Foto: Muzeum umění Olomouc

Jsme schopni odhadnout vývoj Evropy? Klíčová otázka, kterou si klade choreograf Michal Záhora a odpověď na ni hledá pomocí tance. Inscenace Obrat Konce | Evropa k bodu Omega má 23. července premiéru na festivalu Meeting Brno. Tanečníci vystoupí před kostelem sv. Tomáše na Moravském náměstí a v jeden den odtančí hned tři reprízy. Vstup je volný. 

Představení Obrat konce má premiéru na festivalu Meeting Brno, na co přesně se mohou diváci těšit? 

Představení má za sebou dlouhou cestu, předcházelo mu několik etap a v každé etapě šlo o hledání v jiném slova smyslu. Hledala se a zkoumala východiska, která nám měla pomoci téma Evropy uchopit a hledal se taneční výraz, ve kterém se dále rozvíjely obsahy naznačené v první fázi. Drželi jsme se například myšlenky, že budeme tvořit takový „zakládací příběh“ Evropy. A v něm se promítla naše zkušenost, získaná například i z novinových článků, rozhovorů s osobnostmi, a zkušenost a představy dotázaných lidí. Největší výzvou bylo vytvořit na základě toho neukončeného a jen nahozeného příběhu strukturu, doslova architektonicky vystavět strukturu představení, která bude fungovat v různých rovinách a linkách. Téma Evropy je nesmírně komplikované. Uvažovali jsme o tom, jaké hodnoty představuje evropský člověk a jaké oběti sebou přináší vytváření a uchovávání těchto hodnot. V Brně diváci uvidí venkovní verzi, která je mírně upravená. 

Mottem letošního ročníku je „vystup z řady“, čím Obrat konce vystupuje z řady, co je to klíčové téma? 

Dovolil bych si říct, že Pulsar tímto představením tak trochu vystupuje z řady na taneční scéně, protože se zabývá nejen duchovními, ale i společenskými tématy, kde si málokdo dokáže představit, že budou uchopena abstraktním tancem. Stále se nám potvrzuje, že i takto složité obsahy je možné tancem uchopit. Vystup z řady je výzva, chápu to jako výzvu k tomu, aby se člověk nedíval jen jedním směrem, protože pokud je v řadě je jeho pohled omezený, ale aby byl schopen se také otočit, rozhlédnout, podívat se dopředu. Rád ve svých choreografiích pracuju tak, že je možné číst představení všemi směry. Pokud je člověk sám za sebe, je schopen dávat věci do souvislosti. Řada představuje nějakou linearitu, potřebu zjednodušovat ve smyslu tvářit se, že to, co nevidím, neexistuje. Umět dávat věci do souvislosti je podle mě základem nejstarších učení. Náš svět stojí na tom, že vše se vším souvisí, to nám umožňuje žít, umožňuje nám to pohyb vpřed. Pokud věci nejsou v souvislosti, stojíme před propastí a nevíme, jak ji překročit.

Myslíte, že jsme schopni odhadnout vývoj Evropy?

(smích) Myslím si, že ne. Nevíme pořádně ani co bude příští týden. Nicméně si myslím, že se můžeme poučit z historie a dokážeme odvodit, kam nás konkrétní události nebo konání zavedlo. Evropa je hrozně složitý organismus, takže si její vývoj můžeme spíše jen představovat. A s tím také v našem představení pracujeme.

A co si představujete?

Důležité je říci, že si naše choreografie nehraje na vizi budoucnosti. Pracujeme spíše s hodnotami a kvalitami, které si neseme v sobě, které nás můžou někam vést a o ně se opíráme.

Proč jste zvolili toto téma?

Je to strašně zajímavé téma. Osobně mám dva póly, které mě zajímají, a to nitro člověka a jeho protipól, tedy to co nás obklopuje, co žijeme, čeho jsme součástí a co je stejně tak důležité – tedy politicko-hodnotové záležitosti. Díky tomu je Evropa pro mě téma, které se mě dotýká osobně, zároveň ale rezonuje i ve společnosti. Všichni cítíme, že žijeme v zásadní době, době změn a každý to nějak reflektuje.

Téma Evropy a jejího vývoje je složité, jak se vám daří jej přetavit do pohybu, do tance?

Pracujeme se zmíněnými hodnotami a obrazy, které přetavujeme do tance. Nebudeme komunikovat konkrétní události, to není ani našim záměrem, budeme se pohybovat spíše na hranici abstrakce, což nám lépe umožňuje komunikovat téma tancem.

Jak důležité jsou pro vaše uvažování myšlenky francouzského filozofa a myslitele Pierra Teilharda de Chardina?

Poměrně zásadní, je to naše filozoficko-duchovní opora. V představení jej ale nebudeme konkrétně citovat. Jde spíše o jeho myšlenkový oblouk, se kterým se ztotožňuji a kterým procházíme v našem mikrosvětě i celkově jako lidstvo.

Kolik tanečníků se bude na představení podílet?

Je tam pět tanečníků, tři ženy a dva muži. Na inscenaci potom spolupracuje Honza Malík, který také vede zkoušky a má poradní hlas. Dále s námi spolupracuje Tereza Krčálová, která se podílí na průzkumu ve společnosti, který probíhal zejména v Německu. Tereza je člověk, který mi pomáhá třídit myšlenky a racionálně téma uchopit. Pracujeme s hudbou Miloše Boka, což je skladatel duchovní hudby a tu transformuje a dál posouvá Václav Chalupský.

Článek vychází z textu Muzea umění Olomouc.

23/7

Obrat konce – taneční představení

Meeting Brno 2020