech současně. Dvě hodiny ve vlaku člověka nezabijí.

Jak se změnil tvůj život po ukončení školy? Je to velký rozdíl?

Hned v prvních měsících šestiletého programátorského studia na Gymnáziu Brno Vídeňská jsem se spojil s Davidem Špunarem, mým současným společníkem ve FaceUpu, a Lukášem Plevačem a udělali jsme naši první mobilní aplikaci. Od začátku jsem se tedy věnoval svým projektům. Postupně nabývalo množství času, které jsem dával vlastním aktivitám, a s tím se snižoval objem času, který zbyl na školu. Takže jsem ji přirozeně začal vypouštět. Ve třeťáku jsem přešel na specifický přístup, později na individuální plán a chodil jsem už jen psát testy – většinou více najednou. To jsem ale časem přestal zvládat, z gymnázia jsem odešel a začal jsem studovat dálkově ekonomku v Kladně, která byla jednodušší. Odmaturoval jsem teď v červnu a na vysokou už jsem nešel. Takže u mě se žádný skok nekonal, školu jsem postupně odsouval na vedlejší kolej.

Je podle tvých zkušeností vzdělávací systém v Česku nastavený dobře pro lidi, kteří jsou kreativní, o něco se zajímají a vybočují ze zaběhnutých kolonek?

U soukromých škol je to o něco lepší, protože je to byznysová příležitost, ale státní školství na to určitě připravené není. Což mi dlouhodobě vadí. Je velmi nelogické v tom, že se snaží zaměřit tvou pozornost právě na oblasti, které ti nejdou. Bavil mě dějepis, věnoval jsem se mu a bylo mi to k ničemu, protože jsem měl jedničku, a nikdo tak neměl potřebu dál se mnou dějepis rozvíjet. Naproti tomu v chemii jsem měl pětku, a tak jsem se ji měl podle všech učit a trávit s ní většinu času, i když mě nebaví a v životě ji nebudu dělat. Lidé by se měli spíše smířit s tím, že jim něco nejde, a věnovat se věcem, ve kterých vynikají. Škola po tobě chce přesný opak – soustředit se na to, v čem jsi špatný. Tenhle princip zabíjí jakoukoli kreativitu a odlišnost.

Jan Sláma je brněnský podnikatel a investor. V šestnácti se nechal zplnoletit, jeho první aplikací byly Taháky do kapsy, dodnes se podílel na mnoha projektech, z nichž ho v současnosti nejvíce vytěžuje platforma Nenech to být (FaceUp) bojující proti šikaně a Jinej fond, pomáhající zajímavým founderům a začínajícím firmám.

Filip Živný

editor KAM v Brně

Převzato z časopisu KAM v Brně → shop.pocketmedia.cz/predplatne

Číslo na Instagramu dnes v modelingu rozhoduje, říká MISS CZECH REPUBLIC 2020 Karolína Kopíncová

Modelingu se věnuje od sedmnácti, loni zvítězila v soutěži MISS CZECH REPUBLIC a jejím snem je stát se televizní moderátorkou. S Karolínou Kopíncovou jsme si povídali o studiu žurnalistiky, oblíbených místech v Brně i síle sociálních sítí.

DJ Opia: moje poslední rapový album bude Velkej průser

Je brněnský rap tvrdší než ten pražský? Jaké příběhy se dají spojit se zastávkami místní MHD? A co bude DJ Opia dělat, až vyjde jeho album Velkej průser? S výraznou osobností české hiphopové scény jsme si povídali o hudbě i street artu.

Podnikatel Jan Sláma: v Brně se potkávají lidé, kteří se snaží dělat svět lepším

Ve dvanácti objevil svět akcií, aktivně podniká od šestnácti, jeho jméno je spojeno s několika brněnskými startupy i zajímavými mobilními aplikacemi, založil firmu FaceUp Technology, která bojuje se šikanou téměř po celém světě, a nyní, v jednadvaceti, pomáhá dalším mladým podnikatelům rozjet jejich projekty. S Janem Slámou jsme si povídali o těch nejzajímavějších z nich, o českém školství i rozdílech mezi Brnem a Prahou.

Zakladatel Forky’s Luboš Vidlička: Chceme, aby byla rostlinná strava dostupná pro všechny

Jak dosáhnout udržitelnějšího způsobu stravování? Proč je maso stále levnější než jeho alternativy? A bude mít oblíbená brněnská restaurace pobočku i na jiném kontinentu? Povídali jsme si s Lubošem Vidličkou, zakladatelem a majitelem fenoménu Forky’s.

Ředitel Moravské galerie Jan Press: budujeme novou kolekci českého designu

Co se chystá v Uměleckoprůmyslovém muzeu nebo Místodržitelském paláci? Jaký je vztah mezi uměním a gastronomií? A je v Brně dostatek příležitostí pro mladé výtvarníky a designéry? Na tyto i další otázky hledáme odpovědi s ředitelem Moravské galerie Janem Pressem.